Manželská hádka

Hádka? No, spíš než hádka jen takový běžný rozhovor, který zná snad každý, kdo žije v partnerském vztahu. Chápu, že bych se neměl plést do cizích věcí, ale nedá mi to a maličko poodhalím oponu Archibaldova a Celestýnina soukromí.

"Celestýno, buď od tý dobroty a vyber mi blechy."

"Blechy, blechy, nic jinýho tě nezajímá, Archibalde. Určitě jsi zase zapomněl přivézt banány a děti budou mít večer hlad."

"Není to moje vina, Celestýno. Byla dopravní zácpa a než jsem se dostal na trh, všechny banány byly už prodaný."

(Nemůžu jí přece přiznat, že jsem se neudržel a všechny je cestou sežral.)

"Hele, nešahej na mě, Archibalde, nemám čas a bolí mě hlava. A vůbec, nesnaž se mi namluvit, že na trhu neměli banány."

"Seš prostě nemožnej, zase abych tam skočila sama."

"Archibalde, kam jsi dal kličky?"

"Klíčky od motorky, copak seš hluchej?!?"

"Dával jsem ti je do levý zadní, hned jak jsem přijel."

(Bože, ať už konečně vypadne, tady se jeden v klidu ani nenají.)

(Hernajs, nojo, já je fakt měla. Ale jak jsem mu vybírala ty pitomý blechy, tak mi musely vypadnout... Jo, je to dobrý, tamhle je vidím ležet u zábradlí.)

"Nic jsi mi nemoh dávat, když se válej tady na zemi!"

(Konečně vypadla. Kdyby tak nekvaltovala, zajel bych tam pak v klídku sám. Ale znáte ženský...)

PS: Tak nevím, připadá mi, jakoby ty gibraltarské opičky leccos odkoukaly od nás lidí. Nebo, že by to bylo obráceně a my to partnerské hašteření zdědili po nich?