Aféra STAN není selhání jednotlivce

Korupce odhalená na magistrátu Prahy a následná rezignace ministra Petra Gazdíka a europoslance Stanislava Polčáka jsou důkazem toho, že politika STAN byla a je založena na lžích.

Po propuknutí aféry korupce na magistrátu Prahy a Dopravním podniku se objevily první komentáře politiků STAN či „spřátelených“ SLK (Starostové pro Liberecký kraj) o tom, že se jedná o „selhání jednotlivce“. Po rezignaci ministra školství Petra Gazdíka a poté, co europoslanec Stanislav Polčák pozastavil své členství ve STAN, se již o „selhání jednotlivce“ nedá hovořit ani omylem. Ukazuje se totiž, že hnutí STAN „kázalo vodu a pilo víno“. Nejvíce naštvaní pak samozřejmě musejí být piráti, kteří na koalici se STAN těžce doplatili. Přitom piráti ve vedení Prahy na čele s primátorem Zdeňkem Hřibem nemají žádné pozitivní výsledky při řízení Prahy kromě nesmyslných cyklistických tras, v nichž cyklisté jezdí proti směru automobilů-úžasná věc, kterou jsem zažil na jednom pražském mostě a valil jsem oči.

Celá aféra začala řízenými úniky informací, které nyní policie „prošetřuje“. Je to podobný případ jako „úniky“ z kauz bývalého premiéra Andreje Babiše. Ve vládní koalici, která podle předsedy ODS pracuje „dobře“, to před komunálními volbami začíná pěkně vřít. Aféra STAN je tak pro další vládní strany doslova „živou vodou“. TOP 09 a KDU-ČSL se samostatně pohybují na hraně nebo pod hranou volitelnosti. Počítá se evidentně s tím, že aféra STAN tuto stranu poškodí natolik, že bude mít v podzimních komunálních volbách velký problém uhájit své starosty a primátory.

Koncept STAN, který spočívá na jednoduché kalkulaci, že „úspěšní starostové mají otevřené dveře do krajských zastupitelstev, poslanecké sněmovny a senátu“, by ve svém maximálním důsledku mohl vést k tomu, že jedni a ti samí starostové budou sedět a sedí v krajských zastupitelstvech, poslanecké sněmovně a senátu a navzájem o sobě moc dobře vědí a svými známostmi ovlivňují politiku celého státu ve prospěch měst a obcí. Tento koncept jsem v minulosti již mnohokrát kritizoval jako koncentraci moci do rukou starostů a primátorů, kteří pak ovlivňují celkovou politiku státu. V krajním případě bychom tak mohli mít 81 senátorů a starostů a 200 poslanců a starostů v jedné a té samé roli. Koncept to zatím byl nesmírně úspěšný, například sdružení SLK drtivě vyhrálo v Libereckém kraji krajské volby a na ostatní strany zbyly drobky.

Aféra kolem magistrátu Prahy již má jasný dopad na celostátní politiku tím, že v síti uvízl ministr Gazdík a europoslanec Polčák. Ten se mimo jiné „proslavil“ tím, že za pár milionů zajištoval obcím kolem muničního skladu ve Vrběticích to, aby dostaly od státu finanční kompenzace. A právě Polčák byl jedním z nejaktivnějších bijců proti „korupční politice Andreje Babiše“ a šířil o Babišovi v europarlamentu samé zaručeně pravdivé informace, že ano.

A nakonec jsem si nechal pana předsedu STAN Víta Rakušana. Pokud o aktivitách svých blízkých spolupracovníků doopravdy nevěděl, pak je to hlupák. Pokud o nich věděl, ale ve skutečnosti nic vědět nechtěl, je to klasický předseda jakékoliv politické strany, který se kouká na to, jak mu rostou finanční dary na kontě strany, a to mu zajišťuje financování budoucích kampaní. Rakušan by se samozřejmě měl z vlády poroučet rovněž, ale to by již Fiala přiznal, že se mu jeho „protikorupční kabinet“ rozpadá na kusy.

Stačilo půl roku, aby se z kabinetu pětikoalice stal naprosto nedůvěryhodný útvar politiků, kteří tak jako ti předešlí a tolik kritizovaní politici ANO zatloukají, zatloukají a zatloukají. A to je ona „radikální změna“, kterou nám obě volební koalice SPOLU a PIRSTAN slibovaly. Inu, jak se říká – slibem nezarmoutíš.