Někteří státní úředníci by měli přijít o místo

Kdo z nás rád chodí na úřady, tipuji, že nikdo. Státních úředníků se rozrostlo, aniž by něco pro naši ekonomiku produkovali. Jediné, co jsou někteří z nich vyprodukovat, je neochota, arogance, jednání z pozice síly.

Stále více zjišťuji, že je propastný rozdíl mezi veřejným a soukromým sektorem. Soukromému sektoru jde o klienty, podle toho se jeho zaměstnanci ke svým klientům chovají. Bohužel státní správu takové chování v mnohém nepotkalo. Už jsem musela uvyknout tomu, že zejména ženy ze státních úřadů jsou absolventkami „Zvláštní školy šarmu.“ Úsměv je jim cizí, mají naučené, že záleží jen na nich, kam se žádost občana posune. Zda zdárným směrem či vše shodí ze stolu. Jejich náladovost nezná mezí a při jednání s nimi je občanu jasné, na jakou narazil.

Nedávno jsem jednala na místním magistrátu v jisté věci. Dosud jsem byla spokojena s tím, jak úřednice jednaly. Při mé poslední návštěvě se objevila žena, jejíž chování bylo přinejmenším nepěkné. Jednala se mnou jako s provinilcem, přitom jsem si přišla zjistit určité informace. To, jak se ke mně chovala, by se v soukromé sféře nemohlo stát. Dlouho jsem učila v bankách, vzpomínám si, že jsem měla klienty v jedné velké bance. Stalo se, že jsem tam přišla a jedna bankéřka mi řekla „Dobrý den, vy jste tu zase?“ Odpověděla jsem jí kladně. Výuka probíhala několikrát v týdnu. Když jsem přišla následující den, tato bankéřka na mě čekala a poprosila mě, zda bych mohla jít do její kanceláře. Tam se mi omluvila za to, že mě předchozí den uvítala nevhodnými slovy. Slyšel to její nadřízený a ona od něj dostala vyčiněno. Něco takového ve státní sféře vůbec neplatí. Povětšinou se tam lze setkat se zaměstnankyněmi, kterým je jakýkoli půvab a vkus cizí. Označila bych je za ženy krematorní šedi. I budiž. Ale když se některá z nich ukájí tím, že občanovi dává najevo, že ona je úředníkem a bude jen na ní, jak se ve věci rozhodne, řekla bych, že by taková měla být propuštěna. Většinou si nepřátelským chováním lidé kompenzují své životní frustrace, myslím si, že ženy v tomto směru bodují. Jejich náladovost, sklony k intrikám a jízlivost je značně převyšuje nad muže. Muži takoví nejsou.

Kdyby bylo na mně, zředukovala bych státní aparát, tolik se mluví o digitalizaci, ale ta jaksi v českých vodách zkomírá. Jen samé sliby, těch se tu český občan dočká víc než dost. Státní úředníci krom přebujelé byrokracie neprodukují vůbec nic. Jsou tak zátěží pro státní rozpočet. Na neomalenou státní úřednici musí vyrábět nejeden dělník ve výrobě, a nejen on.

Vzhledem k tomu, že jsem při své poslední návštěvě magistrátu natrefila na pracovnici, jež si zřejmě na mně hodlala léčit své mindráky, její informace jsem brala s rezervou. Proto jsem raději zavolala na příslušné ministerstvo, kde mě přepojili na velmi příjemného muže, který mi sdělil něco jiného než to, co se mi snažila namluvit absolventka „Zvláštní školy šarmu“...myslím si, že budu muset na tuto pracovnici podat stížnost, snad to pomůže. I státní sféra by měla pracovat na tom, jak se chovat ke svým klientům, což jsou občané. Nejsem žádný vyvrhel společnosti, jsem vzdělaná, chovám se dle společenské normy chování, nedostávám se do rozporu se zákonem. Jako občance této země je mi krajně nepříjemné, natrefím-li ve státním sektoru na ženu, která je s chováním na štíru a jedná z pozice síly. Nebylo toto za Rakouska-Uherska či diktatuře proletariátu?