K té vší válečné vřavě

Vždy mne rozesmutní, když válku hájí nebo ospravedlňuje lékař. Lékař toho povolání by si něco takového neměl dovolit a vždy by měl být alespoň skepticky na straně míru. Podobně nechápu vojenské kaplany nebo svěcení zbr

Zdejší bloger lékař nás rozdělil na zbabělce a vlastence. Propadnul propagandě, nezbylo mu už nic z lidskosti, na kterou přísahal. Pravděpodobně buď nikdy nečetl nebo nepochopil poselství protiválečných románů. Hemingway a Čapek stále aktuálně odpovídají na otázky spojené s válkou. Podle mne nejvíce odhaluje válečnou propagandu Čapek ve svém dramatu Ze života hmyzu.

Pan doktor tvrdí, že „náš vztah k válce Ruska na Ukrajině, ... odhaluje naše pravé úmysly“. To je vědomá lež, protože žádný svět černobíle nalinkovaný a bez historie neexistuje. Dnes ovšem fanatičtí zastánci vidění světa ve stylu Sparta nebo Slávie podsouvají myšlenku, že ve fotbale jiné týmy neexistují? Pan doktor si všímá, že doba je postfaktická, ale zcela zřejmě zanedbává fakta, přinejmenším ta historická.

Prožili jsme dvě zbytečné světové války, kterým se dalo zabránit, kdyby politici nelhali a stáli skutečně o mír. Kdyby stále a otevřeně jednali a nenapařili poražené straně první světové války takové reparace, které tyto země destabilizovaly a přivedly je k opakované válce. Za jiných okolností by totiž Německo nikdy nesplatilo dluhy první války. Prostřednictvím Švýcarska se vylomeným zlatými zuby z židovských úst platily dluhy západním demokraciím, bojujícím za svobodu. To si přečtete v každé současné seriózní publikaci o druhé světové válce, ale i zcela speciálně a podrobně poukazuji na mnohé veřejné zdroje např zde.

Podobně se jednou veřejně zmapuje, kdo financoval a proč válku na Ukrajině a pro jaké zájmy.

Nicméně fakta začínají v našem populistickém pojetí na stránkách vlády ČR. Příznačné je, že ruskou agresi odsoudil na Ukrajině při setkání s prezidentem Zelenským tehdejší premiér Babiš už v roce 2019. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by agresi Ruska popíral. Jiná situace je v hodnocení příčin a oprávněnosti této ruské agrese.

Doba postfaktická se projevuje tak, že představí polopravdu a vymlčí celou pravdu. Popisuje „ruský narativ“ zcela nehistoricky a zatajuje před veřejností fakta umožňující problém pochopit a samostatně o něm uvažovat. A ukázkově i náš lékař. Popisuje zelené mužiky, kteří se zbláznili a z ničeho nic obsadili Krym. Ani slovo o tom, že bezprostředně po rozdělení Společenství nezávislých států (SNS, bývalé SSSR) proběhlo na Krymu referendum. Jeho výsledky západ ignoroval, stejně jako Ukrajinská vláda. Tehdy správně měla být Ukrajina bombardována jako Srbsko, které neuznávalo národní sebeurčení Kosovců na úkor celistvosti země.

Další lež, kterou po mnoha „novinářích“ náš lékař opakuje je, že v Budapešti se podepsala nějaká mezinárodní smlouva o neporušitelnosti hranic. Memorandum není smlouva, stejně jako příslib veřejně vyřčený před tiskem americkými a zapádnimi představiteli, že se NATO nebude rozšiřovat na východ.

Náš lékař tvrdí, že Putin s Medveděvem sní o Veliké Rusi od Lisabonu po Vladivostok. Sny jsou jedna věc, ale každý rozumně příčetný občan ví, že je to fantasmagorie, kterou lze jen těžko odlišit od podobných úvah na západě, že si snadno a lehoučce rozebere Rusko na součástky. Válečná rétorika je blbá všude na světě a je určena skutečným vnitřním trollům.

Co podnikají tajné služby všude ve světě je nezákonné a když se to provalí, je to často i trapné mezi spojenci, kteří se pro jistotu šmírují i navzájem. Považovat tato fakta za jednostranně relevantní a dělat ze západu naivní neviňátko je vážně nehodné vysokoškolského vzdělání.

Sám si přeji, aby Ukrajina ubránila co nejvíce a uzavřela spravedlivý a důstojný mír. V tomto ohledu lze snadno chápat dozbrojování Ukrajiny, aby nezůstala úplně bez obrany. Ale co slyšíme v poslední době. Ukrajinské útoky na území Ruska narůstají a s potenciálem zbraní středního a dlouhého doletu dojde jistě i na zoufalé pokusy napadnout raketami Moskvu, což mimochodem bylo základním argumentem Rusů při vstupu na Ukrajinu. Vážně nikdo nechápe, že ukrajinská odveta za „Kubánskoou krizi“ je šílenstvím nemorálnosti?

