Moje oblíbené bankovky a mince
Když jsem byl na přelomu 50. a 60. let minulého století malý kluk, trávil jsem hodně času u své babičky na venkově. Babička byla moudrá a laskavá žena, a hlavně, jak tehdy bývalo zvykem, byla velice šetrná. Vždy na počátku měsíce vyhlížela pošťáka, který jí přinášel penzi, čítající 600 korun a k tomu pár drobných. Takový obnos nebyl žádným závratným jměním ani v té době, ale babička s ním dokázala vystačit a ještě jí pár korun zbývalo. Přebírání penze od pošťáka jsem se většinou účastnil, těch šest hnědých stokorun představovalo v mých dětských očích obrovskou částku, ale moc se mi nelíbily. Daleko víc jsem se těšil na modrou papírovou tříkorunu, která je doprovázela.
Babička moc dobře věděla, jak se mi tato státovka líbí, a tak mi ji pokaždé na chvilku půjčila na hraní. Vnímal jsem ji nejen zrakem, ale též čichem. Snad to bylo tím, že děti mívají ostřejší smysly, než dospělí nebo možná tím, že dnes se k výrobě papíru, určeného pro tisk peněz používá jiná směs, než kdysi, ale mně ta tříkoruna voněla takovou zvláštní vůní, se kterou jsem se později v dospělosti už nikdy nesetkal.
Prakticky každý den jsme chodili s babičkou nakupovat na "městečko," jak se říkalo tamní návsi. Pro čerstvé mléko, nalévané z velkého hrnce půllitrovou nebo litrovou odměrkou do bandasky, pro křupavé rohlíky nebo housky, voňavý chléb, pro pár dalších věcí a také k řezníkovi pro 5 deka pařížského salámu, který jsem dostával s houskou na cestu domů z obchodu. Samozřejmě si už nepamatuji, kolik takový nákup stál, ale býval jsem zvědavý, zda bude babička platit desetikorunou, a pokud ji opravdu vytáhla z peněženky, byl jsem rád, protože se mi líbila.
O pár let později, když mi bylo nějakých deset, jsem začal sbírat pětihaléře. Ne snad proto, že bych na nich chtěl zbohatnout, spíš z důvodu, že každý správný kluk něco sbírá.
Babička i rodiče o této mé zálibě dobře věděli, a když objevili v peněžence nějaký ten pětník, často mi ho věnovali. Jednotlivé ročníky ražby jsem si ukládal po deseti kusech do krabiček od sirek a vždy jsem měl nesmírnou radost, když se mi dostal do ruky nějaký ročník, který jsem doposud neměl. Už si nevzpomínám, jak dlouho mě tato "sběratelská vášeň" držela, ale ve chvíli, kdy mě opustila, jsem začal své pětníčky vesele utrácet. Za zmrzlinu, za bonbóny, za obrázky Vinetoua, za svezení na řetízkovém kolotoči a podobně. Někdy to býval trochu problém, prodavači často nad hromádkou pětníků mrmlali a občas se mi dokonce stalo, že jsem odešel s nepořízenou.
V dospělosti už člověk většinou vnímá peníze víc jako platidlo, než jako hezký umělecký výtvor, ale měl-li bych přesto říct, které ze současných českých bankovek a mincí se mi líbí nejvíc, jmenoval bych stokorunu s Karlem IV. Dále pak obyčejnou korunovou minci s krásnou korunkou a lvíčkem, a závěrem asi minci padesátikorunovou, tu dvoubarevnou s naší stověžatou matičkou Prahou.
Jan Pražák
Příslušník VB coby kazič májového potěšení
Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu. Spíš než o vzdělání jako takové jsem plnou silou svých osmnácti let usiloval o srdce spolužačky Mileny.
Jan Pražák
Ty zvíře moje!
Oslovení „ty zvíře“ nemusí být nutně hanlivé, a pokud je doprovázeno přivlastňovacím zájmenem, bývá spíš chápáno jako lichotka. A zdaleka ne vždy s erotickým podtextem, stačí, aby se někdo zachoval živočišně jako ten tvor boží.
Jan Pražák
Heleno, hledej!
„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.
Jan Pražák
Věř svým očím
„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Hasiči při pálení čarodějnic zasahovali u dvacítky požárů, často zbytečně
Na mnoha místech Česka se během včerejšího posledního dubnového večera rozhořely ohně při tradičním...
VIDEO: V jižní Číně se propadla dálnice, o život přišlo nejméně 19 lidí
Nejméně devatenáct lidí zahynulo při propadu části dálnice na jihu Číny. Informovala o tom místní...
Bitva o Kolumbijskou univerzitu. Policie udeřila na zabarikádované studenty
Newyorská policie vyklidila v noci na středu budovu Kolumbijské univerzity, kde se před tím...
Úprava pravidel čištění odpadních vod v EU bude mít zřejmě vliv na cenu léků
Na čištění městských odpadních vod by se od roku 2045 měly podílet největší znečišťovatelé, tedy...
- Počet článků 2130
- Celková karma 30,54
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.