Všechno mělo být jinak 7: Spálený zadek na nudapláži

Přátelství Marka a Honzy nebylo zatíženo žádnými rušivými momenty. Protože se jednomu ani druhému nedařilo ulovit stabilního partnera či partnerku, objevovali se spolu při různých příležitostech. Marek jenom dbal na to, aby to byly akce sportovní a společenské; milostné dostihy měl na starosti každý sám. Na jaře roku 2000 přišel Honza s návrhem společné dovolené v Chorvatsku.

No, proč ne, stejně nic nemám, pomyslel si Marek.

„A v nuda kempu,“ dodal kamarád.

„V nuda kempu?“

„Jo. Jen si to představ: samá kozatá ženská kolem tebe! A ty budeme lovit a lákat do postele.“

„A samej pupkatej dědek s pinďourem,“ dodal ironicky Marek.

„Těch si všímat nebudeme.“

No, pupkatejch jistě ne, pomyslel si Marek…

A tak se jednoho červnového dne ocitli u Honzova Favorita, kterého postupně po střechu naplnili prázdninovou výbavou a kartóny s plechovkami piva. Vyrazili v noci, projeli Rakouskem a Slovinskem a odpoledne se již blížili k chorvatskému ostrovu Krk. Po dvou vysokých obloukových mostech překonali mořskou úžinu a projeli celým ostrovem až na jižní špici, kde se rozkládalo městečko Baška s nedalekým nudistickým kempem. Na kraji města  našli svůj domek a po krátké domluvě s domácím se ubytovali a s nadšením si dali sprchu. Pak vyrazili na večeři.

Další den dopoledne sbalili deku a po úzké cestě na skalnatém pobřeží prošli do kempu. Hned při vstupu si svlékli bermudy.

„Páni,“ vydechl Marek, „neříkal sem ti, že si máš ten zadek trochu vo-vo-vopálit? Máš ho jako sejr, vždyť se ti hned spálí!“

„Jo, ty seš pan Dokonalej,“ zavrčel Honza. „Nevíš, kde bych si ho asi tak vopálil? Na Václaváku snad? Jak to, že ty ho nemáš bílej?“

„Já sem si párkrát vylez u nás na střechu.“

„Nojo, ty vždycky víš, co se patří… Určitě ses taky cpal vitamínama a s sebou máš krém s vochranným faktorem padesát… Hele, neměls ty přezdívku Mirek Dušín?“

Marek se zastavil.

„Podívej… klidně si z prdele usmaž to-to-topinku – je tvoje. A jistě se bude těm holkám, který sbalíš, líbit. Ale nelez za mnou, abych ti ji mazal mastí na spáleniny. I když ji náhodou Mirek Dušín vzal sebou.“

Měli štěstí. Ten den mořské proudy k jejich pláži nepřinesly ani množství odpadků bůhvíodkud, ani nepřiplavala hejna žahavých medúz – voda byla průzračná a teplá, větřík mírný a vlnky jen aby se neřeklo. Oblázková pláž jim nevadila, nebyli zhýčkaní. A když se vydali na průzkum pobřeží a přelezli pár skalisek, ocitli se na menší pláži, kde nebylo tolik lidí. Což ovšem Honzovi nevyhovovalo, protože on sem přijel především lovit dívky, a tak se vrátili do revíru mezi naturisty. Občas si Honza vzpomněl, že by měl zalézt do stínu a párkrát se o to i pokusil. Jenže slunce u moře je nemilosrdné; bílou kůži neuhlídal a večer s rudým zadkem skučel bolestí.

„Namaž mě prosím tě tvou zázračnou mastí,“ škemral skoro plačky.

Marek na něho pohlédl chladně.

„Podívej, my hoši z Rychlých šípů se s Dlouhým bidlem ne-ne-nebavíme… Leda, když pěkně odprosí a slíbí, že už nikdy nebude vo-vo-vodpornej…“

„Vodprošuju… už nikdy na tebe nebudu hnusnej!“ řval Honza a po kolenou se šoural k příteli, aby mu políbil nohy, „ale prosím tě, rychle mi namaž prdel nebo zešílím!“

Marek počkal, až mu kamarád poslintal nohy, a pak přinesl krém na spáleniny.

„Vylez na postel! Lehni si na břicho... na kolena... a vy-vy-vyšpul ji. Pořádně!“

Nabíral hojivou mast na prsty a jemně ji roztíral po jeho rudém zadku.

„Vypadáš jak pa-pa-pavián,“ mumlal si pro sebe, „a vřeštíš zrovna tak… To bych rád viděl,“ přidal na hlase, „jak bys takhle natíral ty mě.“

„No, víš… já mužskou prdel zrovna nemusím,“ ozvalo se z polštáře dušeně.

Marka svrběla dlaň. Natáhl ruku jenjen ji s pořádným plácnutím spustit na vyšpulené rudé půlky.

„A tak se právě pozná ka-ka-kamarád, víš? Že když je třeba, udělá i to, co se mu ekluje.“

„To víš, že bych tě v tom nenechal,“ ozvalo se rychle z lůžka.

Jo, to si umím představit. „Vyšpul ji po-po-pořádně, a rukama si chytni půlky!“

„No, AŽ TAM mi snad slunce nesvítilo!“

„Nesvítilo, ale spálilo. To poznáš, až budeš ráno tlačit…“

A jak tak Marek prsty kroužil po okraji konečníku, dostal ďábelský nápad. I když, přísně vzato, vzhledem k jeho sexuální orientaci dvakrát originální nebyl. Nabral krém na ukazovák, kroužil, kroužil… a náhle prudce vrazil prst do Honzovy dírky.

„Jauvááájs!“ zařval šokovaný mladík a nadskočil v posteli. „Kurva, co to děláš?“

„No co?“ durdil se Marek a stěží zadržoval smích. „Uklouznul sem. Ty ses nikdy nesmek?“

„Nech toho, prosím tě,“ vyhrknul Honza rozčileně a vstal z lůžka. „Ty nejseš Mirek Dušín… ty seš… ty seš… normální Mengele!“

Ale za dva dny už byl ve své opálené kůži a věnoval se tomu, proč do nudistického kempu přijel. Jenom záhy zjistil, že není radno se mezi naháči producírovat ve společnosti Marka.

„Všechny ty holky pak koukají jenom po tobě,“ stěžoval si hořce. „A dokonce sem si všimnul… i některý mužský! To je vrchol!“

Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz