Kočičí vánoční soutěž - semifinále III

Dnes se nám semifinále překulilo do druhé poloviny. Jako když se spící kočka na chvilku probudí, slastně se překulí na druhý bok a pokračuje v příjemném podřimování. Přesně tak jsem to před chvilkou udělala já.

Víte, že tohle překulení dovede být hodně důležité pro běh událostí. Aspoň ti moji dvounožci to tvrdí. Když se jim něco nedaří, třeba nemohou přijít na kloub jakémusi problému nebo hrají nějakou hru a nemají štěstí. Pak přijde najednou okamžik zlomu, oni dostanou nápad a problém vyřeší, případně se hra obrátí a oni vyhrají. V takovém případě vždy říkají „ha, Linda se doma překulila z jednoho boku na druhý.“

Tak, milá chlupatá předoucí klubíčka i divocí a nezkrotní domácí tygři, ať se vám i tohle semifinálové kolo líbí. A až půjdete spát, myslete na své dvounožce a lehněte si tak, abyste jim přinesli štěstí.

1. Rád bych se Vám představil, jsem rezavý kocour, tedy zatím kotě,  jmenuji se Damian a bydlím v Břeclavi. Foto MS.

2. Cerna kocka v male usedlosti bez hospody a kostela nekde na hranicich Nemecka a Rakouska. Neni to jen tak ledajaka kocicka. Narodila se cerna jako uhli a uz narozeni ji vsichni rikali, ze bude nosit lidem smulu. A ono to tak skutecne bylo. Opravdu nosila smulu a moc se ji to libilo. Kdyz nekomu prebehla pres silnici, lide byli polekani a ona si skodolibe vrnela pod vousy. Jednou se ji ale stala nehoda. Chtela polekat pradlenku, ktera na ni vylila vedro plne belidla. Tato kocicka byla tak sebevedoma, ze tuto reakci necekala a tak nestihla utect. Belidlo vzalo teto kocicke jeji schopnost nosit smulu a ona si uvedomila, jak zla vuci lidem byla. A tak ted chodi od vesnice k vesnici a kajicne se necha hladit a tak prosi o odpusteni. Foto LB.

3.  Do soutěže se hlásí tříletý kocourek Mici z Vrchlabí. Má pohnutý osud, sousedka spěchala ráno do práce a na klice domovních dveří měla igelitku s černým koťátkem. My se ho ujali a daří se mu dobře. Kocourek je čistotný, společenský a skvěle vychází s naší fenkou. Když jdu venčit fenku tak se přidá a jdeme ve třech na procházku a to budí úžas. "Jé, s váma jde ještě kočička" . Loví myši, rejsky a bohužel i ptáčky. To potom dostane na zadek. Loni, v březnu 2013, když byly tuhé mrazy, se na 18 dní někde zatoulal, mysleli jsme, že je po něm, uklidili misky i pelechy a smířili se s jeho ztrátou a on se vyhublý na kost vrátil. Asi byl někde zavřený. V září 2013 ho srazilo auto a přišel o levé oko. Od té doby se tolik netoulá. Foto KB.

4. Jsem kříženec, stavba těla, velikost tlapek a délka ocásku nezapře příbuznost se mými většími kolegyněmi, tvar hlavičky pak evokuje jisté aristokratické rysy a kožíšek naopak odkazuje na klasické české mourky. Ve svých devíti měsících vypadám mohutněji než mé dvě původní 1,5 leté kamarádky mouriny a navíc jsem ze všech tří koček tím nejvděčnějším strávníkem. Se jménem byl, vzhledem k mému původu trochu problém, od Bišonka jsme se nakonec dostali až k důvěrnému označení „Mišelína“. Foto MŠ.

5. Mína ze Smrčiny. Foto MK.

6. Jmenuji se Lucka a bydlím v Novém Vestci v okrese Praha – východ. Nejraději lezu po stromech a skáču z větve na větev, sníh, led ani voda mi nevadí. Mojí oblíbenou činností je stahování čepic z hlav mých dvounožců. Foto VU.

Jsem dvouletá 7. Zoe, kočičí aristokratka a pode mnou jsou mé kamarádky. Uprostřed 8. Jurášek, vlevo dole 9. Maruška a vpravo dole 10. spící krasavice. Pohleďte, jak jsme všichni nádherní. Foto PL.

11. (vpředu) a 12. (vzadu). Dvě pohodářky z Brisbane. Foto JCh.

