Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak Marušku osahával autobusák

„Honzo, co se ti stalo, proč kulháš?“ Uvítala mě Maruška zvídavou otázkou, jakmile jsem se dopajdal k našemu kavárenskému stolku, u kterého na mě už čekala.

„To nic není,“ odpověděl jsem jí s poněkud vynuceným úsměvem ve snaze nedat najevo, že mě bolí koleno. „Trochu jsem pospíchal, bylo by přece ode mě krajně neslušný nechat čekat takovou krásnou dámu, jakou jsi ty. No a támhle za rohem mi zničehonic vletěl pod nohy maličkej rozjuchanej jorkšírek, já udělal prudkej manévr, abych ho nezašlápnul a... No, blbě jsem to v tom kvaltu odhadnul a vletěl kolenem na hranu modrýho kontejneru se starým papírem.“

Maruška si dala ruku před pusu, ale nebylo jí to nic platné, ve snaze zadusit smích se začala celá otřásat, až se jí roztomile rozvlnily faldíky na břiše, ukryté pod slušivými světlými šaty. „Ho... Honzo, prosím tě, promiň. Já... já to úplně vidím a nemůžu si pomoct, tak se na mě nezlob, že se ti směju. Doufám, že sis moc neublížil a cením si tě, žes kvůli ňákýmu psovi nasadil vlastní život, ha, ha, ha.“

„Pohled na tvou nezřízenou radost je mi náramnou útěchou a lékem, už je to dobrý,“ vrátil jsem jí míček a chystal se kývnout na servírku, aby nám přinesla turka a větrníky.

„Ne, počkej,“ zarazila mě Maruška teď už zas normálním hlasem. „Seď, nehejbej se, dneska objednávám já. Aby ses na mě nezlobil, že jsem se ti řehtala, tak ti povím, co se stalo mně. A moc na mě nekoukej, nechápu, jak se ti můžou ty moje kila líbit.“ Rýpla si do mě za ten kompliment a pak už mě nechala, abych se ponořil do jejího vyprávění.

***

Honzo, stalo se mi to jedno z těch několika málo rán letošní zimy, kdy bylo u nás pod nulou a na chodníku pěkně namrzala mlha. Já se doma trochu zpozdila a pak pospíchala na autobus, chtěla jsem bejt brzo v práci, protože akorát končila závěrka a já tam toho měla spoustu. Štrádovala jsem si to tam u nás z kopečka dolů na zastávku a když mi zbejvalo ňákejch třicet metrů, tak okolo mě projel autobus a dole pode mnou zastavil. Nevím, co mě to popadlo, prostě jsem ho chtěla stihnout a rozběhla se za ním. Řidič si mě asi všimnul, čekal, mně přišlo hloupý ho zdržovat, tak jsem ještě přidala a když jsem pak brzdila u zadních dveří, uklouzlo mi to na tom namrzlým chodníku.

Noha mi sjela z obrubníku, já se praštila do holeně o spodní okraj schůdek u těch zadních dveří a navíc mě bodlo v kotníku. „Seš blbá,“ vynadala jsem si v duchu, „kvůli tý pitomý závěrce se tady zmrzačíš.“ Svalila jsem se na zem jako pytel brambor, snažila se vyhrabat zpátky na nohy a vlízt dovnitř, ale moc mi to nešlo, ten kotník zkrátka bolel. Myslíš, Honzo, že se někdo obtěžoval, aby mi pomohl? Kdepak, všichni zůstali zalezlí uvnitř v teple, čučeli buď do blba nebo do svejch mobilů a žádnej se ani nehnul. Už jsem se bála, že se autobus rozjede, v horším případě mi přejedu tu nohu, kterou jsem měla pořád pod dveřma, v lepším mě tam nechá sedět na zadku samotnou v tom mrazu.

Pak najednou koukám, že ke mně jde ten řidič. Jezdím s ním často, znám ho od vidění, je to takovej svéráznej chlapík, na první pohled dost nerudnej, ale taky dokáže bejt ochotnej. Je ještě asi dvakrát tolik při těle než já, tak asi razí heslo, že by si tlustý lidi měli navzájem pomáhat. „No, paní, neválejte se mi tady pod autobusem, ještě se nastydnete,“ spustil na mě. „Mám vám zavolat sanitku nebo budete ráčit jet se mnou dolů?“

Překládala jsem si ty jeho slova do lidštiny, znovu zkoušela vstát a ke svý úlevě zjistila, že to nebude tak zlý. „Ale jo, asi pojedu. A promiňte, že vás zdržuju, mně to prostě podjelo,“ blekotala jsem a štrachala se nahoru. Najednou cejtím, jak mi strčil ty svoje medvědí tlapy pod paží, zapřel se o zem a vytáhnul mě nahoru po těch schůdkách, jako bych byla nějaký pírko. No, nebyla, trochu se u toho udejchal, pustil mě, zůstal stát a mlčel. Asi tak minutu se nic nedělo, až to přišlo lidem divný a začali se po něm ohlížet. Pak spustil: „Co koukáte, nevidíte, že tady ta paní je zraněná? Dokud nebude sedět, tak nikam nepojedem!“ Honzo, to bys měl vidět, kolik já měla najednou nabídek, teda ne k sňatku, jen k sezení, abys mně rozuměl. Mohla jsem si vybrat.

