Největší drsňáci roty, a těžké případy z bažantů, byli poprvé nasazeni do nejnebezpečnější služby. Samozřejmě nesměl chybět náš trojlístek. Celá stráž stojí na buzerplacu s bojovou malou polní výbavou. Velitel stráže svobodník
Junásek řve: „Plyn!“ Jsme z toho vyplašení a nevíme, co to má být. Určitou chvíli trvá, než si uvědomujeme, že jsme na vojně a tam se musí plnit rozkazy. Když vyšší šarže tvrdí vojákovi, že černý bod je bílý, tak je bílý, i kdyby byl černý jako uhel. Po chvíli jsme si uvědomili, že svobodník Junásek sice v civilu pase ovce na Sloveensku, ale teď je naším velitelem. Připadáme si jako pitomci s maskami na ksichtech.
„Konec plynu!“ a k tomu Junásek dodává, že jdeme hlídat muniční sklad, který je mimo veškerou civilizaci uprostřed lesa, a ne na rande. Slyšeli jsme už o tomhle místě od mazáků, kteří nás tím strašili. Před lety tam prý v noci někdo podřízl celou stráž až na ty tři, co bylin zrovna na stojce. Na strážnici je povoleno spát, pouze jeden má službu a musín držet hlídku. Byla domněnka, že ten usnul také. Tři vojáci jsou pokaždén dvě hodiny venku v lese na stojce. Jejich povinností je dělat obchůzku kolem muničního skladu. Každý chodí sám po jednom rameni rovnostranného sem a tam. Narazit na sebe mohou jen náhodou v bodech A, B nebo C. Strany jsou přibližně stejně dlouhé a uprostřed nich se nalézají budovy muničnho skladu. Mohl by to být slušný ohňostroj, kdyby některý revanšista k budově pronikl.
Ti tři, tenkrát venku, začali být netrpěliví, když ani po čtyřech hodinách nebyli vystřídáni. Dva se setkali u brány v bodě A, odkud je mezi stromy vidět strážnici. Když se u ní ani po hlasitém hvízdání nic nehýbalo, jeden z nich bránu přelezl, aby se šel přesvědčit a zjistit příčinu. To, co ho čekalo, byl učiněný horor – celá stráž podříznutá, podlaha a zdi potřísněné krví. Pachatel nebyl nikdy zjištěn, svedlo se to na čin imperialistů a válečných štváčů.
Svobodník Junásek nám dal plyn ještě jednou, než jsme mohli naskákat na korbu vojenské vétřiesky. Cestou se na korbě dělaly skopičiny, mezi sebou jsme si ohmatávali krky a hledalo se na nich nejvhodnější místo k řezu. JUnásek seděl v kabině vedle řidiče Standy Bílého, který pro svou velikou bradu měl přezdívku SEDUMKILOBRADY.
Stráž už čekala nedočkavě na vystřídání. Sedumkilobrady okopával pneumatiky, než si zase sedl za volant. Starý a nový závodčí vyrazili s čerstvými muži vystřídat ty tři chlapy na stojce. Na střídání šel náš trojlístek. Už v kasárnách jsme byli instruováni teoreticky o průběhu stráže na muničáku Purkrábka. Teď jsmeměli sledovat, jak to probíhá v praxi. Když naše skupinka zahlédla prvního strážného, zařvaln tento ze vzdálenosti 50 metrů: „Stůj, kdo tam?! Heslo!“ Tak proběhlo i vystřídání dalších dvou. Mně hned bleskl nápad, jak tuto věc trochu opepřit a vylepšit, a v duchu už jsem si představoval účinek mého nápadu.
