Cesta z agresivity? Možná přes divadlo – Top Dogs

V lidech je cítit přemíra agresivity. Z politické situace, ze strachu z uprchlíků, z obecného vzteku na všechno od dětství počínaje. Z toho stavu samozřejmě vede cesta. Vede přes divadlo, kde můžeme začít získávat zdravý nadhled.

Tragikomedie Top Dogs v podání pražského divadla Rokoko patří ke hrám, které by měl každý navštívit v zájmu svého duševního zdraví.  Každému se totiž v životě může stát, že bude propuštěn ze své oblíbené, vybojované, nadmíru oprávněné pozice. V Top Dogs se můžeme s nadhledem konfrontovat s Outplacementem top manažerů. Outplacement je anglický výraz pro koučování osob zúčastněných na propuštění, v tomto případě vrcholových, zaměstnanců.

Hra začíná s příchodem nového adepta do kurzu přežití po Outplacementu. Sledujeme vývoj a adaptaci na novou situaci v kontextu podobně postižených „zasloužilých“ osob. Zaznívají výpovědi o manažerských zásluhách, intimních postojích i snech všech aktérů. Ačkoli si to „hrdinové“ neuvědomují, vlastně si aktéři mají šanci obnovit svůj vztah k lidství, k normálnímu životu. Ale oni toho dobrovolně nevyužijí a dál se drezírují v zájmu získání nové vysněné pozice.

Na konci hry získává jeden z účastníků kurzu novou pozici. Vše tedy končí šťastně, jenomže vše je pouhé zdání. Divák nutně odchází z divadla se smíšenými pocity. Těsně před závěrem hry při opulentním „vzývání firem“ si každý musí položit otázku: Kde je hranice přizpůsobivosti a lze-li žít dobrovolně bez důstojnosti? V dnešní době velmi aktuální otázky. Extrémní přizpůsobivost je možná pro někoho svobodou, ale já třeba nikoho takového neznám. V Outplacementovém kurzu bych nesetrval ani minutu. Asi jsem nepřizpůsobivý. Toho zjištění jsem se sice bál, ale když jsem si to cestou domů přiznal, ulevilo se mi. Na druhé straně si cestou domů můžete v duchu přitakat: Tak, dobře to dělám, dělám dobrovolně maximum a dělám to svobodně. Každopádně hra uklidní především tím, že adepti kurzu se rozhodně mají hůř než 99% diváků.