Le Penová vyhrála první kolo voleb

Národní sdružení Marine Le Penové zvítězilo v prvním kole voleb do Národního shromáždění Francie. Vládní koalice prezidenta Emmanuela Macrona skončila až třetí za sjednocenou levicí.

Národní sdružení, kterému se v našich nejen progresivních médií médií říká „krajní pravice“ nebo „nacionalisté“, uspělo v prvním kole voleb do francouzského Národního shromáždění. Ve Francii získalo 75 poslanců mandát v Národním shromáždění už v prvním kole nedělních voleb. To je více než desetina z 577 mandátů a výrazně více, než bylo obvyklé v předešlých volbách. Velký podíl na tom má vysoká účast, která činila 66,71 procent. Krajní pravice získala 37 mandátů a celkově 29,25 procenta hlasů, levicová koalice 32 mandátů a 27,99 procenta hlasů, vyplývá z údajů francouzského ministerstva vnitra……Vládní tábor dostal 20 procent hlasů a jen dva její kandidáti se probojovali do parlamentu už v prvním kole. Většina členů vlády má ale obtíže, píší francouzská média.

Podle všeho se ve druhém kole voleb bude rozhodovat o tom, zda se kandidátům Národního sdružení podaří získat nadpoloviční většinu v Národním shromáždění.

Zastavme se ale nejprve u pojmu „krajní pravice“. Nejprve se podíváme, co nám o tomto tématu řekne Wikipedie: Krajní pravice, označovaná také jako extrémní pravice nebo pravicový extremismus, je politika, která se v levo-pravém politickém spektru nachází více napravo než standardní politická pravice a projevuje se antikomunisticky, autoritářsky, ultranacionalisticky a má nativistické tendence. Krajní pravici od radikální pravice odlišuje odmítání pluralismu a demokracie. Historicky se používá pro označení zkušeností s fašismem a nacismem, dnes krajně pravicová politika zahrnuje neofašismus, neonacismus, třetí pozici, alt-right, rasový supremacismus a další ideologie nebo organizace, které se vyznačují aspekty ultranacionalistických, šovinistických,xenofobních, teokratických, rasistických, homofobních, transfobních nebo reakčních názorů.

Podle této definice má Francie nakročeno k neofašismu či neonacismu. Jakmile se Národní sdružení chopí moci, nastane ve Francii konec demokracie.

Položme si ale naprosto jinou, za to zásadní otázku. Jak je možné, že „krajní pravice“ získává stále větší podporu napříč evropskými státy. Vládne dnes v Itálii – tam se ale o „krajní pravici“ již alespoň v našich médiích nehovoří. Je velmi silná v Rakousku. Mimochodem, rakouská „krajně pravicová“ strana Svobodných se dohodla s hnutím ANO a stranou FIDESZ na založení nové frakce v europarlamentu. „Vstupujeme do nové éry evropské politiky. Mluvím o politice evropské svobody, suverenity a hodnot,“ oznámil předseda FPÖ Herbert Kickl s tím, že nová politická aliance je formovaná i tím, že se všechny zúčastněné strany zasazují o bezpečnost Evropy. Kickl řekl, že v příštích dnech se k alianci přidají i další strany. To se nám to nějak zamotává – „neofašisté“ hovoří o politice svobody, suverenity a hodnot?

Abychom byli úplně spravedliví – i ve státech se silnou „krajní pravicí“ se občas objeví zprávy o tom, že je nutné tyto politické strany zakázat. Živě se o tom občas diskutuje v Německu, kde někteří členové „krajně pravicové“ AfD jsou stále vedeni na seznamu osob nebezpečných pro demokracii. Poté, co ANO vytvořilo novou frakci v europarlamentu se Svobodnými z Rakouska určitě přijde na řadu otázka, zda hnutí ANO není také „krajně pravicové“. Zatím je to „pouze“ populistické hnutí.

Závěr: V EU skutečně nastává situace, kdy se blížíme velmi zajímavému bodu – buďto vezmeme tak zvanou krajní pravici na vědomí jako „normální“ politický směr, nebo bude pokračovat propaganda proti nepřátelům demokracie ve stylu souboje Trump versus Biden. Trump totiž podle často používané nálepky pro evropskou „krajní pravici“ není nic jiného než „krajní pravičák“. Bylo by proto záhodno přestat mediální prostor otravovat hrozbou nástupu „krajní pravice“ alias neofašismu pro strany, které se staví proti současné oficiální politice záchrany planety a progresivismu všeho druhu.