Technologie výroby nehořlavé (virtuální) katedrály Notre-Dame

Ve světě na nás číhají různá nebezpečí jako automobilové či letecké havárie, pád ze skály či utonutí. Požár může ohrozit třeba chrám Notre-Dame. Jak se takovým nebezpečím vyhnout? Snadno! Přestěhujme se do jiného světa!

Do jakého světa? No přece do virtuální reality, do virtuálního světa. I když virtuální svět není ještě většinou 3D, stejně jsme se tam už dávno z velké části přestěhovali. Místo papírových dopisů posíláme už dávno skoro vždy emaily, místo navštěvování banky používáme internetbanking, místo placení skutečnými penězi používáme platební karty nebo při nákupech na internetu kreditní karty. Místo toho, abychom hráli stolní hry jako "Člověče, nezlob se!", mastíme na počítači gamesky jako třeba slavný Fortnite. Mnoho lidí už sociálně žije na Facebooku či na jiných sociálních sítích. Počítačové hry jsou velmi často síťové, tedy hry hrajeme často spolu s našimi kamarády, kteří mohou být klidně na druhém konci světa. A naše stěhování do kyberprostoru pokračuje dál a dál a pokračovat stále bude.

Dalším krokem, který se začíná konečně reálně rýsovat je virtuální realita (VR), tedy 3D podoba tohoto kybernetického světa. Jsem člověk extrémně vizuální a tak mě VR upoutala ještě před zhlédnutím filmu Matrix, který byl uveden do kin v roce 1999. Někdy v roce 1996 jsem začal o VR učit na Přírodovědecké fakultě UK v Praze v rámci předmětu Filosofie virtuální reality. A o mnoho let později jsem si dokonce vyzkoušel půl roku žít ve 3D sociálním světě Second Life, kde žijí milióny lidí. Je to kreativnější verze SIMS, kde si sami vyrobíte, cokoliv chcete. Dům, nebo svého avatara, či celý svůj ostrov.

Je snadné si představit, že takový Notre-Dame (chrám naší paní) v Paříži bude ve virtuální realitě těžko hořet, protože virtuální světy nemusí mít fyzikální zákony našeho světa reálného. Když tedy "Architekt", jako ho nazývají v Matrixu, tedy programátor VR, nenaprogramuje do VR možnost hoření, těžko bude něco vůbec hořet. A i kdyby tam možnost požáru byla naprogramována, jedinou změnou nastavení by mohla být zablokována, čímž by byl požár v akutním případě jediným příkazem zastaven. Hasiči by byli IT administrátoři a nemuseli by tak dávat v šanc vlastní životy. A i kdyby celý chrám shořel, opět by to byla otázka jednoho příkazu, který by dosáhl toho, že by Notre-Dame vstal z popela jako bájný pták Fénix a znovu se "sám" postavil. (I když mě tedy spíše jako líného chlapa fascinovala možnost, že bych jediným příkazem mohl uklidit celý svůj byt.)

Ty škarohlídy, kteří míní namítat, že skutečný Notre-Dame je daleko lepší, neboť třeba hmatatelný, na rozdíl od toho virtuálního, bych chtěl upozornit na to, že chrámy většinou moc neosaháváme. A kdybychom opravdu chtěli, tak datové rukavice jsou interface, který už dnes jakýsi pocit dotyku umí obstojně simulovat a v budoucnu to zvládnou dokonale. Toto odvážné tvrzení, které někdo může považovat za telecí optimismus, si dovolím na základě své analýzy někdy z roku 1997, kdy (před Matrixem) nikdo moc v budoucnost VR nevěřil. Nicméně jsem si dovolil odhadnout, že za 30 let budou přilby VR v takovém optickém rozlišení a počítače tak rychlé, že VR bude vypadat prakticky jako realita. Ještě tam asi úplně nejsme, protože takový běžně dostupný Oculus Rift má stále ještě rozlišení, kde je rastr vidět, ale pořád máme ještě do roku 2027 osm let času. Ostatně když jsem si Rift zkoušel před nějakou dobou u kamaráda, tak už speciální grafika jedné simulace zvládla to, že onen rastr už prakticky nebyl patrný.

A pozor! VR simulace mohou dokonce poskytovat lepší vizuální dojem, než reálné objekty. To nám může dokládat třeba virtuální model egyptských pyramid, které jsou pokryty bílým mramorem, což některé původně při svém dokončení byly. VR nám tak vlastně zprostředkuje cestu do minulosti, je tedy v této chvíli strojem času. Nebo nám VR umožní virtuální prohlídku vnitřku pyramidy, kam se normálně nelze dostat. A navíc tak chráníme pyramidu samotnou. Viz video níže:

Další výhody VR oproti realitě? Vždy mi bylo podezřelé, proč Architekt vytvořil Matrix kopírováním reálných fyzikálních zákonů, když mohl udělat fyzikální zákony vlastní, více user-friendly. Stačí uvážit, že v Matrixu lidé žijí od svého narození, a tedy by existenci Matrixu nemohli odhalit porovnáním matrixových a reálných fyzikálních zákonů, neboť by ty reálné vůbec neznali. Film Matrix tak obsahuje Matrix s reálnými zákony jen kvůli divákům, tedy proto, aby byl film pro diváky žijící ve skutečné realitě pochopitelný. Jenže pak je snadné si představit lepší fyzikální zákony, které budou po lidi pohodlnější a budou je navíc chránit. Ostatně takové jsou ve všech současných VR. Copak se v nich můžete zabít pádem z mrakodrapu nebo při automobilové havárii či při výbuchu?

Že je 3D VR skutečně tady, jsem pochopil, když jsem se v Praze nedávno setkal s tvůrcem herní VR pecky Beat Saber, což je mimochodem Čech. Je to hra, která je ve VR světovou jedničkou, a u níž hráči zůstávají i dlouhodobě. Šíří se po světě jako lavina (v březnu měla už prodaných milión kusů) a tlačí ji i prodejci VR hardwaru, kteří ji přidávají ke každé prodané VR přilbě. Já si tedy Oculus Rift, který se už zkouší v bezdrátové verzi, sám koupím. Ne sice zrovna jen kvůli této hře, ale obecně kvůli tomu, že když jsem v roce 1997 odmítl nabídku stát se marketingovým ředitelem jedné soukromé firmy pro VR, byl jsem smutný z mého, očividně přiměřeného odhadu, že se VR komerčně příliš nerozšíří do 20 let. Dnes už tedy smutný být nemusím, neboť je VR reálně tady a Beat Saber, který vidíte na videu níže, je zřejmě první "killer aplikací", která dělá VR skutečně zajímavou pro spoustu lidí.

Takže si laskavě sbalte své  reálné kufry. Stěhujete se do virtuální reality. :-)