Sedm bodů Hlídacího psa pro Fialovu vládu

Pavel Bodlák napsal doslova pozoruhodnou úvahu o úkolech pro novou vládu. Hnutí ANO a SPD sice podle něho nejsou opozice, ale jeho úkoly pro novou vládu jsou vesměs racionální.

Pavel Bodlák napsal do Hlídacího psa úvahu na téma úkolů pro novou vládu. Dodržel sice povinnost hnutí ANO i hnutí SPD  pošpinit, ale udělal to dvěma větami. Pak se ale pustil do úkolů pro novou vládu a jeho úkoly jsou vesměs nejen racionální, ale dokonce s naprostou většinou těchto úkolů nemám problém a souhlasím s nimi!

1. Společenská smlouva

Nejzásadnější úkol pro novou vládu je obnovení společenské smlouvy. Vztah občana a státu je nutné zásadně přebudovat a navrátit tam, kam ze své definice patří. V západním pojetí demokracie si stát zřizují občané, aby jim sloužil, aby vykonával funkce nezbytné, které nelze na individuální úrovni zabezpečit. Vypovězení této smlouvy započalo po teroristických útocích 11. září v USA a nabralo na rychlosti finanční krizí 2008. Spuštění rotaček na tisk peněz za posledních deset let způsobilo bezprecedentní devastaci střední třídy na obou stranách Atlantiku. Sociálním rozvrstvením obyvatelstva jsme se tak navrátili zpět k období nástupu industriálního kapitalismu. Tomu odpovídá i to, jak velkou mocí v současnosti disponují nevolené instituce jako Evropské komise či Evropská centrální banka, které se navíc dostaly do pozice, kdy se nacházejí mimo možnosti efektivní kontroly. Tímto jsme se posunuli nejen v čase, ale i teritoriálně výrazně směrem na Východ a náš západoevropský prostor se spíše podobá rusko-čínskému pojetí státu než modernímu uspořádání pro 21. století.

Výše uvedený text Pavla Bodláka jsem převzal úplně a není k němu nic třeba dodávat. Snad jen to, že i covidová pandemie zastihla Západ v situaci, kdy ordinuje ve své většině společnosti diktát očkování, karantén a obecně zákazů. Je to komunismus bez komunistů, zato „vědecky podložený“.

2. Rekonstrukce státu

Důsledná decentralizace státního aparátu je nutná podmínka k zefektivnění státní správy…….Přenesení pravomocí na kraje postaví stát zpět do role služebníka občanů a jejich potřeb, přestaneme vzývat „vyšší principy“, za kterými se historicky povětšinou skrývá bezpráví a křivda, a namísto toho se budeme věnovat správě věcí veřejných.

V tomto bodě s autorem nesouhlasím. Kraje nevznikly kvůli lepšímu fungování státu, ale jako trafiky pro politiky, které není možné umístit do vlády. Žádná vláda nespáchá dobrovolné harakiri a nepřevede své pravomocí na kraje, protože by potom premiér a celá vláda byly jenom figury bez reálných pravomocí. Vznik krajů byl jediný faktický výsledek, který zbyl po opoziční smlouvě, a dodám, že zřejmě nejhorší.

3. Daňová reforma

…. Výrazně snížit výběr a nastavení výše zdanění na celostátní úrovni a přenést část této funkce na kraje přiblíží státní aparát potřebám občanů. Celostátní rozpočet by tak měl ve své přerozdělovací funkci zásadně zeštíhlit, a to na maximální úroveň 10-15 % HDP a zabezpečovat jen funkce skutečně celostátního významu jako je obrana a bezpečnost, páteřní infrastruktura, školství a veřejné zdravotnictví.

Nízké daně se již mnohokrát v minulosti osvědčily jako lepší varianta řízení společnosti, protože jednak firmám a podnikatelům zbude více prostředků na investice do rozvoje a je menší motivace pro „daňové optimalizace“ včetně placení daní v daňových rájích.  Pokud by měl být rozpočet státu jenom 10% HDP- 600 miliard Kč, logicky by nemohl obsahovat důchody. Takový krok je ale, ruku na srdce, neproveditelný, i kdyby si to část vlády i přála. Vznikající pětikoalice na takové řešení zcela jistě nepřistoupí.

4. Důchodová reforma

Důchody je nutné naprosto oddělit od státního rozpočtu a převést na skutečný pojistný princip. Současný princip tzv. „penzijního připojištění“ není nic jiného než letadlo zoufale se udržující ve vzduchu, které nemá s mezigenerační solidaritou nic společného……..

