Všechno mělo být 24: Tak co vlastně jsi – deviant nebo hrdý gay?

„To jsou tedy paradoxy, kamaráde,“ obrátil se na kumpána Leoš od počítače. „Já jsem o nějakým festivalu našich viditelných bratří a sester v Praze pomalu ani nevěděl… až všechno zachránil Hrad bezvadným marketingovým tahem! Teď se pomalu vo ničem jiným nemluví.“

Marek se na něho díval skelným zrakem.

„Vůbec nevím, vo čem mluvíš. V práci máme termín, když přijdu večer domů, padám únavou a televizi nezapnu. A k počítači mě nepustíš.“

Leoš ožil.

„Tak ti udělám politický školení,“ zamnul si ruce. „Jde o to: v druhé dekádě srpna se v Praze uskuteční Festival tolerance Prague Pride 2011 včetně průvodu hrdosti, jak jsem se dočetl. A pražský primátor se provinil tím, že nad tou akcí převzal záštitu. Což popudilo malýho hradního pána Hájka a sepsal traktát, ve který mimo jiné říká: Nátlaková akce homosexuálů, která proběhne v Praze pod pěkným českým názvem Gay parade, totiž není nevinnou legráckou. Je vážnou politickou demonstrací určitého hodnotového vidění světa. Světa, v němž klasická rodina již nehraje žádnou roli. V němž hluboké národní tradice a kulturní kořeny ožírá obluda multikulturalismu. Světa, v němž sexuální či jakákoli jiná deviace je povýšena na ctnost, abnormalita na normu, destrukce společnosti na posvátný Pokrok.

Tím pochopitelně píchnul do vosího hnízda; někdo s ním souhlasil, někdo mu vynadal, ale nikdo mu neodepřel zásluhu, že se o tý akci konečně dozvěděli lidi. No, a o ještě větší popularitu festivalu se přičinil nejvyšší hradní pán, když následně vyhlásil, že jeho úředník může vyprávět co chce a vysvětlil národu, že Pražská „Prague Pride" není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se – stejně jako řady dalších módních „ismů" – velmi obávám. Přesně toto je ostatně postoj, který jsem veřejně zastával v roce 2006 při svém vetu zákona o registrovaném partnerství.“

„Znovu vám děkuji, pane prezidente, že jste to se mnou myslel dobře,“ ucedil Marek směrem k Hradu. „Že si tohohle cvoka nemám brát. Ale bohužel vaše veto parlament zvrátil a já ho mám úředně.“

„Že se nestydíš, takhle se rouhat,“ vyčítavě řekl Leoš. „Jednou po mně budeš dědit.“

„To si teda polepším... Radši mi vysvětli, co to je homosexualismus,“ unaveně hlesnul partner. „Jako by nám nestačilo to, co tak důvěrně známe.“

„Nevím. Ale ze souvislostí v prezidentově vyjádření soudím, že to je rodný bratr fašismu, komunismu a globálního oteplelismu. A všechny dohromady se chystají zničit naši civilizaci. Ale ty mi zase pověz, jestli jsi deviant nebo hrdý buzik.“

Marek si přitiskl dlaně na spánky. Opravdu nebyl ve formě a debata mu začínala připadat nablblá.

„Tak tedy já a další neviditelní bratři… Kdyby někdo v odborné literatuře popsal můj případ a nazval ho deviací ve smyslu úchylka od normálu, tak to beru. Když mě někdo nazve deviantem v novinách, v televizi nebo na webu, cítím to jako urážku. A to druhý… hrdý buzik. Buzik podle všeho jsem, s tím nic nenadělám. Ale hrdý… Hrdý na to, že jsem buzik, to nejsem. A hrdý na to, že jsem se s tím vyrovnal a nestydím se za to?“

Na chvíli se odmlčel a sbíral myšlenky, aby se vyjádřil přesně. „Já se nestydím, protože mi to bylo dáno a já to musel vzít na vědomí. Ale nehodlám s tím nikoho seznamovat na potkání. Asi se s tím nikdy nevyrovnám natolik, abych… abych byl úplně svobodný,“ řekl tiše. „Ale nedokážu si to tím, že budu ve slipech tančit na nákladní tatrovce. Takže hrdý nemám být na co. Budu se dál snažit žít život normálního člověka – i když po tvým boku… a nevykřikovat o své orientaci.“

„A když tě přesto někdo vychmátne?“

Pokrčil rameny.

„Tak se to dozví – zapírat nebudu. A bude řešit svůj problém. Anebo nebude. Vlastně vidíš… pak asi budu svobodný – aspoň ve vztahu k němu. Ale usilovat o to nebudu.“

„Ale podpořit bysme je měli. Třeba ne zrovna tancem na valníku, ale aspoň účastí.“

„Proč?“

„Protože… protože se o něco snaží. Protože se snaží vysvětlit většině, o co nám jde.“

Marek unaveně zavrtěl hlavou.

„Jenže tohle není moje cesta. Žiju život prostýho občana a ten mi přináší spoustu starostí. A já nechci ještě k tomu jako mučedník neustále někomu dokazovat, že gay je taky člověk a přesvědčovat ho, že neprzním děti. Mně bohatě stačí ty starosti, které máme.“ Přešel k Leošovi a objal ho. „A jsem rád, že jsme na ně dva.“

Leoš ho políbil.

„Miluju tě,“ řekl vřele, „a proto jsem nám zakoupil dvě permanentky na pražský Festival tolerance 2011…“

A položil vstupenky před zkoprnělého druha.

„Ach, bože, za co mě furt trestáš,“ zaúpěl Marek. „Určitě bude pršet,“ chytal se stébla naděje.

„Tak si vezmem deštník.“

„Ale černej!“

„To víš, že ne duhovej... ty hrdino... Co kdybys tam potkal někoho z práce...“

(Jen jsem si trochu představil své hrdiny, jak by asi reagovali na současnost)

Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz