Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

Tedy alespoň virtuálně.

Měl jsem možnost s kluky z podcastu SVĚTOVÍ natočit jednu epizodu věnovanou právě Severní Koreji z pohledu turisty. Obvykle se do podobných projektů nepouštím, vždycky si říkám, že je určitě někdo povolanější, erudovanější, kdo by měl o tématu promluvit. Ale je fakt, že příliš mnoho Čechů nebo Slováků, kteří se do KLDR podívali hned dvakrát jako turisti, vedli si rozsáhlý a detailní deník, asi nebude. A tak jsem do toho šel.

Téma KLDR je už za mnou. Dlouho jsem to s nikým neřešil a bylo fajn se k němu vrátit, znovu si přečíst svůj deník a zavzpomínat. Dopadlo do za mě dobře. Připravil jsem si ale témata, o kterých jsem chtěl mluvit a na mnohé se nedostalo.

Dostalo se ale na spoustu témat, které jsem řešil v pětadvaceti článcích tady na blogu, na spoustu historek, které jsem si cestou na natáčení připravil, ale nedošlo - i tak měl podcast hodinu a půl. Ostatně, můžete si ho pustit (tady, nebo třeba v autě ze Spotify):

Na co tedy v podcastu už nezbyl prostor?

Nedostali jsme se téměř vůbec k muzeu výdobytků socialismu, tzv. "Muzeu tří revolucí"
Nedošlo na historku o špatně vystaveném vízu a potřebě ho v Pchjongjangu převystavit
Nebavili jsme se o korejštině a "severokorejštině"
Nepřišlo na historku o ztraceném klíči od hotelového pokoje
Nebavili jsme se o dostupnosti Coca-Coly v KLDR, ale naopak nedostupnosti pomerančového džusu
Nevzpoměl jsem socialistickou výstavbu dálnice pomocí kladívek
Nedošlo na severokorejský jídelníček pro turisty
Neřešili jsme nákupy alkoholu v Pchjongjangu a ovoce v Rajinu
Nedošlo na náš troufalý útěk z baru a pokus "dojet na hotel taxíkem"

a už vůbec jsem si nevzpomněl na dědu v severokorejské uniformě s metály a odznaky, který s námi do KLDR přes Peking letěl už Dubaje.
Ale nejvíc mě štve, že jsem zapomněl zmínit, že v Severní Koreji je prohřeškem říkat Severní Korea, ale když už, tak Korejská Lidově Demokratická Republika, nebo KLDR (angl. DPRK). Případně jenom Korea.
Kdyby vás některé z těch historek zajímaly, pište do komentářů. Napíšu o některých z nich zvláštní článek. 

Pokud si teď říkáte, proč se článek jmenuje... tak jak se jmenuje. Paralelní vesmír. Baví mě sci-fi, ve kterých nějaký zásah do historie při cestování časem změní současnost. A přesně takhle vypadá Severní a Jižní Korea. Pchjongjang a Soul, ale i severokorejský a jihorejský venkov. Stejné místo, stejný čas, stejní lidé. Jen se v padesátých letech stalo něco, co vytvořilo dvě paralelní dimenze. Jednu na jihu, a druhou na severu. Odlišné tak, jak je to jen možné.