Málokdo odmítá naše členství v NATO. Jistě někdo tu a tam proti něčemu brblá a něčemu se směje, ale to patří k folklóru, který musí doprovázet naši státní suverenitu. Leda bychom měli mít monolitní jednotu názoru, jako za Varšavské smlouvy? Nemusíme akceptovat bez úvahy každou blbost, kterou NATO vymyslí, jakože ji také dokáže vymyslet.

Vidět reálně sílu Ruska je povinností našich pohlavárů z řad obrany. Papouškovat iluze o prohnilosti ruské armády je neodpovědné. Navíc se již plně nepotvrzuje. Rusové se vždy v čase poučí, podobně jako všechny armády světa reagují na neúspěch pravdivější analýzou. Kritika nereálných analýz ruských poměrů sice zčásti zabírá, ale dnes už je všem jasné, že hliněný kolos sovětské mašinérie je pryč. Rusko se ani nedostalo do plné mezinárodní izolace. V Rusku se dá soukromě podnikat, jistá omezená demokracie tam funguje. Má odlišný charakter a vysoký stupeň autonomie. Můžeme se dočíst o skandálech v nejvyšších patrech ruské armády, o kterých se píše a jedná v samotném Rusku. V případě tuhého samoděržaví by nic takového nebylo myslitelné. To není velebení Ruska, to je realita, která nezakrývá, že tentokrát je Rusko mnohem konkurenceschopnější, než kdy byl Sovětský svaz. Rozhodně tam neprobíhají kolektivní čistky a slepá rozhodnutí ikon sovětské vědy typu Mičurin.

Mnohem horší je v tomto ohledu situace a izolovanost jaderného trpaslíka Severní Korey. Všichni velkohubí válečníci by napřed na příkladu lehké, snadné a romanticky líbezné jaderné likvidace této „jaderné minimocnosti“ měli ukázat, jak snadné je jaderné vítězství. Nakonec Čína okupuje Tibet a nikdo ji nebombarduje ani jí nevyhrožuje.

Správně jsme měli zachytit záblesk ruské demokracie za Jelcina a udržet Partnerství pro mír. Ono je největším diletantstvím vést válku na deseti frontách současně. Proti Rusku, proti Číně, proti teroristům, proti klimatické změně, proti neomarxistům, proti migrantům, proti islámu. Pane doktore, tohle nemůže svědčit žádnému zdraví.

Srovnávání Putina s Hitlerem je směšné. Je třeba to říci naplno. Je to účelová floskule. Jistě lze negativně posuzovat různá rozhodnutí a dobrodružství jichž se Putin dopouští a dopouštěl. Já ho kritizoval už v době perzekuce punkové kapely Pussy Riot. Tehdy jsme ovšem ještě měli vedení státu, které se Putina zastalo. O vrcholné demokracii v Rusku si nedělám iluze. Amnesty International mne neustále obesílá s žádostmi o podepsání petic pro zájmy perzekuovaných jednotlivců všude ve světě. Rusko je průměr. Nejsou tam Gulagy, plynové komory, žádná vyhlazovací ideologie. V pozici někdejších židů se dnes ocitají spíše jednotliví Rusové na západě nebo na území NATO v rámci bývalých sovětských republik. Tam se mnozí Rusové dostali befelem sovětských vlád, ale i dobrovolně za prací. Není důvod se k nim chovat nepřátelsky. Naopak, tyto otázky už dávno měly být předmětem veřejných jednání a sledovány organizacemi na ochranu lidských práv. Nikdo dnes nemůže popřít, že třeba v Kosovu západ sice ochránil kosovské obyvatele před Srby, ale nijak nestačí na ochranu Srbů na území Kosova. Je to morální nonsens.

Pane doktore, populisticky žvaníte vy. Mír na Ukrajině se vám určitě nebude líbit a myslím, že ani mně. Samozřejmě, že Rusko nepřekročí „Rubikon“ konfliktu s NATO. Myslím, že dobře vědí o své skutečné síle i slabostech, ale hlavně zde působí jaderné odstrašení. Nakonec i USA si vybírá nepřátele výhradně mimo jaderné mocnosti. Napadne každý stát, když k tomu najde záminku, pokud nemá jaderné zbraně. Třeba takový Írán, už možná jadernou zbraň má, a proto se do války s ním ve skutečnosti nežene ani Izrael. Provokace jistě budou, ale jaderné odstrašení je skutečný fakt nad jakékoli populistické žvanění.

Přiznám se, že bych si u vás, pane doktore, raději nic naordinovat nenechal, protože nic, než jed bych od vaší soudnosti momentálně neočekával. Je to smutné, že i s takovými lékaři musíme dnes počítat, ba dokonce se jich bát. I proto nemůžeme spustit například eutanázii, aby se z lékařů nestali soudci a vykonavatelé politických či soukromovlastnických názorů. A ačkoliv jsem tady za zbabělce, diskuzi nezavírám, protože každý potřebuje a u mne má právo si prostřednictvím mé bezbranné osoby zanadávat na všechnu světovou nespravedlnost.