O české závisti

Už jsem o tom psala. O lidské závisti, jež velmi kvete v českých vodách. Řekla bych, že se jí tu daří jako rakovině. Napadne orgán a jede. Za tím vším vidím postkomunistický syndrom.

Můj syn se oženil. Byla to svatba přenádherná, snoubenci si dali svůj slib před Bohem, tudíž budou spolu v dobrém i zlém.

Obřad byl opravdu skostný, nicméně opět mohu ve svém okolí pozorovat lidskou závist, jež je typická pro naši zem. Je to můj názor, ale myslím si, že soudruzi tu svým protilidským systémem nechali zrodit lidské kreatury. Za bolševika tu nic nebylo, hlavní slovo mělo špiclování a donášení, soudruzi vyvolávali v lidech strach, nenávist, a když se někomu dařilo, byl nápadný. Vyčníval z davu, v mnohých rodil závist a takový si zaslužil být sledován...

Už nejsem mladá, jinými slovy jsem až přespřílš mladá. Žiji sama s kocourem Filipem, jsem uvyklá se uživit sama. Když mě a mého syna po jeho narození můj manžel opustil, neb podlehl svodům dcery významného umělce, nezbylo mi nic jiného než uživit sebe i svého syna. Díky své pracovitosti jsem si nikdy nemohla na nic stěžovat. Dokázala jsem nás oba uživit a zajišťovat nám velmi dobrou životní úroveň.

Čas se posunul. Mně ponechal mou pracovitost a silnou vůli v životě obstát. Nikdy jsem nestála s nastavenou rukou a nežádala, aby mě někdo živil. Díky svým volním vlastnostem a pracovitosti si toho mohu v životě hodně dopřát. Zaplatit si nutriční poradkyni, dbát o svůj zevnějšek, cestovat po celém světě, pomoci svému synovi s jeho svatbou...Jenže úspěch je něco, co se v Česku neodpouští. Najde se zde spousta závistivců, řekla bych, že většina pochází z dob Stalina a normalizace, většina z nich vzpomíná, jak se tu pod vládou Moskvy žilo, jaksi jim nedochází, že soudruzi naučili lidi lhát, krást, závidět, mít strach ze Západu a zahnívajícího kapitalismu...

Je mi strašně líto, když kolem sebe vidím morální trosky, jež velebí soudruhy, velkokapitalista Babiš se stal jejich guru a prezident Pavel kýmsi, kdo stojí jen za nenávist...Budiž. Protože to v životě nevzdávám, budu doufat, že se jednou dá Česká republika cestou západní demokracie, že lidská závist vymizí...že tu budou lidé, kteří nebudou naslýchat slovům populistů a extrémistů, že vymizí strach a nenávist, s nimi spojená závist.

Můj syn se oženil s Brazilkou, budou spolu žít v Norsku. Jsem ráda, že jsem syna vychovala tak, aby přijímal jiné kultury, aby byl prost nenávisti a aby v sobě pěstoval vstřícnost a laskavost. Rozhodně jsem jej nevychovala v závisti a za to jsem jako máma šťastná...