Schwarzenberg je přítel Izraele, který do něho kope!

Zaujal mě článek, v němž Přátelé Palestiny zpovídají bývalého českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, a ten se v rozhovoru vyjadřuje k izraelské politice jenom kriticky.

Nevím, zda se u Karla Schwarzenberga projevuje již stařecká sešlost věkem, nebo zda se snaží na sklonku své politické dráhy dělat ze sebe někoho „lepšího“, ale jeho současné názory, které prezentuje, se velmi liší od doby, co byl ministrem zahraničí. Jakoby se v jeho názorech po odchodu z ministerské funkce cosi „prohodilo“. Ostatně, už jeho prezidentská kampaň v roce 2013 byla postižena jeho prohlášením o odsunu německého obyvatelstva, což využil Miloš Zeman ve svůj prospěch.

Na České pozici vyšel rozhovor s Karlem Schwarzenbergem o Izraeli těsně před zahájením současných bojů mezi Izraelem a teroristy z Hamásu. Pod titulkem Okupace škodí okupovaným i okupantům. Izrael je zářným příkladem v něm Schwarzenberg ostře kritizuje současnou izraelskou politiku a při tom o sobě tvrdí, že je „přítel Izraele“.

„Nikdy neexistoval stejně silný židovský stát, jako je dnes Izrael, z vojenského hlediska velmoc. Jako každý stát má nepřátele, ale ti jsou slabí,“ říká v rozhovoru, který vedli Zdeněk Jehlička z Iniciativy za spravedlivý mír na Blízkém východě a Jana Ridvanová, mluvčí sdružení Přátelé Palestiny, bývalý český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Abychom rozklíčovali správně tento rozhovor, je zapotřebí rozebrat i onu premisu „spravedlivý mír na Blízkém východě“. Když OSN rozhodla o vytvoření státu Izrael na části území Britské Palestiny, byla to součást poválečné politiky a reakce na průběh II. světové války, v níž Hitlerovo Německo vyvraždilo několik milionů evropských Židů v koncentračních táborech. Okolní arabské státy rozhodnutí OSN nejen že neakceptovaly, ale ihned se rozhodly vznikající židovský stát zničit. Vypukla první židovsko-arabská válka, kterou Izrael vyhrál a přežil. Od té doby se událo hodně věcí a Izrael čelil dalším válkám se svými arabskými sousedy, obsadil Sinai, kterou „vyměnil“ za mírovou dohodu s Egyptem, a další mírové smlouvy se podařilo uzavřít za vlády amerického prezidenta Donalda Trumpa. To však naši zastánci „spravedlivého míru na Blízkém východě“ a „Přátelé Palestiny“ nepovažují za spravedlivé a tvrdí, že Palestinci žijí v „apartheidu“ – což je zejména názor progresivní americké levice v Demokratické straně.

KSch: Že Palestinci nejsou rovnoprávní, ať v Izraeli samotném, nebo na Západním břehu Jordánu, je pravda a o tom se musí otevřeně mluvit. Tady spravedlnost neexistuje. Je to sice velmi podobné, ale přímo o apartheidu bych navzdory tomu nemluvil, protože režim v Jihoafrické republice měl specifické rysy, které v Izraeli chybějí.“

Pokud je mi známo, Arabové žijící v Izraeli mají volební právo a v izraelském parlamentu mají své politické reprezentanty. Že s nimi nechtějí židovské strany uzavřít koalici, je jiná věc. Ostatně, některé by to třeba i udělaly ve světle nekonečného volebního maratónu v posledních letech, ale nyní se to bojí udělat vzhledem k teroristickým útokům Hamásu na Izrael posledních dnů. Na okupovaných územích měly po 15 letech proběhnout volby i do palestinského parlamentu, ale byly odloženy a poté začal Hamás další válku s Izraelem. Kde je tedy demokracie, když se ta současná izraelská Schwarzenbergovi nelíbí? V Gaze?

