Jsme národ tlusťochů, a tak nám budiž zavedena daň z cukru

V tomto smyslu vyznívá názor ekonoma společnosti Deloitte, uveřejněný ve včerejším deníku Metro. V úvodu si dovolím citovat úryvek z článku.  

„Obezita je závažným společenským problémem,“ komentuje naší situaci ekonom společnosti Deloitte. „Zatěžuje to naše zdravotnictví,“ tvrdí. Podle něj by jedním z řešení mohlo být zavedení daně na slazené nápoje... „Negativní dopady alkoholu a tabáku už takovou daní řešíme.“ Konec citace.

Inu dobrá, nelze popřít, že jsme za poslední dobu jako národ trochu přibrali. Ale zkusme se na to podívat z druhé strany, tedy očima nás občanů, alias daňových poplatníků.

Proč vlastně tloustneme? Za prvé proto, že nám chybí pohyb a žijeme ve stresu. Proč mnohým z nás chybí pohyb a žijí ve stresu? Prostě proto, že máme sedavé zaměstnání, ve kterém mnohdy místo osmi hodin pobýváme klidně deset a víc, a k tomu všemu pracujeme pod tlakem. Pak si trochu pohybu užijeme, pravda, když honem běžíme vyzvednout dítko ze školky, školy, s manželkou na nákup a podobně. Doma lítáme okolo všeho možného, abychom to stihli dřív, než se nám zavřou oči únavou, protože ráno jsme museli hrozně brzo vstávat. Pravda, jsou mezi námi i tací, kteří do toho všeho stačí vkloubit i nějakou tu sportovní aktivitu. Ale zdaleka ne každému na to po celodenním maratonu zbývá energie.

Tloustneme i z jiných důvodů. Stárneme a rostou nám bříška. Ženy se roztomile zaoblují kvůli hormonálním změnám. Mužům narůstají už méně pohledná břicha, protože ten každodenní pres a stres logicky kompenzují jídlem a třeba pivem. A tloustneme i na základě genetických předpokladů. Někdo to má prostě v rodině a moc toho s tím nenadělá, i kdyby se nakrásně rozkrájel. Vlastně ucvičil.

No tak dobře, nelze ani popřít, že máme tlustší děti, než tomu bývalo dřív. Jenomže dřív, aspoň co já pamatuju z dětství, bylo i víc možností spontánního pohybu. S klukama z ulice jsme se prakticky denně honili za mičudou, měli jsme po ruce tři plácky, mohli jsme si vybrat. To bylo v pražských Strašnicích. A co je tam dneska? Nové byty, obchodní centrum a tak, čutat už není kde. Pravda, lze namítnout, že děti mohou chodit „organizovaně sportovat“ do různých Sokolů a podobně. Ale to už není tak spontánní a něco to stojí, takže se tomu věnuje míň dětí a zdaleka ne skoro každý den jako my tehdy. A navíc máme ty různé chytré mobily, tablety s fejsbůčkem a jinými lákadly, které odvádějí od pohybu nejenom děti, ale i mnohé z nás dospělých.

Ano, jde o závažný společenský problém, v tom s panem ekonomem nutno souhlasit. Hůř se už ale souhlasí s tím, že nám jej vyřeší nová daň ze slazených nápojů. Tedy rozuměj daň ze sladkých, tučných a jinak nezdravých jídel, protože pokud to dojde až do parlamentu, tak tam to jako obvykle pořádně nabobtná.

Položme si tedy otázku, jestli by to mohlo být k něčemu dobré? Snížila spotřební daň z cigaret kouření? Nesnížila, když dostane kuřák na vybranou, jestli si koupí kilo jablek nebo krabičku cigaret, zvolí to kuřivo. Snížila spotřební daň z alkoholu pití? Nesnížila, když dostane milovník pití na vybranou, jestli si koupí mléko nebo láhev něčeho dobrého, zvolí to pití. Takže lze předpokládat, že pokud nám zavedou spotřební daň ze sladkých a tučných dobrot, tak my, kteří je máme rádi, se jich nevzdáme, i když si za ně budeme muset připlatit. To už si v případě nutnosti radši odpustíme nějaké to fit bio zrní.

K čemu to tedy povede, pokud se to zavede? Jej, to je věta jak noha, ale když už nadsázka, tak proč ne. Ale abych neutíkal od tématu, povede to akorát k dalšímu zatížení nás daňových poplatníků, ale problém s obezitou to nevyřeší. Stresy nám tím neubydou, pracovní doba se nezkrátí, volné plácky na spontánní neorganizované čutání mičudou se neudělají. Akorát budeme naštvanější, že se den daňové svobody posunul zase o kus dál. A tak si půjdeme spravit náladu něčím hodně dobrým a tím pádem i hodně nezdravým a nově i hodně drahým.

A teď mě už omluvte, prosím, honí mě mlsná, jdu si dát rakvičku. Se šlehačkou, pochopitelně.