Apríl a já aneb copak jsem nějaká Norská lesní?

Začalo to už dnes, den před aprílem. Já teplomilná dáma jsem se těšila, že si nechám pohladit kožíšek ranními paprsky jarního slunka. Hned těsně po probuzení ještě v pelíšku jsem se nemohla dočkat, jak se proběhnu po čerstvé trávě jen zlehka orosené jiskřivými kapičkami a udělám si legraci z vrabčáků a kosáků.

Stačilo však otevřít jedno oko a pohlédnout ven. Proboha, vlastně prosuperkočku, vždyť ono tam sněží, jako kdyby snad byl leden. A vítr cloumá stromy, jakoby se tam všichni čerti ženili. Ne, tohle tedy nebylo nic pro mě Evropskou trikoloru. Z toho by se mohla radovat asi jen ta Norská lesní nebo snad ještě tak kočka Sibiřská.

Nebyla jsem si jistá, jestli si ze mě tenhle předčasný apríl dělá počasí nebo zda to tak schválně narafičili moji dvounožci, aby mě nemuseli pustit ven. Snažili se to na mě sehrát, prskali, že do té sloty sami musí, až mě málem zviklali.

Pak se sice na chvilku ukázalo sluníčko, tak jsem si řekla, že si to provětrání vynahradím, až se dvounožci vrátí, ale zase to nevyšlo. Rafinovaně si někde sehnali bouřku vrátili se i s ní. Sice se mě pak snažili uchlácholit nádhernou duhou, ale marně. Barevnou podívanou si mě v žádném případě nikdo nekoupí. Zvlášť, když se na ni kvůli té vichřici mohu dívat jen za oknem.

Zítra tedy bude apríl a jak ty své dvounožce znám, nedokážou vymyslet nic jiného, než si ze mě dělat legraci tím sněhem a větrem. Jenže já jim to pěkně oplatím tak, jak to my kočky umíme. Mimochodem, vzpomínáte si na Elí? Ta si ze všech okolo sebe dělá legraci celý život, apríl neapríl. Je to kočka v kocouřím kožíšku, která na svůj převlek nachytala už spoustu dvounožců.

Eli vypadá jako zrzavomoura, to jsou jen kocouři, taková kočka je naprostou genetickou raritou. Pouze po dlouhém a důkladném studování její srsti lze objevit pár černých chloupků, takže Eli je vlastně ve skutečnosti tříbarevkou jako já. To jsou zas pro změnu jen kočky, zde je kocour zcela ojedinělou záležitostí. Tahle číča je prostě důkazem, že i příroda má občas smysl pro humor.

Ale teď vážně. Ještě do čtvrtka odpoledne můžete hlasovat v naší soutěži kočičích pelíšků, pak tam dám výsledkovou tabulku. Nu a v sobotu 4. dubna se spolu všichni sejdeme u závěrečného článku, dokonce přizveme i pár chundeláčů, kteří se z nějakého důvodu nemohli zúčastnit. A to není apríl, myslím to vážně, i kdyby ti moji dvounožci házeli trakaře a chtěli to zase svést na počasí.