Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Tak jednou do roka se účastním volebních komisí. Máme tam telefon povědomé značky Samsung. Ne ale takový, jaký byste si možná představovali, ale takový... starší kousek. Občas jsou se mnou v komisi mladší ročníky, a už mají celkem problém takový telefon používat. Žádný dotykový displej, žádná gesta, žádné zelené a červené tlačítko pro přijímání a pokládání hovorů, ale spousta dalších tlačítek, fyzických, plastových. A žádný problém s tím, že když telefon v pátek ráno nabitý nafasujeme, nevydržel by nám do sobotní půlnoci nebo i déle.
Nedávno jsem popsal, čím vším nám dnešní moderní telefon usnadňuje cestování. Jenže za to platíme tvrdou daň - výdrží. Zatímco naše staré Nokie a Alcately vydržely týden či dva, dnešní placaté minitablety nabíjíme denně a často ještě chvilku po obědě pro lepší pocit.
Čím to je, když technologie šly dopředu? Udělal jsem (neplánovaně) takový malý experiment. Nabil jsem dnešní, mobilní telefon Samsung A34, dal do něj SIM kartu, a vydal jsem se na letiště. Telefon (nikoliv v letovém režimu, který šetří baterku) letěl (zapoměl jsem na něj) v příručním zavazadle čtyři hodiny do cílové destinace. Tam jsem jej týden používal jenom pro občasné příchozí SMS, autorizace z banky, dvakrát třikrát jsem jen tak rozsvítil displej abych viděl, jestli něco nepřišlo. A za týden zase letěl (hlava zapomětlivá) na dně batohu bez letového režimu zpět. Ještě další týden a tři dny telefon ležel doma na poličce, každý den jsem se na něj podíval, jestli "ještě žije" a zase ho položil zpět.
V pondělí ráno, po více než dvou týdnech, měl telefon 6 % baterky. Definitivně to zabalil v pondělí odpoledne, přesně 17 dní po nabití. Kdybych s ním neabsolvoval 2x4 hodiny v letadle, zřejmě by fungoval ještě déle, ale telefon v letadle neustále hledá signál, zvýši si výkon antény a stejně to nepomáhá, a tak stále hledá a hledá. Jistě to znáte z cest vlakem, které mobil vycucnou rychleji, než čekáte.
Proč to všechno vlastně píšu. Možná za to může model telefonu, použitá baterie, tenhle telefon je prostě držák. Ale možná prostě jenom my jsme si přestali uvědomovat, že zatímco starou Nokií jsme občas někam zavolali a napsali pár SMSek, dnešní mobil nám přehrává hudbu cestou do práce, koukáme na něm na videa, filmy, scroolujeme nekonečné feedy sociálních sítí a vlastně ho už nedáme z ruky. Jo a prý se s ním dá i staromódně telefonovat, ale je to taková obstarožní funkce zahrabaná někde v menu, kterou už nahradily všemožné textové, hlasové a video komunikátory.
Můžeme se divit, že nám telefon vydrží jen den, když ten dřívější jsme používali týden? Nebo bychom se měli divit, že starou Nokii jsme měli v ruce půl hodiny denně, zatímco dnešní iPhony a Samsungy máme v ruce čtyři hodiny denně, nebo nám alespoň čtyři hodiny prokazují nějakou jinou službu?
Ono to s tou výdrží baterek dnešních telefonů vlastně není zas až tak špatné. Možná jen my bychom měli snížit svou spotřebu času u mobilních telefonů.
PS: Kdyby vás zajímalo, jak vznikl obrázek v tomto článku: Dal jsem umělé inteligenci článek přečíst a nechal si k němu vytvořit obrázek, který text shrnuje. Stejně jako téměř cokoli, co umělá inteligence vyplodí, je mi i tenhle obrázek záhadou.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 27. - Čtrnáct dní otevřených dveří

V únoru tohoto roku (2025) proběhla médii celého světa zpráva: po pětileté pauze způsobené pandemií covidu se pro zahraniční, západní, turisty znovu otevírá Severní Korea. Jak to celé bylo doopravdy?
Aleš Gill
Návrat do Lvova

Je to téměř deset let, co jsem napsal jeden z mých nejčtenějších článků tady na blogu. Psal jsem o Lvově a do Lvova jsem se od té doby vydal ještě dvakrát. Pak přišel covid, válka, a mě se po Lvově tak trochu zastesklo.
Aleš Gill
24 hodin

Jeden letošní podzimní den mi utkvěl v hlavě. Byl totiž trošku delší, než na co jsem zvyklý. A vyjímečně za to nemohl časový posun způsobený leteckou přepravou.
Aleš Gill
Milión kilometrů

Nějak zvlášť jsem to neplánoval, ale stalo se. Překonal jsem laťku miliónu nalétaných kilometrů. Vzdálenost jako na Měsíc, zpátky, a skoro zase na Měsíc. 59 dní v letadle. Je čas zavzpomínat na některé zajímavé lety.
Aleš Gill
Neznámá místa 18: Letiště na pláži

Létání není jenom Frankfurt, Heathrow nebo letiště v Hurgádě. Kdo se o létání trochu zajímá, ví, že jako letiště slouží často louky, někdy dálnice. Ale aby se odlétalo z pláže... to snad mohli vymyslet jedině v Británii.
Další články autora |
Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.
Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...
Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu
Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...
Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu
Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...
Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy
Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....
Soud poslal do vězení starostu Řeporyjí Novotného, porušil podmínku
Soud poslal na tři měsíce do vězení starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Na návrh...
V Německu a Švýcarsku zadrželi tři Ukrajince. Plánovali útok s výbušninou
Policie v Německu a ve Švýcarsku zadržela tři Ukrajince podezřelé z přípravy sabotáže. Informovalo...
Vazby na Al-Kájdu nevadí. Trump se poprvé sešel se syrským vůdcem Šarou
Americký prezident Donald Trump se v Rijádu setkal s novým syrským vůdcem Ahmadem Šarou. Jedná se o...
Brusel připravil nové sankce proti Moskvě, dovoz ruského LNG však neomezí
Diplomaté zastupující 27 členských států EU se ve středu v Bruselu dohodli na 17. balíku sankcí...
Ukrajinskou rodinu zaskočil dluh na pojištění. Nevěděla, že ho má dětem platit
Ukrajinskou rodinu pobývající v Česku zaskočil dluh na zdravotním pojištění. Myslela si, že dětem...
- Počet článků 252
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1443x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.