Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Tak jednou do roka se účastním volebních komisí. Máme tam telefon povědomé značky Samsung. Ne ale takový, jaký byste si možná představovali, ale takový... starší kousek. Občas jsou se mnou v komisi mladší ročníky, a už mají celkem problém takový telefon používat. Žádný dotykový displej, žádná gesta, žádné zelené a červené tlačítko pro přijímání a pokládání hovorů, ale spousta dalších tlačítek, fyzických, plastových. A žádný problém s tím, že když telefon v pátek ráno nabitý nafasujeme, nevydržel by nám do sobotní půlnoci nebo i déle.
Nedávno jsem popsal, čím vším nám dnešní moderní telefon usnadňuje cestování. Jenže za to platíme tvrdou daň - výdrží. Zatímco naše staré Nokie a Alcately vydržely týden či dva, dnešní placaté minitablety nabíjíme denně a často ještě chvilku po obědě pro lepší pocit.
Čím to je, když technologie šly dopředu? Udělal jsem (neplánovaně) takový malý experiment. Nabil jsem dnešní, mobilní telefon Samsung A34, dal do něj SIM kartu, a vydal jsem se na letiště. Telefon (nikoliv v letovém režimu, který šetří baterku) letěl (zapoměl jsem na něj) v příručním zavazadle čtyři hodiny do cílové destinace. Tam jsem jej týden používal jenom pro občasné příchozí SMS, autorizace z banky, dvakrát třikrát jsem jen tak rozsvítil displej abych viděl, jestli něco nepřišlo. A za týden zase letěl (hlava zapomětlivá) na dně batohu bez letového režimu zpět. Ještě další týden a tři dny telefon ležel doma na poličce, každý den jsem se na něj podíval, jestli "ještě žije" a zase ho položil zpět.
V pondělí ráno, po více než dvou týdnech, měl telefon 6 % baterky. Definitivně to zabalil v pondělí odpoledne, přesně 17 dní po nabití. Kdybych s ním neabsolvoval 2x4 hodiny v letadle, zřejmě by fungoval ještě déle, ale telefon v letadle neustále hledá signál, zvýši si výkon antény a stejně to nepomáhá, a tak stále hledá a hledá. Jistě to znáte z cest vlakem, které mobil vycucnou rychleji, než čekáte.
Proč to všechno vlastně píšu. Možná za to může model telefonu, použitá baterie, tenhle telefon je prostě držák. Ale možná prostě jenom my jsme si přestali uvědomovat, že zatímco starou Nokií jsme občas někam zavolali a napsali pár SMSek, dnešní mobil nám přehrává hudbu cestou do práce, koukáme na něm na videa, filmy, scroolujeme nekonečné feedy sociálních sítí a vlastně ho už nedáme z ruky. Jo a prý se s ním dá i staromódně telefonovat, ale je to taková obstarožní funkce zahrabaná někde v menu, kterou už nahradily všemožné textové, hlasové a video komunikátory.
Můžeme se divit, že nám telefon vydrží jen den, když ten dřívější jsme používali týden? Nebo bychom se měli divit, že starou Nokii jsme měli v ruce půl hodiny denně, zatímco dnešní iPhony a Samsungy máme v ruce čtyři hodiny denně, nebo nám alespoň čtyři hodiny prokazují nějakou jinou službu?
Ono to s tou výdrží baterek dnešních telefonů vlastně není zas až tak špatné. Možná jen my bychom měli snížit svou spotřebu času u mobilních telefonů.
PS: Kdyby vás zajímalo, jak vznikl obrázek v tomto článku: Dal jsem umělé inteligenci článek přečíst a nechal si k němu vytvořit obrázek, který text shrnuje. Stejně jako téměř cokoli, co umělá inteligence vyplodí, je mi i tenhle obrázek záhadou.
Aleš Gill
Milión kilometrů
Nějak zvlášť jsem to neplánoval, ale stalo se. Překonal jsem laťku miliónu nalétaných kilometrů. Vzdálenost jako na Měsíc, zpátky, a skoro zase na Měsíc. 59 dní v letadle. Je čas zavzpomínat na některé zajímavé lety.
Aleš Gill
Neznámá místa 18: Letiště na pláži
Létání není jenom Frankfurt, Heathrow nebo letiště v Hurgádě. Kdo se o létání trochu zajímá, ví, že jako letiště slouží často louky, někdy dálnice. Ale aby se odlétalo z pláže... to snad mohli vymyslet jedině v Británii.
Aleš Gill
Neznámá místa 17: Titanic na Jadranu
Možná jste byli 10x v Chorvatsku, na Istrii nebo v přímo Rovinji, a možná ani tak nevíte, že 10 kilometrů od místních podivných kamenitých pláží si na mořském dně hoví takový menší Titanic.
Aleš Gill
První roadtrip elektrickým autem
Nemám auto. Nepotřebuju ho. Ale zbožňuju roadtripy a rád si auto vypůjčím. V Praze, v Indonésii, nebo třeba USA. Obvykle s benzínovým nebo dieslovým motorem, dříve i s pohonem na zemní plyn. A teď poprvé elektrika. A rovnou Tesla.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Další články autora |
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu
Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...
Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám
Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...
Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády
Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...
V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod
V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...
Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů
Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací...
Americké volby vrcholí. Trump předčil průzkumy, vede i v klíčových státech
Přímý přenos Americké prezidentské volby vrcholí, hlasy se aktuálně sčítají ve všech padesáti státech. Donald...
Ubýt má lékařských prohlídek, třeba kvůli studiu či před nástupem do práce
Zdravotních prohlídek bude méně. Před nástupem do nerizikové práce mají být dobrovolné. Nově se...
Poslanci budou jednat o důchodové reformě, spor je o náročné profese
Přesvědčit několik váhajících poslanců KDU-ČSL musí koalice kvůli prosazení vládního návrhu...
Kdysi byla slavná, nyní upadá. Vídeňskou Mariahilfer opouštějí obchodníci
Mariahilfer Strasse, jedna z nejvýznamnějších nákupních ulic ve Vídni a také v celém Rakousku se...
Otestujte jemné nosní spreje STÉRIMAR Baby
Chcete chránit své děťátko před nachlazením a ucpaným nosíkem? Nebo se už s nepříjemnou rýmou potýká? Zapojte se do testování se STÉRIMAR™ Baby a...
- Počet článků 249
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1423x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.