Autorovi bych připomenul, že krok k oddělení důchodového systému od státního rozpočtu udělala vláda Petra Nečase, když schválila tak zvaný druhý pilíř důchodového pojištění. Jak známo, Sobotkova vláda s ministrem financí Andrejem Babišem tento zákon zrušila a jsme opět v situaci, kdy stát ručí za důchody a důchody jsou dnes suverénně největší položkou státního rozpočtu. Zvyšování důchodů v současném systému je navíc politickým nástrojem jak vyhrát volby, i když to letos „nevyšlo“ a kampaň ČSSD propadla. Asi také záleží na lidech, řekl bych, a Jana Maláčová byla posouzena jako poděs. Důchodovou reformu podle Bodláka ale nezajistí ani nová vláda.

5. Reforma zdravotnictví

V oblasti zabezpečení zdravotní péče obyvatelstva jsme na rozdíl od mnohých východoevropských zemí zdědili vyspělý a fungující systém, který se do značné míry podařilo transformovat v moderní zdravotnictví. Není pochyb o tom, že stát od určité nominální výše bohatství má povinnost zabezpečit základní zdravotní péči všem obyvatelům bez rozdílu. Zároveň jsme ale zdědili naprosto neopodstatněné rovnostářství ad absurdum, kdy ani pacient, ani lékař nemůžou postavit svůj vzájemný vztah na komerční bázi, tedy jednoznačně oddělit garantovaný standard a hrazený nadstandard.

Covid ale ukázal i další nehezkou část fungování českého zdravotnictví.  Je jím iracionální represe zdravých neočkovaných lidí včetně studentů a žáků. Neočkovaní studenti jsou v případě výskytu pozitivního testu na covid ve třídě  posíláni do karantény a nesmí osobně k lékaři, prostě kamkoliv. Na kontrolní odběr nesmí jezdit veřejnou dopravou a další a další „lahůdky“. Není pro ně zajištěna ani online výuka! Společenská segregace dosáhla doslova děsivého stupně.

6. Nepřijetí eura

Společná měna stejně tak jako evropská integrace a EU jsou bezesporu krásné myšlenky a správná cesta. Ale teprve to, jak dokážeme implementovat myšlenku v realitu, nás rozřadí na úspěšné vizionáře či na ty, co selhali v procesu.Euro jako jednotná měna je jednoznačným příkladem selhání v implementaci. Kvůli fiskálně nezodpovědným socialistickým režimům jihu eurozóny nepřináší společnou prosperitu, ale společné dluhy…….

Naprosto správný a racionální popis skutečného stavu. Protože nová vláda bude mnohem více eurohujerská než Babišova vláda, určitě k přijetí eura nastoupí cestu. Přijmout si ho nedovolí, ale bude vykládat, že „jsme připraveni ho přijmout“.

7. Green deal nebo Zelený úděl?

Není pochyb o tom, že naše planeta se otepluje. A dnes už ani není pochyb o tom, že se na tom lidstvo podílí. A chápu, že politika je pragmatická disciplína. Co je ale pragmatického na prohlášení, že Green Deal je skutečnost, a tudíž se musíme snažit z něj vytěžit co možná nejvíce? Čína každoročně zprovozní tolik nových uhelných elektráren, že jen tyto vyprodukují více CO2 než veškerý automobilový provoz EU. Spalovací motor od firmy Rolls-Royce či Mercedes Benz ještě stále představují vrchol evropského inženýrství a dovednosti. My jsme ale ochotni toto vše zahodit ve jménu „vyššího principu mravního“. To ale není pragmatismus, to je ideologie a bohužel, jako většina dogmatických ideologií v historii, opět škodlivá.

Souhlasím s jedinou výhradou. Lidstvo se na oteplování klimatu nepodílí vůbec a politika je hlavním motorem studií, které to prokazují. Jsou zfalšované, resp. dokazují něco, co lze dokázat jen ignorováním fyziky a termodynamiky zvláště.

Pavel Bodlák tak sepsal dle mého soudu velmi inspirativních sedm bodů pro činnost vlády. Takovou politiku bych si uměl představit pro vládu principiálně pravicovou. Ta ale nevzniká a po vládě levého středu na čele s Babišem nastoupí „pravý střed“ s Petrem Fialou. Úspěch bude, pokud tato vláda nezvýší daňové sazby. Nic jiného nelze čekat.

Česká pravice, kdysi skutečně reprezentovaná ODS za Václava Klause, Mirka Topolánka i Petra Nečase, dnes fakticky neexistuje. Je to rozplizlá politika na všechny strany s cílem udržet se u moci. Kroky, které Bodlák navrhuje, ale v žádném případě neprovede a ve většině z nich se dokonce ani nevydá alespoň tímto směrem. Bohužel pro Česko. V politice záchrany klimatu  EU je Bodlákových sedm bodů nerealizovatelných.