Hanobení prezidenta – trestný čin má „vychovávat“

Poslanci KSČM se chopili iniciativy a navrhli, aby byl do našeho trestního práva opět zařazen trestný čin hanobení prezidenta republiky.  Připojili se poslanci za ANO, ČSSD a Úsvit.

Paragraf o hanobení prezidenta republiky z našeho trestního práva zmizel v roce 1994, či-li relativně pozdě po listopadovém převratu z roku 1989. V dobách bolševika sloužil tento paragraf na podporu bolševické diktatury. Jeho odstranění z trestního práva bylo tehdy všeobecně kvitováno jako samozřejmost.

Komunisté a další obhájci návratu tohoto paragrafu do seznamu trestných činů argumentují mimo jiné tím, že podobný paragraf existuje i v jiných zemích, dokonce i na „západě“. Za hanobení královského rodu na facebooku dostal jakýsi Holanďan 30 dní vězení v letošním roce. Porovnání neporovnatelného – to je častá metoda politického boje. Královský dědičný majestát versus majestát voleného prezidenta jsou přeci jenom dvě různé věci.

Za urážku císaře se chodilo do šatlavy i za Rakouska-Uherska.  Byla o tom za první republiky natočena skvělá komedie s Vlastou Burianem Anton Špelec- ostrostřelec. A za urážku císaře se zavíralo i po vyhlášení války Srbsku v roce 1914, jak víme z Haškova Švejka.

 Není samozřejmě náhodou, že se o ochranu prezidentského majestátu starají poslanci komunistů za prezidentování Miloše Zemana. Václav Havel ani Václav Klaus nevzbuzovali takové negativní emoce, aby to v době jejich úřadu kohokoliv vážně napadlo. Zeman je osvědčený provokatér, který si velmi rád ze svých soupeřů „utahuje“ a není tudíž vůbec divné, že si jeho političtí soupeři utahují z něho. Ačkoliv to komunisté popírají, existuje tu jasná příčinná souvislost mezi výkonem funkce prezidenta tak, jak jí pojal Miloše Zeman, a poklesem vážnosti prezidentského mandátu. Aktivistický prezident se prostě musí dostat do konfliktu s veřejností, neboť není Pán Bůh a řada lidí s jeho postoji nemusí souhlasit a také nesouhlasí.

Představa, že by se paragraf o hanobení prezidenta začal využívat s cílem omezit kritiku výkonu funkce prezidenta, je na místě.  Navíc, právě způsob výkonu prezidentské funkce zvoleným prezidentem má na prestiž jeho úřadu zásadní vliv. Nepřekvapivě se mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček vyjádřil k záměru tak, že se pan prezident nebude k této iniciativě v poslanecké sněmovně do jejího projednání vyjadřovat.  Zatímco Zeman politik by s takovým návrh stoprocentně nesouhlasil, Zeman prezident si „počká“.

Výchova hrozbou trestu je ostatně ten nejhorší způsob výchovy, což by měl vědět každý rodič.