Chtěla jsem připsat ještě jednu větu a místo toho jsem to odeslala.

Bude podobný nadšený blog o synovi a snaše? Syn je velmi úspěšný chytrý muž a právě si našel tu pravou. Je šťastný a zamilovaný. Svatbou v kostele vyjádřili, že spolu budou, dokud je smrt nerozdělí. Nemusím stoprocentně souhlasit se synovým výběrem, ale je to jeho život, jeho volba, on s ní bude žít. Mám z nich mít radost a ji mít ráda jako snachu. Já ji mít budu

(Že si třeba vybral povrchní štěknu? Třeba právě takovou hledal. Že mají krizi? A já snad byla vždycky skvělá manželka?)

Synovi a jeho ženě přeju hodně štěstí a a ať jim vzájemná láska vydrží po celý život.

P.S. Musela tam být zmínka a ženě, které si nevážíte?

Já to chápu jako jakýsi kontrast. U paní Hanychové je to tak, že pokud by se o ní nepsalo měsíc, nejspíše by to nepřežila. Jsem si jist, že sama dává impulsy, aby se psalo o jejich svatbách, rozvodech, posílá sama fotografie, kde má na sobě jen zbytkové prádlo atd. Řečeno drsněji, placatý život, bude se děsit stárnutí atd. ̈

Na straně druhé kdosi, kdo tohle všechno nepotřebuje a žije kvalitní život s pomocí ostatním.

Kdybych si měl vybrat, s kým strávím odpoledne v kavárně, tak nemám sebemenší rozpaky.

Nějak jsem nepochopila, proč se autorka otřela o Agátu. Jak souvisí Agáta se svatbou autorčina syna? Že by opět potřeba plivnout jedovatou slinu? Proč?

Protože autorka a celá její rodina je perfektní a zbytek obyvatel je podle ní spíš ubohý a trapný.

Škoda, že se na sociálních sítích i médiích objevují lidé, kteří se rádi prezentují trapností a ubohostí svého života.