Ježíšmarjá, pardon, já myslel, že žebráte
Byl to prachobyčejný nákupový seznam, který nachystala na sobotní dopoledne, kdy se obvykle jezdí do čelákovického supermarketu za účelem pořízení týdenních zásob. Napadlo mě, že bych si mohl ušetřit tu sobotní cestu a nakoupit teď hned. Rychle jsem tedy nakrmil neodbytně dorážející kočky, vzal klíčky od auta, protože do práce jezdím autobusem. Ze stolu jsem shrábl ten seznam, do komory sáhl pro tašky, skočil do naší plechovky na čtyřech kolech a vyrazil do zhruba pět kilometrů vzdáleného městečka.
Na parkovišti bylo navzdory exponované době pár volných míst, koutkem oka jsem zahlédl i několik vozíků před krámem a zaradoval se, že nebudu muset čekat, než se mi uvnitř uvolní povinných patnáct metrů čtverečních. Tak honem roušku a do toho... Roušku... Proboha, kde je? Vždyť jsem ji, netuše, že ještě někam pojedu, vyhodil cestou domů do popelnice. Né, je to dobrý, v kastlíku před sedadlem spolujezdce bude určitě náhradní, vždycky tam bývá. Sláva, je tady... Au, prásk, gumička se utrhla, cvrnkla mě do ucha a bylo po roušce. Co teď? Nemám ještě jednu v bundě? Nemám, je tam akorát kulich, dost velký na to, abych do něj schoval celou hlavu, jenže to bych si kromě nosu a pusy zakryl i oči a viděl bych houby. No nic, za blbost se platí, přece nemůžu před krámem žebrat roušku od náhodných nakupujících, ještě by mi někdo vynadal, že somruju nezarouškovaný. Tak jsem se jako hňup otočil i s autem, vrátil domů, popadnul v předsíni novou roušku z krabičky, znovu do auta a do Čelákovic.
„A co bůra nebo pětku do vozíku, máš, ty chytrej?“ Napadlo mě cestou z auta. Věděl jsem jen o dvacce, ale ta by mi byla houby platná. Už jsem se chtěl začít šacovat, když koukám, že kousek stranou stojí jeden vozík volný, který zálohu nepotřebuje. Tak aspoň tohle nemusím řešit, super. Nu a pak v krámu klasika, kterou zná každý brejlovec. Když si ty brejle sundám, vidím velký kulový, natož abych dokázal z lístečku vyčíst, co mám vlastně nakoupit. Když si je nandám, vidím ještě větší kulový, protože se kvůli roušce okamžitě zamží. Tak leda zadržet dech a doufat, že se neudusím. Nu dobrá, Soňa má pro mě pochopení, na seznam toho moc nenapsala, tak jsem to všechno nějak pohledal. Už jen vystát frontu u kasy, nechápu, proč jich neotevřou víc, a pak bude vymalováno. Hurá, už jsem venku, snad jsem na nic nezapomněl. Takže přendat tašky z vozíku do auta, vrátit tu věc na kolečkách k ostatním vozíkům a domů.
„Pane, prosím vás, mohl byste mi dát ten vozík?“ Koukalo to zálibně na předmět, který jsem tlačil před sebou. Mělo to obrovskou kapucu, sahající až k očím a velikou růžovou roušku, zakrývající celý obličej. Blížilo se to ke mně, byla tma a mlha, brejle jsem měl pořád trochu zamžené, tak jsem jen podle hlasu a barvy té roušky poznal, že je to žena. Žebrá, stydí se mi říct rovnou o peníze, tak jde po minci, o které si myslí, že mám zacvaknutou ve vozíku a neví, že tam žádná není. Doufá, že jí ten vozík dám a minci si vycvakne.
Snad to způsobilo to šero, možná pocit, že se mi navzdory všem trampotám podařilo zdárně nakoupit, snad dojem adventní sounáležitosti, nevím. Prostě jsem té ženě odpověděl: „V tom vozíku žádná mince není, ale počkejte, dám vám dvacku.“ A už, už jsem sahal do kapsy.
„Ale já od vás přece žádný peníze nechci,“ rozdurdila se ta paní přede mnou, „jen prostě nemám drobný do vozejku, vidím, že v tomhle mince není a potřebuju nakoupit. Copak vypadám jako nějaká somračka?“ Na zdůraznění svých slov stáhla kapucu na záda a zatřepala nádhernou hřívou blonďatých lesklých vlasů, až to vypadalo, jakoby v té mlžné tmě najednou vyšlo slunce.
