Afghánistán v rukách teroristů Tálibánu

Po třech měsících od začátku stahování sil NATO z Afghánistánu, teroristická organizace Tálibán kontroluje téměř čtyři pětiny území Afghánistánu včetně několika hraničních přechodů.

Český prezident Miloš Zeman jako vůbec jediný zástupce na nedávném summitu NATO oponoval stažení vojsk NATO z Afghánistánu.  Média jeho názor tlumočila tak, že „nesouhlasí se zvoleným termínem odchodu“. To bylo ještě v době, kdy americký prezident Joe Biden jako termín odchodu zvolil 11.9.2021 – dvacáté výročí útoku na Dvojčata Světového obchodního centra v New Yorku.  V reakci na útoky vyhlásily Spojené státy „válku proti terorismu“, provedly invazi do Afghánistánu a svrhly hnutí Tálibán, které poskytovalo zázemí teroristům z al-Kájdy. Na domácí půdě pak zákonodárci schválili zákon rozšiřující pravomoci zpravodajských služeb. Mnoho dalších zemí také posílilo antiteroristickou legislativu a pravomoci svých bezpečnostních složek. Některé americké burzy zůstaly po útoku uzavřeny celý týden a po svém znovuotevření vykázaly ohromné ztráty zejména v pojišťovnictví a letecké dopravě. Zničení kancelářských prostor způsobilo škodu v řádech miliard dolarů.

Biden pak datum odchodu skutečně změnil, a to na konec letošního srpna. Vojáci z Česka už byli staženi a zbývá stáhnout jen zbylé stovky či desítky amerických vojáků. Stahování Američanů bylo dokonce tak „tajné“, že americké jednotky opustily kasárna, aniž by to oznámily oficiálním afghánským úřadům a po jejich odchodu dav vyraboval to, co v kasárnách po jednotkách US Army zbylo.

Záměr stáhnout jednotky USA z Afghánistánu již oznámil bývalý prezident Donald Trump, ten dokonce určil termín odchodu na letošní květen. Biden po nástupu tento termín ihned zrušil a stanovil svůj vlastní. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že NATO nedokázalo ubránit nově vytvořený afghánský režim po pádu Tálibánu. Tálibán od dubna do konce července podle zprávy AFP znásobil své územní zisky naprosto zásadně. Jestliže ještě v dubnu ovládal plně jenom asi 10% území Afghánistánu a o asi 70% území se bojovalo mezi vládními silami a Tálibánem, v červenci už Tálibán ovládá bezmála čtyři pětiny území Afghánistánu, a i několik pohraničních přechodů, včetně těch do Pákistánu.  Z toho plyne jenom jeden jediný závěr – obrana území po odchodu NATO zcela selhala a vládní vojáci dezertovali, někteří dokonce za hranice své země.

Četl jsem, že z odchodu vojsk NATO z Afghánistánu má údajně velké starosti Rusko. Bývalé středoasijské republiky, někdejší státy SSSR, hraničící s Afghánistánem, se obávají toho, že radikální islamisté budou ve svém tažení pokračovat i do těchto bývalých států SSSR. Rusko tak starosti mít může, nicméně mnohem větší starosti bude mít Západ. Po Íránu, ovládaném islamisty již od pádu šáha, bude další stát opět v rukách islamistů a vzroste tak státní terorismus formou zvýšené podpory místních islamistických skupin v dalších státech Afriky a Asie. Delegace Tálibánu již byla v Číně a sondovala tam půdu pro pokračování čínského angažmá v Afghánistánu.  Čína už těží v Afghánistánu ropu. Současně je v Afghánistánu ukryto ohromné bohatství rud.  Tým amerických geologů prováděl vůbec poprvé průzkum v mnoha částech země, včetně jihu a východu, kde je nejhorší bezpečnostní situaci kvůli pokračujícím bojům sil NATO a afghánské armády s Talibanem. Výsledek průzkumu je ohromující. Vědci narazili na ložiska mědi, kobaltu, železa i zlata. Objevili prý také obrovské zásoby lithia, suroviny nepostradatelné pro výrobu baterií, laptopů a mobilních telefonů.

Právě Čína bude zřejmě hlavním investorem do těžby přírodního bohatství poté, co Tálibán uchopí v Kábulu opět moc do svých rukou.

Po téměř dvaceti letech intervence NATO v Afghánistánu je zřejmé, že strategické zájmy Západu utrpěly krutou porážku. Převzetí moci Tálibánem v samotném Kábulu je  blízko a o tom, že Afghánce spolupracující se Západem nečeká nic pěkného svědčí i politika přesunu těchto spolupracovníků do USA a dalších států NATO, které se podílely na podpoře stávajícího kábulského režimu. Po sovětské intervenci do Afghánistánu v osmdesátých letech minulého století a porážce sovětského komunismu tak končí porážkou i pokus přinést do Afghánistánu západní demokracii. Ukazuje se tak, že světlé zítřky nelze žádné společnosti importovat tímto způsobem a společnost ke změnám musí dospět sama. Lituji nyní opravdu zejména afghánské ženy, na které má Tálibán zejména spadeno, jak ukázala vražda školaček teroristickým útokem na jejich školu.