Jet nebo nejet... do KLDR?
Říkám tomu kryptokapitalismus, tedy něco jako kapitalismus s lidovou tváří. A co teprve Jižní Korea? Nenáviděný nepřítel, přitom ale prakticky integrální součást území. Patníky u dálnice z Pchjongjangu na jih odpočítávají kilometry do Soulu. Oficiální zdroje udávájí rozlohu, délku pobřeží a podobné statistiky společně s jihem.
Opravdu si myslím, že běžní severokorejci netuší, že jejich jižní, kapitalistický soused, území okupované Američany, jak nejspíš slýchávají ve školách, je na tom dobře. Nebo to alespoň nesmí tušit. Koreje dělí demilitarizovaná zóna, sloužící severu k různým účelům. Není přes ni moc vidět, co se děje na jihu. Dává prostor k rušení jižního rozhlasu a televize, kdyby se někdo náhodou dostal k moderní televizi či rádiu. Viděl jsem tuto zónu "z jihu". Ani tam se nemůžete do zóny jen tak přijet podívat. Musíte si zaplatit výlet, všechno je organizované. Pokud přijedete vlastním autem, dostanete se na vyhlídky, ale ne do zóny samotné. To se tedy nepovedlo ani nám - v den našeho příjezdu byla zóna pro návštěvníky uzavřená.
Ale proč tam teda jezdit? Budeme zavření ve zlaté kleci, hotelu, ze kterého nejspíše nebudeme smět ven. Budeme převáženi autobusem, místy, které režim chce světu ukazovat, na místa, které musí každý návštěvník vidět. Budeme se klanět sochám vůdců. Nic moc představa, to musím uznat.
S nadsázkou mi to přijde podobné, jako jet do skanzenu v Rožnově. Asi bychom nechtěli spát na slamníku, stloukat máslo, orat pluhem. Stejně tak bychom nechtěli mít jeden televizní kanál, vyřizovat povolení, abychom mohli cestovat, a měnu, která nemá v zahraničí žádnou hodnotu. Ti starší mi říkají, že by tam nejeli, protože si už užili dost před rokem 1989. To chápu. Já si to ale nepamatuju, když Havel pronášel z balkónů proslovy, byl jsem s mateřskou školou na "školce v přírodě" na Slovensku. A ani to si nepamatuju. Tak alespoň na týden bych to chtěl vidět. Ikdyž to nedává žádný hlubší smysl.
Už jsem o tom dříve psal, chci si udělat vlastní názor na věci, které vidím v televizi. Proto chci jet do Palestiny, proto jsem jel do Iráku, Afghánistánu nebo Mali. Chci vidět věci perspektivou nezkreslenou médii. A věřím, že šarádu severokorejské cestovky, která nás bude vozit od propagandy k propagandě, se mi také podaří, alespoň částečně, prohlédnout. Vím, že celá návštěva je jedno velké divadlo. Ale nevěřím, že by se kvůli turistům, kterých do země přijíždí stále více, mohla země zastavit. A ze všech obyvatel udělat na týden herce. To by se pak Kimovi pouštět turisty do vlasti asi nevyplatilo.
Taky uvažuju, že bych se naučil alespoň základy korejštiny. Chápu, kvůli týdnu je to zbytečné, pracné, zabere to hromadu času... Ale nevadí. Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. A já jsem rád za to, že jsem se kvůli cestě do Mexika naučil obstojně španělsky. Kvůli cestě po Transsibiřské magistrále rok bifloval ruštinu. Neberu to jako vyhozené peníze, ani jako zbytečně vynaložený čas. Protože jednou se mi to může hodit. Tak, jako se mi hodí v současné práci, že jsem se v té minulé naučil polsky. Protože nikdy neříkej nikdy.
O návštěvě Severní Koreje jsem uvažoval už dlouho. Nechci tomu říkat přímo sen, protože těžko může někdo snít o návštěvě země plné koncentráků. Ale i takové sny-nesny se mají plnit. A já si chci splnit tento. A asi už letos...
Obrazové materiály: Wikipedia
Aleš Gill
První roadtrip elektrickým autem
Nemám auto. Nepotřebuju ho. Ale zbožňuju roadtripy a rád si auto vypůjčím. V Praze, v Indonésii, nebo třeba USA. Obvykle s benzínovým nebo dieslovým motorem, dříve i s pohonem na zemní plyn. A teď poprvé elektrika. A rovnou Tesla.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
ANALÝZA: Válka mezi světem a Izraelem? Proč se po něm šlape a žádají sankce
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Od Izraele se v probíhajícím konfliktu s Hamásem část světa odvrací. Například zpravodajka OSN...
Byli jsme jen kořist. Získali mě přes nejistoty, vypráví exčlenka Sinčchondži
Premium Před křesťanskou sektou Sinčchondži varují odborníci napříč celou republikou. Jak je možné, že...
Jedoucí auto zasáhl na Plzeňsku blesk, na místo museli přijet hasiči
Málo vídaná situace se v sobotu odpoledne udála na Plzeňsku mezi obcemi Kožlany a Kralovicemi. V...
Potvrzeno, francouzští vojáci povedou výcvik na Ukrajině. Mají dorazit i F-16
Hlavní velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj podepsal dokument umožňující...
- Počet článků 246
- Celková karma 14,77
- Průměrná čtenost 1420x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.