„Ježíšmarjá, pardon, já myslel, že žebráte, nezlobte se na mě, prosím vás.“ Vykoktal jsem na to stvoření, cítil se trapně a nejradši bych se v ten moment propadnul do země. Došlo mi, že nebýt ten vozík prve odpojený od ostatních, mohl jsem před chvílí dopadnout úplně stejně. A nenapadlo mě nic jiného, než jí o tom říct.
Když jsem jí prve nabídnul tu dvacku, tvářila se, že mě chce zakousnout. Pak vykulila oči a nakonec, když jsem ještě dodal, jak jsem se vracel domů pro zapomenutou roušku, rozesmála se na celé kolo, až se jí nadouvala růžová rouška před pusou.
„Tak hezký Vánoce, mladá paní,“ popřál jsem na závěr té dámě, nakažen jejím smíchem.
„Vám taky, pane, dneska jste potkal kouzelnou žebračku, tak ať máte štěstí,“ odpověděla a zvesela odcupitala do krámu s mým vozíkem, co v něm nebyl zastrčený žádný peníz.
V sobotu dopoledne jsem do toho čelákovického krámu zajel ještě jednou, Soňa mi totiž po návratu z focení se shovívavým úsměvem oznámila, že si ten nakupovací seznam jen připravovala a ještě nebyl zdaleka kompletní. Na rozdíl od pátečního večera bylo světlo, ale přesto jsem před obchodem tu paní s hustou blonďatou hřívou už neviděl. Možná byla opravdu kouzelná a po té večerní příhodě s vozíkem se vrátila někam do pohádky.
Jan Pražák
Zůstat u maminky nebo se přesunout do péče partnerky?
Maminka: Pochybuju, že se od Miloše někdy dočkám vnoučat. Do ženských se nikdy moc nehrnul, a když už, žádný vztah mu dlouho nevydržel. Pokaždé jsem měla pocit, že to nebere nijak extra vážně.
Jan Pražák
Dobří rodiče ještě nevymřeli
„No jo, kamaráde,“ poklepal jsem přátelsky své auto po kapotě poté, co jsem se před pár týdny vrátil s čerstvě vylepenou známkou. „Ty už máš technickou kontrolu zdárně za sebou, ale mě to teprve čeká. Drž mi palce. Vlastně kola.“
Jan Pražák
Článek pro kočku. Vlastně pro kočky
Středa, státní svátek. Než abychom šli někam oslavovat nebo aspoň vyrazili na výlet, usnesli jsme se se Soňou, že si uděláme klidný domácí den. Stejně to venku studeně táhne, teplota těsně nad nulou, ale doma je příjemné teplíčko.
Jan Pražák
Mezi chlapy o ženských
Hele, Jirko, poraď mi. Nebo počkej, nech mě chvilku povídat, a potom mi řekneš, co si o tom myslíš. Už jsme dost dlouho kolegové a kámoši, abys věděl, že já mám toho našeho čtyřletého kluka doopravdy rád.
Jan Pražák
Smrtící polyamorie
Polyamorie je, jak známo, moderní způsob soužití několika jedinců živočišného druhu homo sapiens, kteří v sobě našli zalíbení. Jeden se vyspí s tou, pak zase s oním, potom se pro změnu onen vyspí s tamtou a všem to tak vyhovuje.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Na Comic-Con přijedou herci ze Star Treku, Hvězdné brány i českých pohádek
Hobit a gondorský kapitán z Pána prstenů, mistr ze Hry o trůny nebo vědkyně z Hvězdné brány, ale...
Starostkou Českého Krumlova by se měla stát Naděžda Perníková
Starostkou Českého Krumlova by se měla stát Naděžda Perníková, která do voleb vedla Vizi pro...
Soud zamítl několik stížností na volby, chybu našel např. u Brna-Řečkovic
Krajský soud v Brně zamítl několik dalších volebních stížností týkajících se říjnových komunálních...
Jihlavské divadlo DIOD se zapojí do Cirkusových nocí
Ukázkou představení inspirovaného jihlavským Sokolem zahájí Jihlavské Divadlo otevřených dveří...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 2395
- Celková karma 23,91
- Průměrná čtenost 1302x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.



















