Pokud se enormně snažíme skrývat či ovládat emoce, působíme pro ostatní jako nečitelní ledoví králové či královny. Dočtete se, jak efektivně a zdravě zvládat své emoce, abyste druhými nebyli považováni za divné a nepředvídatelné.
Určitě není dobré emoce potlačovat či se je snažit tak extrémně kontrolovat, že nás to dostane do paralýzy či nás to vyčerpá. Pokud se enormně snažíme skrývat či ovládat emoce, působíme pro mozky druhého jako ledový král/královna. Jsme pro druhé nečitelní, nejasní a nepředvídatelní.
Tím pádem si nás jeho mozek zařadí do škatulky – hele, na ní/něj bacha, je nějakej divnej/divná. Což vede k tomu, že v druhých budete už svým poker facem vyvolávat nepříjemné pocity a jeho mozek přepne do módu ohrožení a nadměrné ostražitosti. Obdobně je to ale i s druhým extrémem, tedy u eruptivních šéfů, kteří vypouští hlasitě páru a tak se vyrovnávají se stresem. Oni se vybouří, ale v jejich lidech ty nepříjemné pocity ještě dlouho zůstanou.
No a jaké to má dopady pro nás? Dotyčný s námi nebude chtít příliš kooperovat, bude se s námi snažit trávit co nejméně času, ideálně žádný, k našim návrhům bude naprosto hluchý a za naším jednáním bude hledat něco, co děláme proti němu, abychom mu ublížili. No, není toho málo, že? A to jsem ještě ani nezmínila, jakou paseku mu to udělá v těle. Vyplaví se kortizol, adrenalin a už to frčí, stresová reakce je na světě. Když to hodně přeženu – ovlivníte tím dotyčného fyzické i psychické zdraví i délku života.
Dneska už i lékaři vědí, že potlačované a neprojevené emoce se nám usazují v těle. Dochází k emočním blokádám, psychosomatickým onemocněním, kdy lékaři nic nenajdou, ale dotyčný má stále problémy, bolesti. Často se jedná o autoimunitní onemocnění, kožní projevy, bolesti hlavy a šíje, zad, kyčlí, zažívací potíže – zácpa/průjem, bolesti žaludku, reflux atd.
Proto je důležité ty pocity vnímat a nechat je vhodnou formou projevit. Dovolit si ty pocity. Jsem naštvanej. Ok, tak teď jsem prostě naštvanej – nehubovat si za to. Dovolit si být chvíli smutná, melancholická. Prostě mít Cíťa den.
Dle neurovědců v nás emoce zůstávají jen v řádu minut až hodin (strach 0, 7 hod, smutek 120 hod, radost 35 hod). Tělo v rámci seberegulačního procesu prožívané emoce zpracovává. Pokud je potlačíme, budeme dělat, že tam nejsou, upřeme tělu i mozku možnost, se s nimi vyrovnat. No a dopady na sebe nenechají dlouho čekat. Zároveň je to enormně energeticky náročné, vyčerpávající, se pořád držet na uzdě a emoce potlačovat.
To, že nás emoce ovládnou, se často pozná podle toho, že spadneme do role oběti, bezmocného ublíženého chudáčka a mnohdy je nám v téhle roli vlastně i dobře. Máme pozornost a soucit ostatních, litují nás atd. Roli oběti osobně vnímám jako jednu z nejhorších, do které se můžeme dostat. Zavřeme si dveře ke změně, zlepšení a jen se topíme v bahně a topíme se v něm víc a víc. Rezignujeme.
Pomoci nám může i fakt, že emoce přichází a odchází, že to není trvalý stav. Dneska nám možná není hej, ale za 2 dny to bude jiné. Pokud jsme tedy zdraví a nemáme nakročeno k vyhoření, depresi nebo jiné psychické poruše.
Nebuďte tím, kdo svým poker facem či výbuchy emocí kazí náladu v práci i doma. Naučte se jednoduché kroky, jak zvládat své emoce a zlepšete tak nejen své vztahy, ale i své zdraví. Jukněte na mé další články.
