Vzdorovat smutku

dokážou jen někteří. Častěji smutku propadneme na dlouhé týdny. My šťastní živí musíme pokračovat a posilovat vědomí smyslu života. Je třeba začít tím, že nebudeme nikoho obviňovat z konkrétního zločinu, který …

... spáchal jedinec. Jen ten by měl být souzen, pokud by přežil. Pochopit ho nemůžeme.

Nepochybuji ani na chvíli, že policie udělala vše, co bylo v jejích silách. Zrovna neměla třeba štěstí. Neměla možná dostatečné prostředky v praktickém dosahu. To je ovšem jedno. Když vás kapsáři okradou v tramvaji, nelze se dovolávat hlídky v každé tramvaji. Jistě se dá dělat jakási prevence, která možná eliminuje až 70 % trestných činů, ale o tom už nikdo nepíše bombastické zprávy, abychom si všimli.

17. prosince jsem byl na krásném Vánočním koncertu Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy v Praze. Prezentovalo se tam nové vánoční CD k 75. výročí založení souboru. Na koncertu řekl výstižně sbormistr Jakub Zicha: „Jde v podstatě o časosběrný dokument …“ A vskutku, jde o širokoúhlý přehled vánoční tvorby našich nejvýznamnějších skladatelů od hranic středověku až do konců baroka. Za koncertními skladbami sedí badatelé v archivech, kteří staré skladby vyhrabali a identifikovali. Sbormistři, kteří je upravili pro moderní soudobé nástroje a metody uvedení. Nevydržel jsem to a CD jsem si koupil. Nelituji. Naopak. Uvědomuji si, že právě o taková naplnění snů badatelů a sbormistrů právě jde.

Onen koncert není menší kvůli nějaké děsivé střelbě pár set metrů od kostela sv. Šimona a Judy na pražském Starém Městě. Je právě větší. Jsme povinni zatnout zuby a pokračovat v naplňování dalších snů a tužeb. Z mého pohledu nejenom pro strašlivou zbytečnou smrt ředitelky Ústavu hudební vědy FF UK Lenky Hlávkové. Všichni mrtví nás zavazují k tomu, nepromarnit svoje životy. Nevíme dne ani hodiny. Proto budu opět hledat radost a zkoušet ji trochu předávat dál. Zkusme to alespoň nyní pár dní o svátcích.

Pokud vás zde na blogu někdo štve, buďte ukáznění a vyhněte se mu. Pár nějakých slov oproti masovým vraždám je prkotinečka. Ve skutečnosti se se svými pošetilostmi ani dvakrát moc nelišíme. Každý ze svého úhlu by rád něco zlepšil a přihřál si polívčičku tím, že to geniálně usmyslel. Kdyby to šlo, tak bych dnes objal třeba i Trčálka. Proti tomu šílenci je naprosté neviňátko.

Diskusím se jistě nevyhneme. I to je správně. Víc hlav víc ví. Možná bych navrhoval místo opulentních a drahých až nerealizovatelných opatření typu – všude bezpečnostní rámy – začít s velmi podrobnou a povinnou evidencí střeliva. Určitě lze uvažovat o zpřísnění držení arzenálu zbraní. Zcela mi zůstává rozum stát nad možností naskladnit si zbraně a střelivo na univerzitě. Zde jsou jistě rezervy. Ale chápu, že to dosud nikoho nenapadlo, protože jsme normální a takový plán si v hlavě běžně nikdo nevyvolává.

Upřímnou soustrast všem zasaženým. Ostatním sílu a dobrou vůli pokračovat, tak kde to přerušila střelba. Nic tím nebylo umenšeno. A věřím, že zanedlouho budeme zase bezstarostně hrát a zpívat, jak je nutno v autentickém životě plném všednodenního štěstí.