Jak se dohaduje kšeft

„Nepředstavuj si, že s tebou půjdu za mizernou pětistovku. To teda ani náhodou. Ten před tebou mi nabízel celej litr, ale ani tak jsem mu toho moc neslíbila.“

„Hele a co bys řekla, kdybych ti nabídnul patnáct set. Nebo třeba rovnou dva litry.“

„Jó? Fakt? No, tak už je každopádně jiná písnička, budeš se mít na co těšit. Hele a nedal bys mi rovnou dva a půl?“

„Dva a půl? Nejsi ty nějaká drahá?“

„Když mi dáš dva a půl, udělám ti, co by ti neudělala žádná jiná.“

„Úplně všechno co budu chtít?“

„Ne, tak to zase prrr. To bys mi musel dát ty litry tři, abych ti udělala všechno, oč si řekneš.“

„Tak teda jo, dám ti tři, co mám s tebou dělat. Ale musíš mi slíbit, že je to tutovka, jinak půjdu za nějakou jinou.“

„Jó, milej zlatej, řekni mi, co je dneska tutovka. Jestli tě nikdo nepřeplatí, tak jsem tvá.“

„A jak dlouho budeme spolu?“

„To přece víš, čas je jasně stanovenej.“

„Tak dobře, jsme domluvený. Ale nesmí se o tom nikdo dozvědět.“

„Neboj, to je hotový, nejsem přece blbá.“

„Až nás někdo uvidí, jak se spolu bavíme, budeme tvrdit, že spolu nic nemáme.“

„Já řeknu, že s takovým jako jsi ty, bych nešla ani za milion.“

„A já zas, že takový couře, teda promiň, to je pro publikum, bych nedal ani falešnej pěťák.“

PS: Na první pohled tenhle rozhovor možná připomíná smlouvání provozovatelky nejstaršího řemesla s potenciálním zákazníkem. Pokud však ke jmenovaným částkám přidáme několik nul, respektive je vyměníme za jiné hmotné výhody či nehmotné ústupky a lukrativní posty, pak se posuneme někam trochu jinam. A když dodáme, že nakonec možná půjde o grupáč a že smluvený čas jsou maximálně čtyři roky, tak už asi netřeba prozrazovat víc.