Koťata

Zvu vás na chvilku odpočinku u zcela nepolitického, nekonfliktního a viruprostého kotěcího fotoblogu, který je protiváhou všem zdejším vážným tématům. Pro škarohlídy a dogmatiky je však vstup pouze a výslovně na vlastní nebezpečí.

Minulý čtvrtek odpoledne jsme naložili ty dva naše protestující chlupaté rošťáky do přepravek a odvezli do Čelákovic na kočkování (rozuměj kočičí očkování, tenhle zvláštní výraz používá i tamní veterinář). Opět jsme se přesvědčili o tom, jak jsou kočky chytré, znají teorii relativity a v praxi ji aplikují na svůj postoj k přepravkám.

Dostat vzpouzející se kočku do přepravky doma před odjezdem je téměř nemožné, z čehož by člověk logicky usuzoval, že kočky nemají pobyt v tomto přenosném zařízení rády. Předpokládal by tedy, že na vyšetřovacím stole v ordinaci nebude problém dostat kočku ven za účelem prohlédnutí a naočkování. Není to pravda, nejenže kočka nevyběhne ven ochotně sama, musíte ji vytáhnout násilím, mnohdy i za cenu rozmontování celé přepravky. Tudíž první změna kočičího postoje a přepnutí se ze stavu „přepravku nenávidím“ do stavu „přepravku miluji.“ V tomto stavu kočka zůstane po celou dobu pobytu u veterináře, po provedení všech úkonů se do přepravky urychleně vrátí sama bez jakékoli cizí pomoci.

Řeknete si tedy, dobrá, kočka změnila názor a od této chvíle bude pobyt v přepravce vyhledávat, ne-li přímo vyžadovat. Jenže ouha, po příjezdu domů kočka opět změní svůj postoj a vyletí z přepravky jako blesk, málem probourá dvířka. Vrátí se tedy zpět do stavu „přepravku nenávidím“ a zůstane v něm až do další návštěvy veterinářovy ordinace. Rčení, že všechno je relativní platí tedy zjevně nejen pro lidi, ale i pro kočky a já bych se nedivil, kdyby ty vaše to měly s přepravkami úplně stejně.

Nicméně to jsem trochu odbočil, promiňte. V čekárně na čelákovické vetrině jsme narazili na paní Editu, takto útulkářku z Mochova, která si tam vyzvedávala tři nové nalezence po kastraci. S Editou se dobře známe, mnohokrát jsem se s ní viděl na umísťovacích výstavách, a tak slovo dalo slovo a já se zeptal, zda nějakou takovou akci zase chystá, že bych se tam rád zastavil.

„Dá-li pánbůh, jedna by měla být hned první zářijový víkend v pražských Letňanech v rámci jedné vetetrhové akce na výstavišti, ale zatím je ve hvězdách, jestli to půjde,“ odpověděla mi Edita celkem logicky vzhledem k nejisté situaci dnešní doby.

Ano, řada výstav odpadla, nicméně opuštěných koček, které hledají nové rodiny, neubývá, a tak jsem se rozhodl věnovat první sérii fotografií právě jim, konkrétně koťatům z různých dříve proběhnuvších výstav.

Vím, že u vás budu v bezpečí (v náručí nové majitelky) .

My jsme tři kocouří neviňátka, věřte nám.

S tebou je mi nejlíp.

Pro blondýny jsem měl slabost už od dětství.

Mami, nechoď pryč, budu se tady sám bát!

Lidi, vy fakt chcete, abych tu myš chytil já?

Tak ségro, mňoukneme si to hezky narovinu!

Počkejte, však já taky jednou vyrostu, to budete koukat! 

Nad všemi nejen útulkovými koťaty i jejich rodiči bdí ta nejmocnější - kočičí bohyně Bastet, která se usadila na ruce útulkářky paní Jany.

***

A teď z úplně jiného soudku. Skalní kočkomilní čtenáři si možná ještě vzpomenou na naši dávnou literární kočku Lindu. Pokud zrovna netvořila sama, lehávala mi na ruce s počítačovou myší, diktovala své příběhy a vymýšlela soutěže, do kterých jí čtenáři posílali různé zvířecí obrázky a pak vybírali ty, které se jim nejvíc líbí. Dovolil jsem si tedy sáhnout do Lindina archivu a jako vzpomínku na tuto důstojnou kočičí dámu jich pár vybrat do druhé obrázkové série.

Ouha, sundá mě někdo?

Mě teda nikdo sundávat nemusí, už to umím sám.

Hele, pichláči, nech mi taky trošku!

Záclonová turistika coby oblíbený kotěcí sport.

A zde se témata obou sérií symbolicky protínají, tahle dvě koťata z dávného soutěžního obrázku si hoví v náručí starostlivé paní útulkářky

***

Nu a to už je vlastně skoro všechno, Na závěr už jen pár obrázků, které jsem sem prostě nemohl nedat.

Kočičí miminko.

A tuhle krásu mládí jsem vyfotil na naší letošní šumavské dovolené.

Tak díky za čtení a držte palce, ať se ta zářijová a všechny další výstavy budou moct bez problémů uskutečnit a ať na nich spousta útulkových koček nalezne své nové domovy.

Poznámky: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce. Fotografie, které jsem sám nepořídil, mi jejich autoři zaslali za účelem zveřejnění na blogu Idnes.