Začal jsem po svém přiděleném rameni rovnostranného trojúhelníku rázovat, ostražitě bořil své pohledy za drátěný plot mezi stromy, bych vyslídil případného narušitele dříven než on mě. Snažil jsem se našlapovat bezhlučně, proto k mým uším dolehl zvuk odjíždějícího Sedumkilobrady. Můj zrak se pojednou zkrátil a spatřil, že čtverhranné betové sloupy ostnatého drátu jsou nejen tři metry vysoké, ale do posledního místečka na vnitřních stranách pomalované a popsané. Samopal jsem nadále držel namířen do lesa, mé oči už byly odlákány, začaly si zálibně prohlížet eroticky namalované ženy v rouše Evině nebo jejich zvětšené části těla na sloupech. Byla to mistrovská díla, tak jako texty pod tím. ženy s vynikajícími křivkami a bujným poprsím byly často i v erotické akci njak mezi sebou, tak také s mužským partnerem, který měl vždy velmi vyvinuté ohanbí. Do člověka se vlil až pocit méněcennosti. Ani brom v krvi vojáka však nedokázal zbrzdit vzrušení při pohledu na ty krásky (onehdy bylo v časopisech vidět jen soudružky v montérkách, erotická literatura a obrázky nebyly v duchu socializmu).
Abych se trochu odvzrušil, začal jsem číst texty druhů ve zbrani: Stojí voják na stráži a kurvy na něj doráží, běžte, kurvy, běžte domů, já mám pytel plný bromu. Pod tím následovalo: Kolikrát mne přišlo na mysl, jak asi kakal oráč Přemysl. Pod tím mu jiný pisatel odpovídal: Kakal jako ty, ty vole, ale do vlastního pole! Další autor pod tím radil: Když kakáš, kakej honem – ruský hovno je nám vzorem!
Kolovaly zvěsti, že tu a tam byli jedinci nachytáni kontrolou při sebeukájení před sloupy. V té chvíli jim pravděpodobně imperialistický nepřítel ukraden. Ani nemysleli na to, že za zády jim mohly vybouchnout protiletadlové hlavice. Po vypuštění erotického tlaku kuřáci spokojeně hnali dým z cigaret do rukávu, aby neprozradili své stanoviště.
Zjistil jsem, že se blíží čas střídání, ani polovinu sloupů jsem nezvládl přečíst. Teď jsem se soustřeďoval na to, abych včas zahlédl závodčího Junáska s novou stráží. Schoval jsem se u stezky za strom a čekal, až byli metr ode mne. Pak jsem zařval co nejhlasitěji Junáskovi do ucha: „Stůj,kdo tam?! Heslo!“Svobodník Junásek šel leknutím do kolen, ostatní ze skupiny se chytili za srdce a jeden vypustil: „Ty si vůl, vole“ Junásek se mezitím vzpamatoval a zachránil svou pozici tím, že mě pochválil, i takovým způsobem se prý dá zastrašit narušitel.
Tento můj systém brzy převzali i jiní. Řvát jako já umí ale jen kuchař mazák, o kterém ještě bude někdy řeč.
Při další nasazení na muničák už jsme byli s Mirkem Pickou řádně oražení. Aniž jsme si to řekli, běhali jsme za tmy na stojce po lese a hledali zběsile imaginárního nepřítele. Náš třetí na stojce, vojín Valda, se nám potom přiznal: „Vy volové, já sem se strachy málem posral!“
Ježci dupali podobně, když si za měsíčních nocí hráli na honičku. Jejich dupot byl od lidského k nerozeznání. Vyvolával varovné výkřiky některých vystrašenějších na stráži: „Stůj,kdo tam?! Stůj, nebo střelím!!“ Střelba někdy také následovala, a pokud se nepředl jako důkaz střelený ježek anebo jiné zvíře, náledovala basa. Proto by bylo lepší narušitle raději umlátit holýma rukama.
Náš trojlístek chodil zcela regulérně na muničák o všech svátcích – hlavně na 1. máje – i o i vánočních svátcích a na Silvestra. Velitelé stráže se střídali z řad mazáků a byli v těchto nebezpečných končinách zcela jiní než v kasárnách. Dokonce byli pobaaveni tím, když v noci přijížděli na kontroly dozorčí pluku od jiných praporů, a my n stojce jsme je přiváděli na pokraj infarktu svým stylem – zpoza stromu je vystrašit.
