Každý může vyhořet. To není ostuda.

Právě naopak. Pokud si to člověk včas přizná, může s tím něco dělat. Dřív, než se situace rapidně zhorší a jediným řešením budou antidepresiva. Ale chce to sakra ODVAHU si to přiznat a potlačit EGO.

Odhodit věty jako: Já všechno zvládnu SÁM. Jsem SILNEJ. Nepotřebuji ničí POMOC.

Bohužel první si toho všimnou většinou ti nejbližší doma, později i v práci. Dotyčná osoba to často postřehne jako poslední.

Kdy už „PŘIHOŘÍVÁ“ a Vy byste měli rozhodně zpozornět a podniknout první kroky?

Když:

Se dlouhodobě cítíte totálně vyšťavení

V neděli máte sevřený žaludek, co Vás v pondělí zase v práci čeká

Štěkáte na rodinné příslušníky, protože jste podráždění z práce

Špatně spíte a probouzíte se bez nálady a energie

Vidíte skoro všechno černě

Kromě práce už nemáte žádný pořádný život

Koníčky a setkání s kamarády jsou dávnou minulostí

Vás nebaví to, co Vás bavilo

Jedete emočně na neutrál – neprožíváte ani pozitivní ani negativní události

Vyhýbáte se lidem, jste cyničtí

Začínáte být chaotičtí a zapomínáte

Nedokážete se pořádně soustředit, jste roztěkaní

Kdy už „HOŘÍ“ a je FAKT NUTNÉ situaci ŘEŠIT?

Když:

Máte permanentně špatnou náladu

Všichni a všechno Vás štve

Víc prokrastinujete než pracujete

Váš spánek nestojí za nic

Nejraději byste někam zalezli ve stylu – nechte mě všichni bejt

Trpíte bolestmi břicha a zažívání si dělá, co chce – někdy průjem, jindy zácpa, o nadýmání nemluvě

Vás často třeští hlava

Vám zvoní v uších

Váš tlak skoro strhne tlakoměr

Nemáte chuť na sex

Často Vás přepadá smutek a beznaděj

Se objevují úzkostné stavy, panické ataky

Nevidíte už smysl ve svých aktivitách a práci

PODÍVAT SE UPŘÍMNĚ PRAVDĚ DO OČÍ. PŘIZNAT SI, JAK ČLOVĚK ŽIJE. Sebrat odvahu a řešit to. V tom je podle mě ta SÍLA.