Strčte si své rady za klobouk, pánové!

Přijde -li za Vámi Vaše žena s tím, že má v práci či ve vztahu s matkou, kamarádkou nějaký problém, co uděláte? Zkusím odhadnout. 

Pokud jste muž na "vyšší úrovni" a postřehnete, že kolem vás „proplula“ nějaká slova, která by si asi zasloužila vaši pozornost, zbystříte. 

Chvíli posloucháte ženin emocemi naplněný neklidný popis situace, jejích pocitů, strachů atd. A pak přijde Váš čas! Probudí se ve vás hrdina, pradávný chrabrý rytíř. Nasadíte si brnění a jdete do boje, protože vy jste si 100% jistý, že ženě ten problém rozhodně vyřešíte. Něco nefunguje, něco je špatně? Neboj, já to napravím, vyřeším, udělám – jsem přece chlap!

Položíte několik zásadních otázek, shromáždíte potřebné množství informací k dané situaci, srovnáváte si je, zhodnotíte atd. Pak se vám hlava rozjede na plné obrátky, probíhá pečlivá hlasitá analýza všech kroků, které vaše žena může v dané situaci podniknout, aby ji perfektně vyřešila. Když vidíte, že žena zmlkne a konsternovaně na vás zírá, přidáte na intenzitě, chrlíte další a další nápady a jste na sebe extrémně pyšný, jak jste jí pomohl, jaké super rady jste jí dal, co vše úžasného vás napadlo. Překypujete hrdostí a v duchu si bušíte úspěšně do hrudi, jak jste dobrý. Teď vám, pánové, ale bohužel seberu vítr z plachet…

Jak to ale vnímá žena? Sakra, ani mě nenechá domluvit, ještě jsem chtěla říct tohle a tohle a tohle. Ty jo, co ten mi tady radí, vždyť o tom přece vůbec nic neví. Co ho sakra opravňuje k tomu, rozebírat MOU situaci zleva a zprava. Si o sobě asi myslí, že je vševědoucí, ne? Chytrák jeden. No jo, ředitel zeměkoule. Nevěří ve mně. Nevěří, že si s tím dokážu poradit sama. Já přece nejsem žádná chudinka! Co? Mám udělat tohle, no tak to teda ani náhodou, protože…atd. atd.

Co vlastně žena chce? Žena fakt nestojí o žádné vaše rady ani návrhy a nápady. A už vůbec ne o analýzu. Ženy potřebují sdílet, co v daný okamžik cítí v reakci na to, co se jim během dne stalo. Podtrhnu slova v DANÝ OKAMŽIK. Za 10 minut, často i dříve, už totiž pocity mohou být úplně jiné – i proto nemá, pánové, příliš smysl, plýtvat svou energii na vyřešení jejích strastí.

My ženy máme přirozenou tendenci akusticky naše pocity s někým sdílet. Monolog je úplně ideální forma. Věřte mi, že dialog zde není na místě a svými super nápady ženu tak akorát na… štvete a na chvíli se vůči vám (v lepším případě) uzavře, v horším totálně neguje veškeré vaše návrhy a nakonec se třeba může i schýlit k hádce, která má naprosto jednoduchý základ. Různost pohlaví, jejich očekávání a potřeb.

V těchto chvílích doporučuji ženě věnovat alespoň trochu své pozornosti, vyslechnout ji a minimálně mluvit. Brnění nechte ve skříni, neanalyzujte, nerozebírejte. Všechny své úžasné rady si řekněte raději v duchu a místo toho vaši ženu pohlaďte, přitiskněte či jinak ji ukažte, že ji máte rádi a naprosto „chápete“ její těžkosti, a její emocionální sdílení minimálně komentujte. Úplně postačí pár krátkých vět typu – hmm, máš to fakt těžký. Teda, to bych od ní nečekal. To je tedy síla. Jsi statečná. Jsi opravdu silná žena…  Čím neutrálnější a obecnější vaše věty budou, tím více se vyhnete negativní reakci od vaší ženy.

Obě strany tím jen získáte. Nevěříte mi? Tak to párkrát vyzkoušejte a uvidíte.