KSch: Oprávněné sympatie k židům v době, kdy byli pomlouváni a pronásledováni, však dnes někdy vedou k sympatiím s izraelskou politikou vůči Palestincům, pro mne často nepřijatelnou.

To je jeden ze „zářných příkladů“ Schwarzenbergovy mluvy. Izraelskou politiku vůči Palestincům považuje jako „pro něj často nepřijatelnou“. Bohužel, příliš konkrétní v této věci není, takže není zřejmé, jaké kroky Izraele vůči Palestincům jsou pro něj nepřijatelné. O kus dále ale je o něco sdílnější a podrobnější.

KSch: Jsem přítelem Izraele, ale považuji vystupování jeho dnešních politiků za nešťastné. Od začátku to mělo nedobré rysy, což bylo dané i válkou, ale dnes se to ještě přitvrdilo, když byl opuštěn koncept dvou vedle sebe existujících států. Už otec Benjamina Netanjahua byl příznivcem Žabotinského (pravicový sionistický politik, který během britského mandátu razil politiku vzniku Izraele na obou březích řeky Jordán – pozn. red.) a i současný izraelský premiér zastává politiku Velkého Izraele. To považuji za nešťastné, stejně jako nástroje, které k tomu Izrael vůči Palestincům používá.

Tady se projevuje Schwarzenberg jako „objektivista“ se vším všudy. Opět naprosto ignoruje rozhodnutí OSN o vzniku státu Izraele z roku 1948 a reakci arabských států, totiž válku proti sotva ustavenému státu. Koncept dvou států na území bývalé Britské Palestiny odmítly především tehdejší arabští politici. O té doby sice Izrael navázal diplomatické vztahy s několika arabskými státy, ale v arabském světě stále převažuje negativní vztah k židovskému státu. Je příznačné, že se nyní dostalo diplomatického uznání Izraele od států v sousedství Íránu. Írán vyhrožuje Izraeli vymazáním z map a je hlavním podporovatelem teroristů z Hamásu a dalších palestinských teroristických organizací. Tak zvané „dvoustátní řešení“ je nereálné právě proto, že politická reprezentace Palestinců stále neuznává právo Izraele na existenci. Může si to dovolit i proto, že tuto politiku financuje Írán a dnes už opět USA, které po nástupu Joea Bidena obnovily tak zvanou „humanitární pomoc“ Palestincům, což administrativa Donalda Trumpa zrušila.

KSch: Palestinské hnutí odporu je v zásadě legitimní, ale vždy velmi závisí na prostředcích, které používá. Terorismus legitimní nikdy není.

To je další „skvostné“ stanovisko Schwarzenberga. Jestliže „hnutí odporu“ používá výhradně teroristický způsob boje s Izraelem, je i pro Schwarzenberga současnosti obtížné připustit legitimitu tohoto „hnutí“.

KSch: Jsem celoživotním přítelem Izraele, spousta mých přátel má židovské kořeny, ale dnešní politiku Izraele považuji za neštěstí a otevřeně to říkám. Kvůli tomu se ale nestanu protižidovským. Jsem proti dnešní politice Izraele, stejně jako proti naší dnešní vládě a našemu prezidentovi. Často jsem byl v životě v opozici, na tom není nic zvláštního.

V tomto stanovisku se již Schwarzenberg vysmívá do očí faktům z Izraele i jeho okolí. Nechal se „Přáteli Palestiny“ dotlačit k odsouzení současné izraelské politiky, která z hlediska suverenity židovského státu není jiná, než byla před dvaceti, padesáti nebo sedmdesáti lety. Nenávist vůči židovskému obyvatelstvu propukla nyní přímo v Izraeli, když místní arabské tlupy lynčovaly na ulicích Židy.

I výše uvedené výňatky z dlouhého rozhovoru potvrzují, že bylo štěstím, že se tento pán nestal naším prezidentem v roce 2013.