Na kočku Kačenku se usmálo štěstí, usměje se i na ostatní?

Kačence zemřel dvounohý opatrovník a ona se ze dne na den ocitla v krajní nouzi na ulici. Díky několika dobrým lidem však měla štěstí a dnes už bydlí v novém domově. Budou mít podobné štěstí i kočky z útulků?

Když někdo přijde o domov, rázem se ocitne v krajní nouzi, to mohou potvrdit jak zvířata, tak i lidé. Útulek s příznačným jménem Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi pořádá v sobotu 18. listopadu v botanické zahradě v Praze Na Slupi umísťovací výstavu opuštěných koček. Dříve, než se potěšíme Kačeniným příběhem se šťastným koncem, dejme prostor několika kočkám, které se na tu výstavu chystají.

***

Davídek

Ta nahoře na škrabadle jsem já, černá sotva roční kočička Fanny, úžasně mazlivá, hodná a hledám domov. Dostala jsem se do útulku ze zařízení Palata, už jsem tam nemohla déle být kvůli vedení tohoto zařízení. Jsem kastrovaná, očkovaná. Nejsem dominantní, můžu být partnerkou další kočičce - kocourkovi, možná i přátelskému pejskovi. Ale ráda budu i jedinou, milovanou kočičkou doma a díky své barvě vám budu nosit štěstí.

Baruška

Čtyřměsíční černá kočička Anička, miloučká, mazlivá, čilá, tak to jsem já, ta vlevo. Práci s míčkem a s plyšovou kostkou zvládám za 1. Hledám domov - nejraději s další kočičkou, se svou želvovinovou sestřičku Sofinku a s bílorezavým bráškou Vilíkem. Případně s číčou nebo s přátelským pejskem, ke kterému bych se přistěhovala. Prostě domov, kde bývá většinu času někdo doma, abych jako koťátko nebyla dlouho sama a abych si měla s kým hrát. Vyrůstala jsem v bytě, jsem očkovaná, odčervená.

Podívejte se na mě, zrzavobílého krasavce Tommyho, rok a půl až dvouletého moc hodného, milého a šikovného kocoura. Hledám domov s bezpečným výběhem. Našli mě, jak jsem běhal a hrál si na rušné ulici mezi auty. Jsem očkovaný a kastrovaný. Nedominantní kočičí společnost by mi nevadila, ale rád budu jediným, milovaným kocourkem doma. Zpočátku jsem byl velice nespokojený v útulku, ale uklidnil jsem se, dovedu se přizpůsobit. Jsem tady už dost smutný, chtěl bych mít svůj domov. 

A já jsem miloučká, pohodová dvouletá bílomourinka Anička přezdívaná veliká, hravá jako kotě a hledám domov s bezpečným výběhem. Než jsem se dostala do útulku, tak se o mě nikdo nestaral, a já jen pořád dokola rodila koťátka. Jsem úžasně mazlivá, vstřícná. Jsem kastrovaná a očkovaná.

Jmenuji se Jindříšek a jsem čtyřměsíční moureček z Barrandova.  Hledám domov, nejraději s bezpečným výběhem na zahrádku. Zpočátku jsem byl nesmělý, zvykl si, ale v útulku nejsem spokojený. Rád bych měl v novém domově kočičí společnost nebo přátelského pejska, aby mu nebylo smutno, když nebude nikdo doma. Jsem očkovaný a odčervený.

Daník

Pepe

Jmenuji se Luděk a jsem půlroční úžasně mazlivý a hravý bíločerný kocourek..Hledám domov a moc si přeji, abych měl své lidi co nejdříve, aby mě hladili a mazlili se s mou.  Můžu jít do nového domova s některou svou sestřičkou, mám dvě tříbarevné, Luisu a Lotku. Nebo bych rád ke kočičce, kocourkovi či k přátelskému pejskovi. Prostě do domácnosti, kde bych nebyl dlouho sám doma. Jsem očkovaný a odčervený. Hledám domov v bytě nebo v domku, býval jsem zvyklý na výběh na zahrádku.

***

A nyní už slíbený příběh pětileté mourovaté Kačenky. Velkou část svého kočičího života strávila v pražské Tróji ve spokojeném soužití se starým pánem, který se o ni staral a ona se mu za to odvděčovala svou láskou a přízní. Jenomže její průvodce životem zemřel a ona se prakticky na prahu zimy ocitla bez přístřeší.

Smutného opuštěného tvorečka, který svou novou situaci nemohl pochopit, si všimla paní Radka a začala mu nosit krmení. Sepsala za Kačenku inzerát, který vylepila po domovních dveřích, po sloupech veřejného osvětlení a umístila na internet, paní Věra se postarala o jeho rozšíření na Facebook. Ozvaly se desítky lidí s vyjádřením podpory a účasti, většinou kočkomilové, kteří už měli doma tolik předoucích stvoření, že si Kačenku nemohli vzít. Naštěstí mezi nimi bylo i pár takových, ke kterým by se Kačenka ještě vešla.

A tak slovo dalo slovo, Kačenčino zoufalé mňoukání se změnilo ve spokojené předení a ona se mohla nastěhovat k nové rodině do Modřan.

Někdo si možná řekne, že jde jen o obyčejnou kočku, tak proč s tím všichni tolik nadělají. Jenomže my kočkaři dobře víme, že tihle čtyřnozí tvorové vnímají radosti a starosti života velice podobně jako my lidé. Jakpak by taky nevnímali, vždyť se jim zdají i sny, ve kterých loví myši, zápolí s jinými kočkami o teritorium, lumpačí a s lidmi si užívají bojových her i přátelského mazlení. Kdo kdy viděl kočku, jak ve spánku trhá tlapkami nebo pomňoukává tlamičkou, ten ví své.

Tak tedy na závěr popřejme Kačence mnoho štěstí v jejím novém domově. A hlavně držme palce útulkovým kočkám, ať se i ony na nadcházející umísťovací výstavě dočkají lásky v lidských rodinách.

Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.