Co se změnilo po necelém půl roce platnosti GDPR?

Soused si předělává garáž. Zaparkoval kolečko, oprášil si ruce od cementu, napil se z lahváče a pohodlně se opřel o plot: „Honzo, můžeš mi říct, co se pro nás lidi změnilo od zavedení GDPR?“

„Z mýho pohledu lautr nic,“ odpověděl si sám. Já nastražil uši a čekal, co z něj tentokrát vypadne.

Soused se znova napil, otřel si pusu o rukáv montérek a spustil:

***

Crrc, crrr, zvonil telefon. Číslo nemám v seznamu, ale zvedám to, co kdyby něco, přece to znáš.

„Dobrý den, tady je Eva Nováková ze společnosti Levná teplá voda, mohla bych vám v rámci monitorovaného rozhovoru položit pár otázek?“

Honzo, já tyhle telefonní agenty nemusím, ale byl jsem zvědavej: „Ano, ale napřed se na něco zeptám já vás.“

Slečna Eva na druhý straně byla asi dost překvapená: „Ano?“

„Jak jste přišli k tomuhle telefonnímu číslu?“

„No,“ zaváhala. Pak si asi vzpomněla na jednu ze svejch naučenejch vět: „To nám náhodně vygeneroval počítač.“

Tak náhodně počítač, říkám si, to bych to chtěl vidět. Ale nahlas povídám: „Takže vy tam u vás vůbec nevíte, kdo jsem, jak se jmenuju a nemáte žádný moje další osobní údaje?“

„Nee, nevíme, nemáme.“

Bylo mi jasný, že tahle holka je jen operátorka a za nic nemůže. Nechtěl ji teda dál trápit, tak jsem to vzal suše: „Dobrá, nejlepší tedy bude, když u toho zůstaneme.“

„Cože? U čeho?“ Byla zmatená.

„No o toho, že o mně nic nevíte.“

Na druhý straně smích, pak už jsem jen popřál slečně Evě hezkej den a rozloučili jsme se.

Ale něco ti povím, Honzo. Takovejch agentů s teplou vodou, co člověku furt něco vnucujou, volá pořád dost. Nevšimnul jsem si, že by na tom GDPR něco změnilo. S mailovejma spamama je to ještě horší, často mě v nich dokonce oslovujou jménem.

A víš, proč ti o tom zrovna teď tady vykládám, Honzo? Protože mě to štve. Už v červnu jsem u nás na úřadě musel udělat zkoušku z toho pitomýho GDPR a teď se prej chystá zase další. No chápeš to? Rozumím, když to dělaj ouřadové, ale copak já údržbář přicházím do styku s ňákejma osobníma údajema?

***

„Pepó, pocem!“ Ve dveřích sousedovic domku se objevila blonďatá hlava Pepovy manželky. „Potřebuju začít vařit, moh bys už konečně pustit ten proud?“

Soused sebou cuknul a zmlknul. Pak rychle dopil lahváče a povídá: „No nic, Honzo, jen jsem ti tohle chtěl říct. Teď promiň, musím zas dělat nebo mě Vlaďka rozkrájí do guláše.“

PS: V rámci dodržení GDPR prohlašuji, že všechna jména použitá v článku, jakožto i barva sousedčiných vlasů, jsou oproti skutečnosti změněná.