Všechno mělo být jinak 25: Ať žije vstavač mužský!

Ovšem událostí jara 2004 se pro několik zúčastněných staly čáry kouzelnice Tupé alias Aldebaran, které, k překvapení všech, začaly působit. K vědmě zatáhl před časem Marek kamaráda Honzu, zoufalého z toho, že stále nemůže nalézt ženskou.

Uprostřed dubna si jednou Honza spletl zasedačky a vtrhnul do té, kde v tu chvíli probíhalo školení začínajících techniků a inženýrů. Než stačil vycouvat, ulpěl jeho zrak na dívce (24), která seděla osamocena. A protože mu od doby památného podkuřování čarodějnice značně stouplo sebevědomí, rozhodl se v mžiku, vykašlal se na svou poradu a několik dalších hodin strávil hučením do dívčiny. Dívka byla nesmělá, ke všemu nikoliv drsná technička, ale křehká ochránkyně životního prostředí na stejnojmenném středisku, bez jehož dokumentací by byly projekty dopravních staveb neuskutečnitelné. Novicku potěšilo, že si jí někdo všiml a na krásu dobyvatele v tu chvíli nehleděla. Možná časem trochu zaváhala, ale to už byla udolána Honzovou výřečností. Ten parťáka denně informoval o sebemenším pokroku na milostném poli.

„Ach jo,“ povzdychl si jednou u oběda Marek, „já už se tak těším, až se vo-vo-vocitneš aspoň u prvního knoflíčku na po-po-podprdě...“

„Já ti taky,“ zasnil se Honza.

Honzova vytrvalost však slavila úspěch a po dvou měsících hrdě ohlásil dobytí kýžené poslední mety.

„Představ si,“ zářil u oběda, „jeli sme až do Beskyd, protože mi voznámila, že chce vidět kvést vstavače mužského. Já to vzal jako výzvu, a tak sem si narval kapsu gumama. Samozřejmě sem měl na jazyku, že kvůli tomu nemusíme takovou dálku, protože ten můj rozkvete sotva se mě dotkne, ale udržel sem se. Vona Haní je taková citlivá... Chodili sme tam horem dolem, až sme tu louku vobjevili. Vona byla tak šťastná... jako zlatokop, když narazí na žílu. Hýkala blahem u každýho květu, hladila ho, vobjímala ho... až bylo jasný, že nejpozdějc u desátýho bude mít orgasmus. Já poskakoval za ní s bodákem v pohotovosti... a jak se tak schejbala a miliskovala s každým vstavačem, začal jsem ji vobdělávat zezadu... a vona se nechala. Do ucha sem jí šeptal, že už konečně musí poznat vopravdickýho mužskýho vstavače... až se uvolnila a v tu ránu měla toho mýho v sobě. Tím pádem prožívala svý štěstí vpředu i vzadu a tak ti krásně vzdychala, potom jakoby pofňukávala a nakonec...“

Markův příbor cinknul o talíř.

„Prosím tě, detaily vynech, já to dobře znám...“

„Hovno znáš!“ vyjekl Honza, až pár lidí u dalších stolů zpozornělo. „Hovno znáš,“ opakoval už Honza tišeji. „Ty znáš tak funění a hekání mužskýho, ale ženská... ženská, ta vyluzuje úplně jiný zvuky!“

V tom měl Kváša pravdu: je zcela zřejmé, že potlačované bolestné úpění dobývaného muže je na hony vzdáleno vášnivým projevům uspokojované ženy. Což je dáno tím, že zatímco spojení muže a ženy, nutnému pro zachování rodu, příroda fandí a poskytuje mu proto nejlepší podmínky k oboustranné slasti, spojení dvou vášnivých mužů v náhradních dutinách už nikoliv a jednomu z nich to dává pořádně sežrat. Všichni soudní lidé to vědí, takže Markův pokus o náznak podoby obou aktů byl odsouzen k nezdaru.

„Tak jo,“ rezignoval.

„A když sme potom leželi na boku pořád v sobě a voddychovali... vona byla jak vomámená a říkala to bylo TAK krásný v těch orchidejích... a kde by to nejvíc vzrušovalo tebe?“

„A co ty na to?“

„Na hokeji.“

Markův přípor cinknul o talíř znovu. Ale Honzu to nevyrušilo.

„Jen sem musel dávat bacha, abych ji nesklátil na žádnou z těch rostlin, protože to by byl konec. To my, vochránci přírody, nesmíme. A taky, abysme se nevocitli v hovnech, protože se tam pasou ovce. Takže to bylo dost náročný.“

„Tak ti gratuluju, žes po tak dlouhým běhu doběh do cíle,“ řekl Marek srdečně. „Štěstí, že nejste alergický na pyly a na do-do-dobytek...“

Honza přestal jíst a zasnil se.

„Představ si... těch chráněnejch rostlin je asi tisíc druhů. Budeme jezdit po vlasti a souložit s bradáčkem srdčitým, lipnicí jesenickou, kotvicí plovoucí...“

„Hm... i v rybníku?“

„Jo. Všude. I v rašeliništi. A třeba i na hnoji. Moc dlouho sem na to čekal.“

„Ty seš zářnej příklad toho, jak mužskej zblbne ze sexu. A co v zimě?“

„Tu přečkáme v mým bytečku po dědovi.“

„Tak jí tam ne-ne-nezapomeň dát aspoň slaměnky...“

Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz