Upravená demokracie

19. 1. 1969 zemřel Jan Palach a já si na něj každý leden vzpomenu. Na jeho poselství, jež tu zanechal.

Motto "Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!" (Izajáš, Šesteré "Běda", 4.20)

Nikdy z mé mysli nevymizí jméno Jana Palacha. Byl tak mladý a zemřel. Aby vyburcoval náš národ z letargie a apatie. Myslím si, že bychom nikdy neměli zapomenout na křehkost demokracie, máme tendenci nechat se ukolébat, případně utlouct něčí ideologií a jen mlčky trpět. Pak se objeví v naší historii osobnosti, které se nebojí vyjádřit svůj názor i za cenu toho, že obětují svůj život. A takovou osobností byl Jan Palach.

Velmi často mám dojem, jako by ti, kteří tu vládli v době předlistopadové, nikdy neodešli, jako by na svých místech zůstali. Změnili jen stranickou příslušnost, ale vliv politický či ekonomický jim nadále zůstal. Měli se dobře před Sametovou revolucí, dokáží těžit i v době po ní. Jako by nová doba znásobila možnosti, jak se ještě více obohacovat, jak ještě více zaprodat naši zemi. A to je něco, co se mi velmi nelíbí. Polistopadovým přeběhlíkům se samozřejmě může nelíbit, když jim někdo jejich minulost připomíná. A jsou tu sdělovací prostředky, které je možno upravit tak, aby posloužily k tomu, aby se z myslí lidí vytrácelo vědomí toho, kdo tu vládl po čtyřicet let. Jako by bylo zapotřebí odvádět pozornost lidí, aby rychleji zapomněli na to, co tu bylo předtím, co je tu de facto stále, ale v jiné podobě. Řekla bych, že žijeme v upravené demokracii, věci se napíší tak, aby byli vlivní spokojení. Nedá mi to, abych nepsala o nepravostech, jež se tu děly a budou se stále dít. Jenže v jiné formě.

Znám případ perzekvované rodiny, která se stala terčem pronásledování StB. Důvodem byla živnost jednoho ze členů rodiny před Únorem 1948, proto byla rodina pronásledována. Živitel rodiny, otec malých dětí, nemohl sehnat práci, trnem v oku byl jeho původ. Přivydělával si tedy tím, že šil oblečení. A dá se říci, že se mu dařilo, protože to byl nejen dobrý krejčí, ale i návrhář. V naší zemi se neodpouští úspěch, vždy se najde dosti závistivců, kteří nedokáží strávit, že je někdo pracovitý a může se mu dařit. Nevím, zda se zmiňovanému krejčímu dařilo, musel uživit svou rodinu, nicméně jej někdo udal. A konal se soud, který vynesl nemilosrdný rozsudek. Zákaz činnosti a pokutu ve výši patnácti tisíc korun. To byly v té době velké peníze. Za třicet pět tisíc se dal koupit domek. Soudkyně, která se kauzou zabývala, si po přelíčení zavolala viníka k sobě do kanceláře. A sdělila mu, že si přeje, aby jí ušil přesně takový kabát, který byl při přelíčení jedním z důkazů. Zalíbil se jí kabát, za nějž a jemu podobné byl krejčí odsouzen, ale měl jej posléze ušít soudkyni, která nad ním vynesla ortel.

Uvedu ještě jeden příklad nesvobody a perzekuce. Učitel autoškoly školil řidiče autobusů a nákladních vozidel. Jeden ze zúčastněných se zeptal, co by se na Západě dělo, kdyby musel řidič jezdit s autem, které nemá v pořádku pneumatiky. Učitel mu na to odpověděl, že by se takové auto odstavilo, případně by se stávkovalo. Jaký dopad měla však tato slova pro učitele. Mezi řidiči se našel udavač, který kontaktoval StB a nahlásil, co učitel autoškoly řidičům řekl. A přijela StB, učitele autoškoly sbalila a on dostal dva roky vězení. A odtamtud se vrátil s vyraženými zuby a nemohl již nikdy pracovat v autoškole. Měl velké problémy, aby vůbec získal alespoň nějaké zaměstnání.

Případů, kdy byly rodiny perzekvovány, bychom našli hodně. Velmi soucítím i s židovskými rodinami, které si užily své za druhé světové války, a po válce jim i komunisté dávali zabrat. Proto bychom měli mít stále na mysli, co vše se v naší historii událo, a neměli bychom si nechat zatemnit své mozky tím, že bude naše pozornost odváděna někam úplně jinam. Politika je hodně špinavá záležitost a nejsem ani zbla naivní, abych uvěřila, že by lidé, kteří měli moc a postavení v předlistopadové době a jsou stále vlivní, mohli mít na zřeteli dobro naší země. Jejich hlavní životní cíl je mít stále víc, s málem se nikdy nespokojí.