Pak jsme se rozjeli a mně bylo na jedný straně trapný, jak všichni viděli, že jsem se tam rozmajzla pod autobusem, ale na druhý straně jsem byla ráda, že jsem celá a že ten řidič je vlastně v jádru dobrák. Ještě dole na konečný u metra si mě ohlídal, jestli jsem v pohodě a jestli můžu normálně jít. „Doufám, že jste to nebrala jako nějaký osahávání,“ dodal na závěr, zavřel dveře a odfrčel, a já si nebyla jistá, jestli se ze mě dělá srandu nebo jestli je už taky zblblej tím dnešním feminizmem.

Chtěla jsem se mu nějak odvděčit, tak jsem koupila krabičku belgickejch pralinek a nosila ji v kabelce asi tři dny, než jsem ho zase potkala v autobuse. Honzo, nedovedeš si představit, jaký jsem prožívala muka, abych ty pralinky nesežrala sama. Ale vydržela jsem a když jsem mu je pak dávala, tak na mě zavrčel, jakože chci, aby byl ještě tlustší a nevešel se za volant. Ale poznala jsem, že je rád, usmíval se přitom, poděkoval, zeptal se, jestli už jsem v pořádku a řeknul, že jsem si jako kvůli němu neměla dělat škodu. 

***

„Tak, Honzo, doufám, že už tě to koleno nebolí,“ dodala Maruška jako doušku ke svému vyprávění. „Protože jinak bych ti musela pomoct vstát ze židle a nejsem si jistá, jestli bys to ode mě nevzal taky jako nějaký osahávání.“

„To by mi bylo moc příjemný,“ chtěl jsem říct, ale radši jsem si to nechal pro sebe a místo toho se zvednul, jakože vyzkouším, jestli můžu chodit. Na Marušku jsem udělal gesto, aby moment počkala a vydal se nenápadně za servírkou. Chvilku jsme si s tou dívčinou cosi šuškali a já se pak vracel k Marušce s jednou rukou schovanou za zády.

„Madam, tyhle čokoládový s višní jsou pro vás,“ položil jsem poté talířek na stůl, „berte je jako poděkování za vaší starost o moje koleno a jako odškodné, že jste celý tři dny nosila v kabelce krabičku pralinek a nedovolila si z nich ani jednu vzít. Ale buďte opatrná na zuby, uvnitř mají pecku.“

„Seš rošťák!“ Blýskla po mně Maruška svýma hnědýma očima, „díky, ale aspoň pár jich sněz ty. Nebo kvůli tobě zas přiberu a až příště někde uklouznu, budeš mě za trest zvedat ty sám.“

Autor: Jan Pražák | čtvrtek 20.2.2020 14:33 | karma článku: 29,07 | přečteno: 1234x
  • Další články autora

Jan Pražák

Zrádný tajuplný úplněk

Máte rádi Měsíc? Já tedy rozhodně ano. On totiž není jen strohým kamenným nebeským tělesem, je přímo romantickou osobností, která po staletí inspiruje generace umělců k jejich tvorbě, i obyčejné lidi k potěše a zamyšlení.

18.5.2024 v 7:07 | Karma: 15,22 | Přečteno: 195x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Záhadná podoba lidí a jejich zvířat

„Teda, tobě to sluší, ty seš ale kočka!“ Kteroupak ženu by nepotěšila taková upřímně myšlená věta. Nejen přitažlivého vzhledu, ale i pozitivních povahových vlastností lze snadno dosáhnout netoliko u žen, ale i u mužů.

15.5.2024 v 14:34 | Karma: 19,02 | Přečteno: 541x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Jak byla Maruška za zlodějku

„Je ti jasné, že sedíš u jednoho stolu se zlodějkou a měl by sis ohlídat věci, abych ti něco neukradla? Musíš počítat i s tím, že ti udělám ostudu, přijdou si sem pro mě a odvedou mě v poutech před zraky celého osazenstva.“

12.5.2024 v 7:07 | Karma: 25,87 | Přečteno: 778x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Ženské zásadně nebiju

Jakkoli jsem možná drsňák a v dětství jsem byl pěkné kvítko, nedovedu si představit, že bych uhodil ženu. Už bych asi ani nespočítal, kolik poznámek, důtek a dvojek z chování jsem za svou prudkost dostal ve škole.

9.5.2024 v 14:34 | Karma: 25,61 | Přečteno: 1426x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Nepřekážej v těch dveřích, proboha!

Taky jste si všimli, jak se poslední dobou kdekdo postaví do dveří v hromadné dopravě a vůbec ho nezajímá, že by snad ostatní lidé chtěli vystoupit nebo nastoupit? Možná je to nějaká nová móda a kdo nepřekáží, není in.

6.5.2024 v 14:34 | Karma: 29,62 | Přečteno: 974x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Střet vlaku s člověkem zastavil provoz na trati mezi Olomoucí a Prostějovem

18. května 2024  14:31,  aktualizováno  14:59

Na trati mezi Olomoucí a Prostějovem srazil po sobotním poledni vlak člověka. Provoz na trati mezi...

Střelec na Fica jde do vazby. Premiérův stav se lepší, převoz ještě není možný

18. května 2024  11:09,  aktualizováno  14:44

Slovenský premiér Robert Fico, kterého ve středu postřelil atentátník, je ve stabilizovaném, ale...

Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky

18. května 2024  8:34,  aktualizováno  14:38

Letiště v Mnichově dnes ráno dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z...

Alpský hotýlek centrem špionáže? Číňané měli výhled na základnu pro F-35

18. května 2024  14:02

Švýcarský hotel Rössli ve vesnici Unterbach se v posledních letech stal tématem hovorů členů...

Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness

Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...

  • Počet článků 2136
  • Celková karma 28,78
  • Průměrná čtenost 1298x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.