Všechno mělo být jinak 15: Jak byl zaučen Leoš

Oproti Markovým životním lapáliím měl Leoš život mnohem jednodušší. Někdy od třetí třídy sice rád pobýval ve společnosti dívek, nic k nim ale necítil a spíš pokukoval po klucích; srovnával se s nimi a snil o tom, že by vypadal jako ten či onen. To vše si ale uvědomil až o hodně let později, v době, kdy už měl o své sexuální orientaci jasno a pátral ve svém životě po jejích začátcích. Někdy ve třinácti letech ho napadlo vypůjčit si ve vědeckotechnické knihovně, kterou občas navštěvoval, odbornou literaturu o homosexualitě. Četl životní příběhy mladých mužů a s trochu znepokojivými pocity se v některých poznával. Tím si též objasnil, proč si při masturbaci v duchu představuje kluky a ne holky. Ale vzal tu poznanou pravdu rychle na vědomí a nakonec byl rád, že má v té věci aspoň jasno.

Starý byt skrýval množství různých zákoutí, výklenků a dalších schovávaček. Jednu z nich objevil malý Leoš – v době puberty přispěla k rozhodujícímu rozšíření jeho duševního obzoru. Byla to miniaturní komora, která snad vznikla v minulosti při jednom z přehrazování velkých prostorů, tak jak se rozlehlý byt přizpůsoboval potřebám obyvatel. V současnosti zapomenutá, trůnila mezi stropem a umělým mezistropem, pod nímž kdysi vznikla spíž a byla přístupná po žebříku, skrytém za těžkým sametovým závěsem. Zvláštní kouzlo komory spočívalo v tom, že z ní byl výhled do otcova ateliéru – kouzlo o to větší, že o tomto faktu, na rozdíl od svého syna, fotograf Kosovský nevěděl.

Svět fotografického ateliéru se pro Leoše stal divadlem života. Před jeho zvídavýma očima defilovaly nevěsty s ženichy, děti nejrůznějšího věku, babičky i dědové slavící své rozličně kovové svatby, umělci, sportovci, královny krásy s korunkami i bez, krásné ženy a krásní muži v módních toaletách i... bez. Čas od času docházelo i na focení aktů. Neboť umělec bez aktů je umělcem jen polovičním.

Jakmile přišel Leoš ze školy domů a věděl, že otec je v ateliéru, vyšplhal dychtivě do svého kurníku. Bral to jako vysílání televize, od něhož ztratil program. Někdy byla nabídka nudná, jindy zajímavá. A občas se v ní vyskytly opravdové bonbónky. K nim patřilo právě fotografování aktů. Leoš shlížel na měnící se pozice nahých dívek se zájmem, ale záhy si uvědomil, že ho nevzrušují. Vzal to tiše na vědomí, poučen studiem literatury, která mu víc než jasně naznačovala, kam se svou orientací patří.

Naprosto zásadní vliv na jeho život však mělo jedno zářijové odpoledne roku 1987, pár dní po oslavě patnáctých narozenin. Sotva se uvelebil na svém bidýlku, vytřeštil nevěřícně oči: dole na dece se rozvaloval nádherný exemplář mladého samce. Nahý. Snažil se měnit pozice i výraz podle pokynů fotografa, pracoval naprosto profesionálně. Dění v ateliéru bylo zcela asexuální – na  rozdíl od vyhlídkového balkónu, kde ve větším předklonu bránil Leošovi jeho tvrdý penis.

Uprostřed rozdělané práce zazvonil dole telefon a fotograf chvíli hovořil s někým neznámým. Pak se obrátil k mladíkovi.

„To je v kelu,“ řekl rozmrzele, „já musím okamžitě nafotit nějakýho potentáta na Hradě. Ale když mi teď utečeš, tak to nikdy nedoděláme... Nebo to už bude zase jiný,“ dodal zoufale.

„A jak dlouho vám to bude trvat?“ zeptal se naháč.

„Tak hodinu... hodinu a půl...“

„Tak já tu počkám,“ řekl trochu otráveně model, aby si fotograf nemyslel. „Já dnes nemám kvalt...“

„Seš zlatej,“ pochválil ho Vincenc nadšeně. „Zaplatím ti čekačku.“

„Jako taxikářům, jo?“ ožil model.

„Ty vyděrači,“ smál se už fotograf a balil si nářadí na cestu. „Takovej sviňák přece nejseš!“

Když zmizel, mladík jen zabručel: „Takovej sviňák bych teda byl rád...“

Líně se zvedl z deky, aby si zašel pro oblečení na druhém konci místnosti. V tu chvíli na bidýlku Leošovi zavelel mozek: teď nebo nikdy! Sjel po žebříku jako blesk a vůbec si nedělal starost jestli dělá hluk. V běhu ze sebe strhal triko a rozepnul si pásek i knoflík u džín. Takhle ležérně upraven otevřel dveře ateliéru. Právě ve chvíli, kdy si nahý mladík natahoval bílé slipy. Překvapen návštěvníkem, přerušil svou činnost v okamžiku, kdy gumový pásek s nápisem ARMANI zaparkoval pod svým šourkem a dal tak vyniknout velkým oválným varlatům i silnému penisu, který se líně skláněl k zemi. Protože modelem k aktům nemohl být žádný chudinka. Předchozí činnost rozhodně nemínil dokončit dřív, než si pořádně prohlédne příchozího. Leoš popošel pár kroků k němu.

„Ahoj,“ řekl nejistě, „táta tu není?“

Mladík si prohlížel studentíka zvědavě. Začínal se mu líbit a konečně... co s hodinou až hodinou a půl před sebou? S natahováním slipů nespěchal.

„A ty chodíš za tátou do ateliéru polonahej?“ zeptal se naháč a vykročil směrem k Leošovi. Jeho úd se mu přitom vyzývavě klátil. Leoš zčervenal, ale nemohl odtrhnout oči od té krásy.

„Ne, to ne,“ koktal rozpačitě.

„Ale vzrušenej jo, co?“ usmál se model a ukázal rukou do Leošova rozkroku. Kdyby starý Levi Strauss viděl totéž, byl by hrdý na to, co jeho látka vydrží. Mladík přistoupil ke klukovi a rukama ho chytil za pas.

„Já sem Martin,“ řekl a vyzývavě se mu díval do očí.

„Já sem Leoš,“ špitl kluk a rozpačitě oči sklopil.

Mladík se zasmál a svůdně vjel pravou dlaní Leošovi do vlasů.

„Nestyď se mě a řekni mi – líbím se ti?“

Leoš polkl.

„Jo.“

Martin se k němu přitiskl celým tělem. Chvilku počkal, až klukem prolítne elektrický výboj, a pak se zeptal: „Miloval ses už s někým?“

Leoš jen němě zakroutil hlavou.

„Ale seš zralej... cítím to jasně...“

Ano, ovoce z rajského stromu uzrálo – jen je utrhnout...

Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz