Hajme práva ruských sportovců, jsou neoprávněně diskriminováni

A čiňme tak ze všech sil. Nejen na stránkách tohoto blogu. Apelujme na činovníky mezinárodních sportovních svazů. Je to přeci strašné, jak jsou ponižováni!

Na ukrajinské straně fronty je tomu jinak.

V únoru oznámil Ukrajinský biatlonový svaz, že při výkonu vojenské služby zemřel teprve 19letý Jevhen Malyšev, který byl členem juniorské reprezentace.

Vitalij Sapyl, měl nakročeno k tomu, aby se stal profesionálním fotbalistou. V pouhých 21 letech narukoval do armády, stal se velitelem tanku. Zemřel při obraně Kyjeva.

Další fotbalista, Dima Martynenko, bylo mu 25 let a hrával na pozici záložníka za tým FC Hostomel. Ten nezemřel jako voják, nýbrž coby civilista. Se svojí matkou se ukrýval před bombardováním v baráku.

Ti a mnozí další už nikdy příležitost sportovat nedostanou. Ale jiní sportovci možná ano.

Krasobruslařka Anastasija Archipovová, teprve 18letá několikanásobná šampionka země se chopila zbraní.

Boxer Vasilij Lomačenko také kvůli válce vzdal červnový titulový souboj s Australanem Georgem Kambososem, aby mohl zůstat doma a pomáhat při obraně vlasti.

Svoji vlast se zbraní v ruce brání také biatlonistka Anastasija Merkušinová. "Na mezinárodních akcích na mou počest mnohokrát vyvěšovali ukrajinskou vlajku. Přišel čas ji chránit a vyměnit biatlonovou pušku za samopal," napsala čtyřnásobná medailistka z mistrovství světa. 

Dalo by se pokračovat. Dlouho. Proč nikoho z těch Okamurů, učitelů, Klausů a jim podobných nemrzí, že tito nemohou trénovat a sportovat? Proč se nepozastavují nad tím, že mnozí z nich už ani neuvidí vycházet slunce? Proč se jenom bijí za práva Ruska, nebo jeho sportovců, a snaží se ho omlouvat a vysvětlovat jeho zvěrstva?

Té země, která postavila sport nad politiku. V rámci prosazování své propagandy zavedla dokonce i státní doping. Sportovci, z nichž někteří neváhají vzít na sebe při slavnostním ceremoniálu vyhlašování vítězů okupační symbol „Z“. Těchto sportovců se zastávají ti naši hlasití.

Těch mrtvých ukrajinských a mnoha dalších, kteří místo tréninku na hřišti zalehávají do zákopů, se nezastane nikdo z nich.

Co s takovými lidmi? Jenom pohrdání.