Jeden den blogového šikovatele

Občas se mi stane, že si mne nějaký nešťastník splete s duchovní osobou. Dušuji se, že fakt nejsem ordinován. Jenomže někdy zpověď musí ven a mluvčí neslyší a nevidí. Potřebuje se zbavit přeplněného svědomí.

Čenda Faulich je smyšlené jméno, protože nechci nikoho dehonestovat. Může jím být kdokoli z nás, pokud naplní šikovatelské příznaky jako můj známý Čenda.

Šikovatelé jsou v armádě zaměřeni na ukázněné pořadové cvičení. Sledují každou odchylku, využívají své drsné hlasové fondy k zastrašení opozdilců nebo neumětelů. Pořadová cvičení mají svá pravidla. Velení rozdá pravidla nižším a nižším důstojníkům a všichni jsou povinni cvičit, jak velení vymyslelo.

Šikovatelé jsou si vědomi, že ty pod sebou šikanují, ale dělají to ve veřejném zájmu velení. Jednou dostali befel, že se smí veliteli nepřítele nadávat a oni z toho hnedle selským rozumem vydedukovali, že mají bianco šek nadávat každému, kdo není zhurta proti nepříteli podle zadaných pořadových cvičení. Kam bychom to došli, kdyby se každý rozhlížel a nedupal výhrůžně na nepřítele, svěřil se mi Čenda.

Vzpomněl jsem si na to, jak jsem si na vojně dělal legraci z omezeného rotmistra a když jsme měli Politické školení mužstva (dále jen PŠM) předstíral jsem, že strašně moc chci nenávidět nepřítele. Dostal jsem třes jako při epilepsii a blouznil jsem na zemi proti západnímu imperialismu. Kluci vojáci se mohli potrhat smíchy. Divím se, že mě za to nezavřeli. (Však mě zavřeli za něco jiného stejně bezvýznamného.)

Čenda se mi svěřil dále, že si je vědom, že šikanování je blahodárný podíl na moci. Velení něco vyhlásí a někdo to musí provést. Jsme ve válce i v době míru. Připravujeme se každý den. Kdo chvíli klesne na mysli, pochybuje, s tím je potřeba se nemazlit a drsně mu dát na srozuměnou, že my, vládní veřejnost tě vidíme. Ty zpochybňuješ, že jsme udělali všechno správně a hloupý zlý nepřítel nepřijal jediný náš spravedlivý návrh. Nepřítel nemůže mít žádný nárok na spravedlnost a vše, co udělá je nespravedlivé, i kdyby to spravedlnost byla.

Čenda se mi také svěřil, že nemá pochyby, ale trpí tím, že dezolátů a kolaborantů všeho druhu je přehršel a neubývají. Určitě by pomohly nějaké gulagy nebo koncentráky pro vnitřního nepřítele. Takhle tu válku prohrajeme. Naše rakety a letadla a jaderné hlavice jsou závislé na unisono názoru celé naší spravedlivé populace. Jediná disonance nebo odchylka od nepřátelského smýšlení vede k nepřesným dopadům. Rakety mají smysl pro spravedlnost a mají duši, která si váhání přisvojuje jako sebezáchovný důvod k nevybuchnutí.

Čenda lomil rukama zvláště nad jedním trollem na blogu iDnes. Pokud se nezlomí jeho odpor, sofistikovaný intelektualismus, který je tak nesmyslný, že mu nikdo nerozumí, nebudou mít naše rakety jasné zadání a mohou padat jinam, než měly. Válka se rozhodne na každém místě fronty, ale i týlu. Vedeme totálně hybridní válku a nic nemůžeme nechat bez povšimnutí nebo s nějakou demokratickou tolerancí. Včera jsem v tramvaji utřel jedno křičící dítě, respektive jeho matku. „Sakra uklidněte to dítě nebo nás prozradí a změní směr našich obranných raket!“ Matka prý raději vystoupila. Nakonec možná ani drastické donucovací prostředky nejsou potřeba. Stačí být okamžitě, jasně a přímo angažovaný, jako kdysi pozorní členové uličních výborů pomocné stráže VB a Lidových milicí. Nakonec máme svoje evropské spravedlivé jednoty, které si váží individuální demokracie.

Po úspěchu s matkou v tramvaji doma Čenda posunul ukrajinsko – ruskou frontu na své nástěnné mapě o milimetr v neprospěch Russáků a zúžil na mapě o dva milimetry Dněpr. Bez nás to nepůjde. Přesto, i Čenda má pochybnosti. Chceme vstoupit do války až na závěr, a to bude pozdě. Raději zemřít než ustupovat. Musím si však přiznat, štkal Čenda, že nedokážu změnit názory toho zavile zatvrzelého trolla na tom blogu. Neustále se vydává za vlastence, tvrdí, že diplomacie selhala. Když prý může selhat multikulturalismus, pročpa by nemohla selhat diplomacie? Takové a další zcela nesmyslné otázky neustále klade a rozrušuje spolublogery, kteří by jinak štěbetali unisono správně intesivní nenávist k nepříteli. Nechci z toho dělat nějakou spartakiádu, ale musíme alespoň převážně vypadat jako jeden muž. Tak už to z Čendy leze. Chtěl by poradit nějakou filipiku proti tomu zloduchovi. Tak se přiznám, musel jsem ho zklamat. Neradím nikomu jak na nenávist.

Uf, naštěstí jsme se s Čendou nerozešli úplně ve zlém. Slíbil jsem, že o tom budu přemýšlet. Čenda opáčil: „Ale ne příliš dlouho, jinak to kvůli vám prohrajeme, a to byste jistě nechtěl? Ne? Nebo chtěl?“

Když jsem za Čendou zaklapl dveře, nalil jsem si čistého vína. Spějeme k totalitě napřed osobně mezi sebou a nakonec z toho bude společenský úzus. Musím se naučit více skrýt svoje názory. Snad bude stačit, když budu mlčet, ale to oni možná zvolají: „Jasně se vyjádři nebo…!!!“