Klaus – za migraci nemůže chaos na Blízkém východě

Podle Václava Klause nemůže za migrační vlnu do Evropy chaos na Blízkém východě, ale selhání „elit a pseudoelit EU“. To je v zásadě pravdou a stojí to za krátkou rekapitulaci migrační vlny.

V roce 2015 přijelo do Evropy, zejména do Německa, přes milion migrantů z oblasti Blízkého a Středního východu a Afriky.   Největší nápor migrantů po tak zvané balkánské trase proběhl v létě roku 2015, kdy se pro migranty dokonce organizovala doprava přes Balkán do Rakouska a Německa.  Pokud došlo na této trase k „selhání elit“, pak především vlády Řecka. Řecko bylo a je primárně odpovědné za ochranu svých hranic, které jsou v jeho případě i hranicemi tak zvaného Schengenského prostoru.  V první polovině roku 2015 probíhala jednání eurozóny o další pomoci těžce zadluženému Řecku a v polovině tohoto roku bylo dosaženo dohody o další podpoře zadlužené řecké ekonomice.  Již na jaře 2015, když migrace přes Řecko nabírala na síle, se jednání o pomoci Řecku zabývala pouze „technickými problémy“, tj. zda a za jakých podmínek Řecku další půjčky uvolnit. Nikoho z elit eurozóny ani nenapadlo spojit otázku další pomoci Řecku i s tím, že právě tento stát bude dodržovat pravidla Schengenského prostoru. Řecko tak dostalo další bianco šek a vydatně Evropu migranty zásobovalo. A vyhrožovalo, že potřebuje peníze na zvládnutí migrace, jakoby desítky a stovky miliard eur dalších půjček nic nebylo.

Hodně se diskutuje o prohlášení Angely Merkelové z léta 2015 o tom, že Spolková republika Německo se ujme každého Syřana, který v Německu požádá o azyl. Vzhledem k chaosu na řeckých hranicích i na hranicích států balkánské trasy, se okamžitě všichni migranti vydávali za Syřany, ačkoliv ze Sýrie jich pocházelo méně než 50%. Dokladem toho je i zpráva spolkového ministerstva vnitra, která toto konstatovala už na konci roku 2015. Vlády na balkánské trase teprve koncem léta začaly jednat a během podzimu postupně uzavřely své hranice pro všechny, kdo se nemohli prokázat platnými doklady a poté uzavřely své hranice úplně.  Zcela evidentně existovala obava z toho, že se uzavřením hranic dostanou tyto státy pod palbu kritiky za nehumánní přístup k migrantům. Nicméně, mezitím problém migrace v Německu nabyl takových rozměrů, že se žádná kritika na balkánské státy (zejména Makedonii hraničící s Řeckem) nesnesla a Německo ani „nepíplo“.  V roce 2016 klesl počet migrantů na třetinu roku 2015 a hlavní migrační trasa se změnila na dopravu čluny z Libye do Itálie.

Válka v Sýrii byla bezesporu spouštěčem emigrace milionů Syřanů do států sousedících se Sýrií, zejména do Turecka a Jordánska.  Neprozíravá politika Baracka Obamy na Blízkém východě se o rozvrat Sýrie zasloužila, neboť stažení americké armády z prostoru Blízkého a Středního východu využili islamisté k posílení svého vlivu a tak zvaný Islámský stát ovládnul velké území Sýrie a Iráku. Rusko využilo americkou politiku „stahování“ k posílení svého vlivu v Sýrii a vojensky pomohlo syrskému režimu nejen přežít, ale získat další vojenské zisky dobytím Allepa.

Německá vláda si v roce 2016 uvědomila, že pokračování podobné migrační vlny jako v roce 2015 by vážně ohrozilo šance na udržení vlády a změnila svou politiku o 180 stupňů. Podle Merkelové se události roku 2015 nesmějí opakovat a byla zahájena politika vracení migrantů, kteří ve Spolkové republice Německo nezískali azyl. Tento proces je však nesmírně zdlouhavý a Německo zažilo v roce 2016 navíc několik teroristických útoků, které mohou souviset s migrační vlnou 2015. V této souvislosti se hodně diskutuje o „australském příkladu“. Austrálie před několika lety změnila zásadně svou azylovou politiku, uzavřela dohody se státy jihovýchodní Asie a žadatelé o azyl v Austrálii tak mohou žít pouze v táborech mimo australské území. Tento způsob má především odradit další následovníky, protože podmínky v táborech nejsou snadné. Je pravděpodobné, že i v Evropě dojde ke zpřísnění azylových podmínek, protože si to vynutí situace v jednotlivých zemích eurozóny.  V některých státech Evropy se již prosadily vlády, které na zastavení migrace postavily svůj program, v řadě států Evropy proběhnou v roce 2017 volby a otázka migrace bude hrát v předvolebním čase zřejmě jednu z hlavních rolí.

Vraťme se však k tomu, jak migraci hodnotí Václav Klaus. Spouštěčem masové migrace roku 2015 byla zřejmě válka v Sýrii, nicméně rozměry, kterých dosáhla, byly způsobeny ochotou Německa přijmout „Syřany“ na svém území. Na blokaci tak zvané balkánské trasy mají zásluhu místní vlády, které si plně uvědomily rizika svého benevolentního přístupu a bez ohledu na tehdejší postoj Německa uzavřely své hranice.  Selhání „elit a pseudoelit“, jak o nich mluví Klaus, se jistě konalo. Jde v naprosté většině případů zejména o členy Evropské komise, rádoby evropské vlády, a vlád velkých států EU a členů eurozóny. Německo již ale nepodporuje vládnoucí bruselský establishment bezvýhradně.  Lze souhlasit i s další tezí Klause, a sice že se EU nerozpadne, ale významně se pod tlakem okolností promění.  Klaus tak vidí „světlo na konci tunelu“ a dává EU šanci. Uvidí se, zda se této šance evropské vlády chopí.