Zažíváte emoční Tsunami?

Někdy nás situace nebo lidé tak rozhodí, že se cítíme jako malé děti, které neví, jak si poradit. Pokud někdo z vašeho týmu reaguje přehnaně, možná se ozývá jeho vnitřní dítě. Pochopte, proč vás některé věci tolik rozhodí.

Proč to se mnou tak mává?

Nejsilněji s námi emočně zacloumají situace či lidé, kteří nám nějak připomínají zážitky z dětství, které pro nás tenkrát byly hodně náročné či bolestné, nevěděly jsme si s nimi jako děti rady. Případně jsme v nich byly fyzicky nebo slovně trestáni, ignorováni. Na povrch tak v tu chvíli vyplavou emoce jako nespravedlnost, zlost, bezmoc, smutek, nenávist, ztráta kontroly, vina.

I tohle je dobré si uvědomit, pokud někdo z kolegů či Vašeho týmu reaguje přehnaně, ozývá se to ublížené dítě. Někdo se trefil do jeho bolavého místečka. Mnohdy ta přehnaná reakce vůbec nesouvisí s tím, kdo tu situaci vyvolal či o jak závažnou situaci jde. Jen to mozku připomnělo něco, co nás kdysi z jeho pohledu extrémně ohrozilo.

KDYŽ NĚKDO KŘIČÍ, KŘIČÍ V NĚM NĚCO O POMOC.

Jen si vzpomeňte, kdy jste naposledy křičeli nebo brečeli Vy? O co jste vlastně prosili? O pomoc, podporu, pochopení, respekt, uznání, vyslechnutí, pozornost…

Kdo se zlobí hodně často, je to většinou znak jeho vnitřní nejistoty, nízké sebelásky a víry ve své kvality, svou hodnotu, značí to jeho vnitřní nestabilitu – dotyčný si bere věci hodně osobně, vše považuje za útok na svou osobu.

Pamatujte, že křik nebo pláč je volání o pomoc. Příště, když vás nebo někoho jiného přemohou emoce, zkuste se zamyslet, co se skutečně děje pod povrchem. Vzpomeňte si, kdy jste naposledy Vy sami reagovali přehnaně a co jste v tu chvíli opravdu potřebovali.