Jak se návratem do středověku elegantně vyhnout EET

Celkem jednoduchou fintu jak se do značné míry vyhnout povinnosti EET, používají ve středověké vesničce v Ostré nad Labem. Šli na to od lesa a vymysleli si vlastní "měnu."

Tedy "měnu" v uvozovkách, na kursovním lístku byste ji hledali marně, nikde jinde než právě v Ostré by vám za ni nikdo nic neprodal, ba ani ji nesměnil třeba za eura, za dolary nebo za naše koruny. Nicméně tam je to snadné, zajdete do místní směnárny a v kursu 1 groš za 10 korun si můžete koupit tolik stříbrňáků, kolik chcete. A když je náhodou všechny neutratíte? Žádný problém nic netratíte, koruny vám za ně vrátí ve stejném kurzu a bez jakýchkoli poplatků.

Letopočet na mincích napovídá, že vesnička není až tak úplně středověká jako spíš raně novověká a úplně bez EET to taky nejde. Při placení vstupného, zakoupení a případném vracení místních grošů samozřejmě dostanete účtenku v plné parádě dle litery zákona. Avšak dál už si své groše můžete užívat u všemožných stánků bez dalšího zbytečného papírování.

Vlastně až na jednu výjimku, v papírně to bez manipulace s papírem zkrátka nejde, i kdyby se sličná paní papírnice snažila čarovat sebevíc.

A když budete chtít, tak vás své řemeslo za pár grošů naučí.

U vnadné hrnčířky si můžete pořádně ušpinit ruce od hlíny.

Ale bacha, nestrkat pracky jinam než na ten kruh, jinak byste mohli mít hrnčířskou hlínu na tváři. A hlavně před návštěvou pilné korálkářky pořádně umýt, abyste jí nezapatlali dílo.

Jak jsem starej, tak jsem nesmělej a před mladou lučištnicí se mi roztřásly ruce jak malýmu klukovi. Tak mi odpusťte to rozmajznutí.

Jenomže mezi námi, pánové, kdybyste viděli ty její ostrý šípy, klidně by se vám to mohlo stát taky.

Teď jedno varování pro mladé dívky. Netuším, jestli vás tenhle košíkář naučí splétat své proutěné zboží, ale rozhodně se vám pěkně po proutnicku pokusí poplést hlavu.

A to se přitom ani o nic nesnaží, to pletení mu jde jaksi samo od sebe. Navíc vás jen tak mimoděk zkasíruje o tři groše. Bez mrknutí oka a samozřejmě taky bez EET.

Od slečny svíčkařky se sice svíčkové se šesti a s brusinkovým terčem nedočkáte, zato si pošmáknou vaše oči.

Výroba svíček je totiž docela zdlouhavá piplačka, vyžadující spoustu ladných a vláčných pohybů.

Jestli se vám už nechce utrácet další groše ve stáncích s řemesly, tak žádný problém, i venku je veselo. Potulný kejklíř se vám bude snažit namluvit, jak ho utlačuje vrchnost a bude vás ukecávat, abyste se s ním spolčili proti mocipánům.

Nechci vás strašit, ale bacha celé to tam ostřížím zrakem hlídá rytíř z nejbližšího hradu.

Jestli vás s kejklířem načapá, tak šejdíř s dlouhejma fousama stačí vzít roha, kdežto vy můžete klidně skončit v hladomorně. Nebo taky rovnou na place přijít o hlavu (jílec meče nenápadně vykukuje zpoza rytířovy levé ruky).

Vyhládlo vám při představě středověké hladomorny? Tak hurá do místní hodovny. Ceny jsou tam lidové, za pivko, mošt nebo limču dáte dva groše a nejdražší jídlo (kuře nebo jehněčí) stojí maximálně osm. Ale co, peníze vem čert, hlavně tam dobře vaří a postará se tam o vás snaživý kuchtík

a usměvavá krčmářova dcera.

A hnedka vedle vám dvě věčně uhihňané děvečky připraví skvělou středověkou placku s marmeládou nebo se špenátem.

Teda přiznám se, že netuším, jestli se už ve středověku jedl špenát, ale popravdě řečeno, těm pannám děvečkám je to úplně jedno a mně jakbysmet.

Nechci vám sahat do svědomí a ptát se, jestli jste v hodovně přešvihli denní dávku kalorií. Ale pokud se po všech těch středověkých radovánkách cítíte poněkud ušle, skočte se osvěžit do přilehlých zahrad, které k té vesničce patří.

Žádné groše už tam nebudete potřebovat, budete si mít nač si sednout,

co obdivovat

a při troše štěstí tam můžete potkat i nevěstu.

Tedy s ženichem, samozřejmě, aby náhodou nedošlo k omylu.

PS: Jméno té středověké vesničky, kde používají vlastní měnu, aby šikovně vydrbali s EET, vám bohužel neprozradím. To už by byla reklama a to se tady nesmí. Ale jestli si chcete užít kopec legrace za pár grošů, tak v Ostré nad Labem to nemůžete minout.