Stále tu panují postbolševické praktiky

Už nejsem mladá, něco pamatuji, proto se mohu vyjádřit k tomu, co se v současnosti v naší zemi odehrává. Dnešní blog bude o školství, v němž lze najít nekvalifikované učitele.

Vzhledem k tomu, že jsem plně kvalifikovaná SŠ učitelka, těžko se smiřuji s tím, že se ve školství pohybují lidé, kteří angličtinu nevystudovali. I když jsem nikdy nehlasovala pro soudruhy, musím přiznat jejich jedno pozitivum. Od SŠ učitele se požadovalo, aby splňoval kvalifikační kritérium. V mém případě jsem musela mít certifikát z filozofické fakulty.

Mám zkušenosti z veřejného i soukromého sektoru. K veřejnému sektoru mohu sdělit jediné. Stále tu platí „já na bráchu, brácha na mě.“ Nebudu se rozepisovat o tom, co jsem si musela prožít, když jsem poukázala na obchodní akademii, kde angličtině vyučuje člověk, jenž ani angličtinu nevystudoval. Dostala se ke mně jeho žákyně, jíž jsem s angličtinou pomáhala. Ředitel školy, aniž by uznal, že na jeho škole vyučuje neumětel, svou chybu nepřiznal. Sebereflexe tomuto člověku neříká nic, mou kritiku spíše bral jako útok na své ego. Mou komunikaci s ním přeposlal mé ředitelce. I stalo se. Na svém tvrzení si stojím. Myslím si, že fakulty produkují dostatečné množství absolventů, kteří by našli práci jako učitelé angličtiny. Přesto. Za svou praxi jsem se setkala s „kolegou“, jenž byl vedoucím pro oddělení angličtiny na škole, aniž by měl maturitu z tohoto jazyka, či jazyk vystudoval. Byl to obyčejný absolvent SŠ. Z té školy jsem odešla. Neumím se ztotožnit se šlendriánstvím. Ale ve své praxi jsem se setkala s jiným rádoby angličtinářem, jenž požívá titul bakalář, angličtinu nevystudoval. A vyučuje na obchodní akademii. Napsala jsem řediteli školy, on si postěžoval mé ředitelce, jíž jsem slíbila, že na ředitele nepošlu ČŠI. Svůj slib jsem dodržela. Nebudu se vyjadřovat k tomu, co můj blog o otřesné úrovni angličtiny způsobil. Bylo mnou manipulováno, manipulaci poznám a velmi se jí bráním. Přitom mi nejde o nic špatného. Chci, aby na SŠ i ZŠ vyučovali učitelé, kteří splňují kvalifikační kritérium. Tak jsem to měla možnost poznat jako žákyně i studentka za komunistů. Proč tomu tak dnes není? Nedokážu se srovnat s manipulativním tvrzením, že i mezi lékaři najdeme takové, kteří nejsou dobří. Jenže každý lékař musí vystudovat medicínu, mělo by platit i pro učitele škol všech typů. Zda se jako učitelé osvědčí, ukáže praxe. Praxí by jednoznačně nemělo být, že by ředitelé škol měli na svých školách trpět učitele, kteří kvalifikačně nevyhovují...

Nejde mi o nic jiného, než aby na svých místech seděli kvalifikovaní lidé. Bohužel ze své praxe musím konstatovat, že ve státní sféře tomu tak není, že na pozicích stále sedí lidé, kteří se drží komunistického „ruka ruku myje“ a podle toho to v naší zemi vypadá...