Padesátiny hudebního zločince - také mně jednou bylo padesát

Využil jsem toho a provokativně si zabafal z darované fajfky. Svědkem byly obě mé dcery, jejich kluci, pár českých norimberských přátel, i těch z Československa. Na krk mi pověsili věnec z padesáti vuřtů a začalo být veselo, a to 

já rád.

V mém tenkrát mini bytě ve dvanáctém poschodí, který slaměnému vdovci stačil, bylo živo tenkrát do rána. Do tohoto krcálku mě dcery odstěhovaly poté, co vylétly z hnízda. Odtud to bude mít taťulda tři minuty na metro, tři do lesa, tři do obchodu a pět minut k lékaři.

Vymyslely to rafinovaně dobře, měl jsem vše potřebné u huby. Také úklid té mé klícky zvládnu bez jejich pomoci.

Toto video je v originále dlouhé čtyři hodiny. Filmoval a fotil kdekdo. To odkrylo i kdekoho v různých situacích. Hlavně usínání na jedné hromadě bylo ke konci zajímavé. Veselé bylo také čekání ve frontě před malou koupelnou se záchodem. Mužská část na štěstí nevyužila balkonu ani možnosti sjet výtahem a odskočit si do lesa, který bydlení na kraji metropole zpříjemňoval. Výhodné hlavně pro houbaře a borůvkáře.

Výhled z balkonu ve dvanáctém poschodí na Norimberk za světla i ten pomalu mizícím ve tmě fascinoval ty, kteří tu byli poprvé. Noční osvětlené město a pohybující se světla reflektorů aut, nikdo nevyužil balkon ani ke zvracení dolů. Nikoho jsem tedy ještě neviděl toto činit nahoru. Ani koupelnu k tomu nikdo nevyužil. Každý dokázal hlídat svou hranici.

Upozorňuji, jediným kuřákem jsem byl tenkrát já nekuřák. Ahoj!

A dobrou noc těm ještě nespícím!