Stará láska nerezaví

Motto "Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost." (Kazatel 5 - 6, Bída bohatých, 5.10)

Kdo zažil komunisty a ví, čeho byli schopni, říká si jako já, že od nich ruce pryč. Nikdy nebyli demokratičtí a mají své metody. Jsem ráda, že se z mé rodiny s touto organizací nikdo nespojil. Můj bratr lékař dvakrát odmítl členství v KSČ, oni mu hrozili tím, že nikdy nebude moci být primářem. Být primářem jen pod podmínkou, že se spojím se zločineckou organizací, která má na svědomí životy lidí? To dokázal vskutku jen málokdo, jen deset procent obyvatelstva, zbytek nechtěl mít s rudými nic společného. Dokázali se s nimi spolčit jen lidé bez jakékoli morální cti, lidé, kteří vždy sledovali jen svůj osobní cíl, lidé, tíhnoucí ke korytu, z něhož by mohli pochrochtávat. Můžeme k nim zařadit i současného premiéra země, jenž se jeví jako oportunista, člověk, jenž využije v životě všech možných prostředků i cest, aby získával čím dál větší moc. 

Nabízí se otázka, proč lidé, kteří vlezli do komunistické strany, ji po Listopadu 1989 opustili? Proč nezůstali věrni komunistickým ideálům. Je to i případ dnešního premiéra. Z jeho počínání lze usoudit, že se jednalo o pouhopouhý kalkul. Když soudruhy po Listopadu 1989 opustil, nepočítal asi s tím, že se k nim jednoho dne vrátí. Ne, aby rozšířil jejich řady, protože se mu to příliš nehodilo do jeho aktivit, ale aby je využil při vyslovení podpory vlády po volbách v roce 2017, v nichž vyhrálo jeho hnutí ANO. Jenže většina politických stran odmítla jít do koalice s člověkem, jenž má zakalenou minulost a navíc čelí trestnímu stíhání z možného dotačního podvodu. A kdo jej nakonec mohl podpořit? Soudruzi komunisté, jinými slovy "Stará láska nerezaví". Spřáhnout se s komunisty je stejné, jako by se člověk spojil s ďáblem. Ale dnešní premiér se spojí s kýmkoli, jen aby mohl prosazovat své vlastní zájmy, jež halí pod roušku, že to dělá pro lidi. Na adresu komunistů je možno podotknout, že jsou to opravdu lidé bez jakékoli morální cti, lidé, kteří opustí marxismus-leninismus a jsou s to podporovat oligarchu, jednoho z nejbohatších lidí u nás.

Být členem hnutí Ano může v mnohých z nás vzbuzovat představy, že už tady jednou něco obdobného bylo. Že už tady bývala vládnoucí strana, která pohřbila veškerou demokracii. Že to byla komunistická strana, která postupně převzala vládu nad touto zemí. A že si přitom nebrala žádné servítky. Že se z ní stalo monstrum, které dokázalo každého zničit. Neumím si představit, že bych pracovala v některé z firem, které spadají pod Agrofert. Docela si umím představit, co se tam může odehrávat. Že zaměstnanci musí volit stranu, již založil majitel firmy. Že musí volit ANO, jinak se může stát, že o svou práci přijdou. Vzhledem k tomu, že nepatřím k mladé generaci a vím, co soudruzi dokázali, pociťuji obavy z toho, že je zde hnutí, založené bývalým komunistou, který do politického života vnáší to, co se za mládí naučil. Že si osvojil praktiky zastrašování, manipulace s lidskými mozky, emocionálního vydírání. Vyrůstal v komunistické rodině, dokázal využít členství v KSČ ke svému prospěchu, neboť jak jinak si vysvětlit počínání Andreje Babiše po roce 1989, kdy přestal být komunistou. Je to člověk, jenž do naší politiky přinesl mnoho problémů, které se vztahují k jeho problematickému životu. Místo aby odstoupil alespoň dočasně, provolává do celého světa, že on NIKDY. Může tím vyvolávat dojem, že se jedná o typ diktátora, což není nic nového v historii lidstva. Hitler, Stalin, u nás Gottwald...

Čas velmi rychle plyne. Co nevidět tu bude konec roku 2018 a přijde leden 2019. Budu věřit, že v roce 50. výročí upálení Jana Palacha nebude mít současný premiér tu opovážlivost, že by se svou přítomností jakkoli zúčastnil památky jedno z velkých Čechů, jakým byl a je Jan Palach...