Milá Lindo, posílám do soutěže fotku sebe a kamaráda Matíka. Pravidelně čtu Tvé články - moc se mi líbí. Dovedu si Tě dobře představit z fotek, které přikládáš ke článkům. Kdybychom se znaly osobně, určitě bychom byly kamarádky. Já se jmenuju 13. Micinka. Je mi 6 let. Pocházím z jedné zahrady v jihočeském kraji. Mám 3 páníčky a mám je ráda, protože jsou na mě hodní (i když důvody ke stížnostem by se tedy našly, ale to nebudeme dneska rozebírat). Nemám šlechtický rodokmen, ale páníčci si myslí, že jsem nejkrásnější ze všech, nó vyvracet jim to nebudu. Můj kamarád Matík je typický vesnický kocour. V létě celé dny a noci prohání kočky, v zimě stráví asi tak 22 hodin spánkem v křesle, na gauči nebo na klíně, nepohrdne ani umyvadlem. Jsou mu dva roky. Foto JO.

14. Matík - Micinčin kamarád. Foto JO.

15. Ahoj Lindo, jsem Sia z Ostravy a můj dvounožec Radim Bittner mě vyfotil při opravě záclony. Znáš to svátky na krku tak je třeba doma cosi zrobit. Měj se fajně a pozdravuj svého dvounožce Jana :). Sia v.p. (vlastní packou). Foto RB.

16. Elvírce je 6 let, prvních cca 5 let se potulovala venku a rodila jedny koťata za druhýma. Pak ji odchytli a v útulku jsem si ji vybrala. Je to neskutečně hodná a vděčná kočička se sklonem k nenažranosti a následné obezitě, proti čemuž neustále bojujeme dietama se střídavým účinkem :-))). Foto HO.

17. Náš kocourek se jmenuje Toby Charous, má 2,5 roku. Je to britská modrá kočka a původně si ho koupila má sestra, ale protože synovec je alergik, dostal se Tobíček k nám, a je to miláček doslova celé rodiny. Miluje snad jako všechny kočky, hraní, lezení po překážkách všeho druhu, a především spaní kdykoliv a kdekoliv, ale hlavně s námi v posteli. Doslova s manželem říkáme, že bydlíme u své kočky, což myslím znají všichni ti, kteří kočku mají. Foto JCh.

18. lví řev předvádím já, Nynyška z Prahy. Foto OJ.

19. A na stole se chechtám já, Zuzanka rovněž z Prahy. Foto OJ.

20. Jsem Valérie  (Valda)  ...hodna a milá. Foto IB.

21. Zloději, zloději ve dne, v noci choději !!! Ti moji chodí krást jenom v noci. Nevím, jak je možné, že se jim ty opakované krádeže tak daří, když jsou při nich tak hluční. Funí, jako když právě zdolali výstup na Mount Eve­rest. Přistihl jsem je při krádeži již několikrát, ale nemám to srdce je odehnat. V podstatě je mám ale rád - kluky jedny zlodějský !!! Ještě ke všemu i pichlavý. Divoké ježky Kryšpína a Ervína. (Možná, že jeden z nich je Kryšpínka, nebo Ervínka. Zatím je zkoumám pouze foto­graficky, takže jsem na nich pindíka, nebo pipinku, ještě neobjevil.) Jsou to recidivisté, kteří kradou stravu mnou krmeným obecním kočkám žijícím na dvoře v Třebízského ulici v Sadské již druhým rokem. Pravděpodobně vstoupí do historie jako první, silně obézní ježci. Nabízené kočkokrmení totiž žerou jako kyselina sírová a vidi­telně stále přibírají na váze. Obávám se, že do zimy dorostou do velikosti hrošíků liberij­ských. Nicméně kočky se s nimi neperou a často dokonce jedí ze stejné misky. Když je kolem půlnoci přistihnu při pozdní večeři, Ervín se tváří provinile. Zato Kryšpí­novi je moje přítomnost šumafuk a nenechá se od jídla vůbec vyrušovat. Dokonce se nechá prstem pohladit pod bradičkou. Je to prostě frajer. Policii je nenahlásím, protože tyhle zloděje mám rád. Na rozdíl od těch, kteří bydlí v domě o pár metrů dál a strašně moc by chtěli pracovat … Foto VH.

22. Jsem kocour Phoebe z Mostu. Kdybys mi tam raději našel nějakou pěknou kočku! Foto: EH.

23. Jmenuji se Rozinka - Šedá eminence. Foto SD.

24. Dobrý den, já jsem kocour Josef z Prahy. Foto BB.

25. Náš kocour Čertík. Jen jsme ho nestihli načančat - má totiž z doby, kdy jako koťátko žil na ulici, trochu nemocná očíčka. Ale při válení v posteli mu vůbec nic nechybí. Foto JG.

Konečné výsledky hlasování: