Záporná valorizace aneb sáhnout si na kamna

Nabízím vládě a pozornosti konzervativců všech vyznání další nástroj k vyřešení bídy a inflace v naší zemi. Nic za to nechci, protože logickou úvahu není vhodné patentovat, aby k ní byl komplikovaný přístup a nikdo se jí nechopil.

Naprosto souhlasím s výchovným mementem, který navrhují někteří ultrakonzervativní ekonomové. Je třeba si sáhnout na kamna, aby se pochopilo, že zdejší situace je horká. Kdo to neví? Ti, co stále užívají neomezeného kompenzačního mechanismu automatické valorizace svých příjmů. Dokud si naše vláda a zvolení zastupitelé nesáhnou na kamna alespoň prstíčkem, nepochopí oč jde. My už máme na kamnech obě dlaně a někteří i obě chodidla. Pokud nezavedeme zápornou valorizaci ve státní správě, justici a na hradě, zkrátka všude, kde jsou odpovědni za situaci, pak hrozí, že se zjistí, že někteří sedí na kamnech zadní částí těla.

Se záporným koeficientem máme značnou zkušenost z praxe našich bank v nedávném období, kdy byly záporné nebo téměř nulové úroky vlaštovkou této praxe. Každý uživatel bankovnictví si jistě sáhl na kamna nízkého úročení vkladů a mnohem vyšších poplatků za transakce či jen vedení účtu. Byl a je to vlastně záporný úrok. Na vkladu u banky nic nevyděláte, nejde-li o dlouhodobě blokované úložky.

Nemusíme se bát pádu příslušníků státní správy do bídy, neboť mají dostatek dalších sociálních dávek a výhod pro stabilizaci své situace. Takoví poslanci mají celý balík náhrad svých pracovních výdajů, které jim zaručují udržení stabilní úrovně činnosti. To jim neberme. Máme nejchudší poslance světa? Kdysi se vedla politika za vlastní peníze, dnes se kompenzují náklady na byrokratické úkony a účast na politických jednáních a vlastně i kampani politika, která slouží k udržení jeho současné prebendy.

Inspiroval mne ekonomický vstup ekonomů Pikory a Matesové.  Sledujte od 9 minuty.