Válka je zločin

Každá válka začíná lží, kterou lze snadno vystopovat. Po rozpadu SSSR a SNS se západ stavěl k Rusku přátelsky, ale nic ze svých proklamací a slibů nedodržel. Příznakem toho je situace, kdy se o tom nesmíme seriózně a klidně bavit

Rusko se dopouští zločinu války. Není první, ani poslední. Británie si vybojovala svoje Falklandy. USA si zaokupovalo v rámci boje proti terorismu Afhánistán, Irák. Ve dvou posledně jmenovaných zemích likvidovali v přímém přenosu civilisty hlava nehlava, protože do západních médií se informace o jménech a osudech obětí jaksi nedostaly. Události tam byly brutální. Nakonec se dokonalý morální vývoz demokracie do těchto zemí nepovedl. USA nebyly izolovány sankcemi, nebyli vylučováni ze sportovních událostí, ačkoliv se tam sportovci potkávali se zeměmi, kde byly americkými zbraněmi jistě zasaženi i sportovci nebo jejich rodiny.

Nejde jen o zjevné války a neviditelnou vojenskou přítomnost. Soukromé korporace vyvolávají i „malé“ destabilizující konlikty, které oslabují některé země na pokraj rozpadu. To je metoda soudobého neokolonialismu, který již země neokupuje, ale zadlužuje a pak lacino vykupuje. Jsou to demokratické satelity, které jednají samostatně? Třeba vojenská chunta v současném Nigeru? Západ má na svědoomí podporu různých obskurních režimů, které se neslučují se západní morálkou či demokracií. Jedním z úspěchů válečné kampaně byl vznik chalífátu ISIS. Jeho porážka byla dokonce poslední společným dílem vzpomínky „Partnerství pro mír“.

Partnerství pro mír se rozpadlo pro neochotu USA jednat nejen o zbraních hromadného ničení. De facto se tím popřely principy důvěry v mír, který se vypěstoval od Gorbačeva po Jelcina. Putin chtěl také vidět splněné sliby. Ale protože ani Rusové nejsou andělé a bojovali s mnoha svými bývalými satelity o podmínky soužití ruskojazyčné menšiny na cizím území, vznikla řada konfliktů, která zlikvidovala skutečné Partnerství pro mír. Rusko se bohužel právem může cítit jako odmítnutý a obelhaný partner mezinárodní politiky.

Problém dodávek zbraní na Ukrajinu je dnes zcela umělou konstrukcí. USA měly dávno sednout k jednání a racionálně, současně pravdivě vyjednat podmínky mírového soužití s ruskojazyčnými menšinami. V pravidlech evropských zemí je zakotvena široká akceptace lidských práv a svobod. Najednou se západ staví za kdejaké obstrukce, které zavánějí kolektivním trestem za pomyslné zločiny minulosti. Argumentace obou stran je dnes nekonstruktivní, nepravdivá a hloupě nesmlouvavá.

Připomeňme si konečný chaotický úprk Američanů z Afghánistánu, kdy se ztratilo mnoho vojenského materiálu, který by se jistě uplatnil na podporu Ukrajiny. Zcela zbytečná válka v Sýrii nic nevyřešila, kromě oslabení regionu. Kdy v Afghánistánu Talibán prohrával, uchýlil se pod ochranu jaderného Pákistánu, kam se za ním Američané nevydali. Pákistán přinejmenším finančně a logisticky podporoval Talibán, ale nic se nestalo. Pákistán je jen menší jadernou mocností, přesto se do konfliktu s ním právě proto nikdo nepustí. Potichu to znamená, že Islám má svou jadernou základnu, která je respektována. Nepochybně to stejně dopadne s Ruskem.

Jsem sice Chcimír, ale nezapadám do zjednodušených plků zdejších pomlouvačů. Dodávka zbarní má smysl, když skutečně ovlivní a pomůže řešení konfliktu. Západ dodává zbraně jen v rámci nejzazšího alibismu. Tím prodlužuje válku a utrácí lidské životy, které nemusí vést k zastavení onoho Ruského imperialismu. Hloupé, až Stalinistické tanečky Ukrajině válku nevyhrají. Ale taktická a skutečná pomoc by mohla. To západ nedělá. Přitom stačilo držet slovo a jednat transparentně a čestně.

Na rozdíl od Chciválců si nemyslím, že jsou všichni pitomci a hlásají nesmysly. Někteří asi ano, ale to se vyskytuje jako folklór na každé straně prostomyslného fandění. Nebezpeční jsou fanatičtí agresivisté, kteří vyžadují unisono názor, bez argumentace a důkazů podsouvají nesmyslná obvinění o spolupráci s Ruskem. Jeden se cítí jak pan Brouček zpátky v historii. Jsi pod jednou neb pod obojí? Jsem sám sebou a zvažuji a poměřuji každý argument. Životy nikoho mi nejsou lhostejné. To neznamená, že si myslím, že není nutné leckde něco vybojovat. Bojovat se v nějaké rovině musí, dokonce navzdory vlastní hnusné vládě.

Vyjednání míru nemusí být o kapitulaci Ukrajiny. Samozřejmě za předpokladu, že nepovažujeme za kapitulaci nesplnění všech ukrajinských požadavků. Jednání má smysl a západ by mohl mír uzavřít v řádu hodin, kdyby ovšem chtěl na té špinavé válce přestat vydělávat.