Investice do substituční léčby je budoucí výnos, nikoliv současný náklad.

Legalizace drog nebo úplná prohibice - častá dichotomie, která se vybaví většině lidí při diskuzi o drogové problematice. K oběma těmto protipólům však existuje doplňková, přesněji substituční varianta - harm reduction přístup.

Drogová problematika a její řešení je bezpochyby téma, které v dnešní době vzbuzuje mnoho kontroverze. Jedná se také o téma, u nějž většina lidí vidí pouze dvě možná řešení – legalizace nebo prohibice. Dalo by se říci, že momentální stav v České republice má blíže k druhému jmenovanému – tedy prohibici spojenou s širokou škálou větších či menších sankcí. Tento systém je však vysoce neefektivní a také nákladný, a navíc jeho primární motivací není návrat závislých jedinců zpět do společnosti, čímž se stát pouze připravuje o potenciální příjmy a také se zvyšují náklady vzniklé vyplácením sociálních dávek. Vzhledem k tomu, jaké politické vášně momentálně vzbuzuje legalizace marihuany si lze jen těžko představit v brzké budoucnosti legalizaci vícero drog, krokem směrem k liberálnímu přístupu by však mohlo být alespoň zavedení programů jako je substituční léčba. Narozdíl od prohibice řeší příčiny, a ne pouze symptomy problému závislosti a díky její efektivitě se vynaložené náklady státnímu rozpočtu samy splatí.

Substituční léčba je jednou z forem harm reduction přístupu. To znamená politiku, jejímž cílem není perzekuce závislých, ale naopak snaha minimalizovat zdravotní rizika spojená s užíváním návykových látek a v ideálním případě jim pomoci znovu se začlenit do společnosti. V praxi je závislým poskytováno omezené množství medikamentů, které ve slabší míře kompenzují návykovou látku. Díky tomuto programu jsou schopni plnohodnotně fungovat v zaměstnání a nejsou ohroženi zdravotními problémy, jako by tomu bylo u běžných tvrdých drog. Následující model a kalkulace nám pomohou lépe demonstrovat přínos substituční léčby.

Vzhledem k tomu, že rizikoví uživatelé opioidů jsou obvykle nezaměstnaní, mají nárok na sociální dávky. Níže jsou uvedeny potenciální roční náklady plynoucí státnímu rozpočtu z nároků uživatelů opioidů. Tyto náklady zahrnují zdravotní pojištění, které za nezaměstnané platí příslušný úřad práce, podporu v nezaměstnanosti, příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a v neposlední řadě nepřímé náklady vyplývající z případné trestné činnosti.

        Tabulka č.1: Náklady SR nezaměstnaného drogově závislého jedince

Zdroj:Vlastní výpočet na základě údajů Českého statistického úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí

Roční náklady na jednoho drogově závislého, jak jsou vypočteny v tabulce 1, tak činí 342 016 kč ročně. Jedná se však pouze o explicitní, tj. přímé náklady. Dalších 238 tisíc korun stát ztrácí formou potenciálních odvodů za osobu, která je v substituční léčbě a je schopna normálně fungovat ve společnosti, a tedy i pracovat. Celkové náklady státního rozpočtu na závislého člověka tak činí zhruba 580 tisíc korun ročně.

     Tabulka č.2: Příjmy SR pracujícího jedince na substituční léčbě

    Zdroj:Vlastní výpočet na základě údajů Českého statistického úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí

Jak již bylo uvedeno, osoba účastnící se substituční léčby je schopna normálně pracovat, a proto platí sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmu. Jak je patrné z tabulky 2, čistý roční přínos pro státní rozpočet tak činí 238 080 kč.

Celkový počet uživatelů opioidů v ČR v roce 2021 byl odhadnut na 10,2 tis. a tito uživatelé jsou potenciálními klienty programů substituční léčby. Zároveň roční náklady na substituční léčbu činí 40 000 korun na pacienta. Pro odhad potenciálních přímých ekonomických přínosů substituční léčby zvažujeme několik možných scénářů v závislosti na podílu problémových uživatelů opioidů, kteří do programu substituční léčby nastoupí (prostřednictvím tabulky 3).

       Tabulka č.3: Bilance nákladů a výnosů substituční léčby pro SR

Zdroj:Vlastní výpočet na základě údajů Českého statistického úřadu, Ministerstva práce a sociálních věcí a Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí

Podíl 25 % osob podstupujících substituční léčbu odráží současnou situaci v České republice. Pokud se však podaří tento typ léčby učinit dostupnějším a do substitučních programů se dostane více pacientů (reálně např. 50-75 % problémových uživatelů), čistý přínos pro státní rozpočet by mohl činit 2,5 - 3,8 miliardy ročně. Jedná se tedy o řešení, které na rozdíl od perzekuce řeší přímo příčinu problému a je dokonce i levnější.