O tom, že bakterie myslí tak jako my

Jestli si myslíte, že si chytnete nějakou bakterii a pokecáte si s ní, tak to těžko. Ona "mluví", pokud víme, jen s viry. Ukážeme si třeba, jak bakterie umí abstraktně zobecňovat! Cože? To přece umíme jen my lidé, ne?

Zobecňujeme tak, že vidíme třeba mnoho koček a na základě toho si uděláme obecnou představu, pojem kočky, obecninu, abstrakci. A podle ní, podle znaků společných všem kočkám (4 nohy, tvar těla, tvar hlavy, mňoukání, drápky atd.) poznáme jakoukoliv další kočku, tedy vlastně všechny kočky. Pojem kočky zastupuje pro nás všechny kočky. A tohle přece umíme jen my!

Opravdu? A jak pak pozná antilopa, že konkrétní jedinec lva, kterého nikdy v životě neviděla, je pro ni nebezpečný? Kdyby to nepoznala, neutíkala by před tím exemplářem lva, který je v dané oblasti úplně nový. Musím mít tedy jakousi obecnou představu lva nebo obecnou představu predátora vůbec, která zahrnuje všechny lvy nebo všechny predátory. Není podstatné, jestli si ji uvědomuje tak, jako my, ale je jisté, že ji má. Jinak by před predátorem neutíkala a nepřežila by.

Ovšem i bakterie pozná predátora, konkrétně virus, který ji chce napadnout. Dělá to tak, že si uchovává ve své DNA typickou část DNA agresivního viru, kteroužto část ustřihne z viru "molekulárními nůžkami" (za jejichž objevení padla Nobelova cena). Bakterie tedy má jakýsi "obrázek" toho viru. (My taky poznáme podle fotky člověka, i když je z něj na fotce jen malé procento informací z těch, které obsahuje jeho reálné tělo.) Tuto ustřihnutou část DNA viru vždy bakterie porovná s DNA příchozího viru. Pozná tak každého jedince viru určitého druhu. Má tedy v materiální podobě jakousi obecninu všech virů daného druhu. Tak jako my máme v hlavě již zmíněné znaky, které určují obecně kočku, má daná bakterie část DNA viru coby znak, podle kterého všechny dané viry spolehlivě pozná. Vlastně tak bakterie svým způsobem obecně "uvažuje".

Ona obecnina je kus molekuly DNA, tedy je to hmotná "abstrakce". Je vidět, jak se Platón mýlil se svou naivní představou absolutního světa idejí, nehmotných entit, ze kterých vznikají nám známé hmotné objekty nebo ze kterých se kopírováním odvozují. Podle jeho názoru je idea kočky předobrazem, ze kterého vznikají skutečné kočky. Že je to chybná představa jasně dokazuje už to, že pojem kočky má neuvěřitelně méně informací než jediná reálná kočka. Ta má navíc nejen barvu, která v obecnině kočka není, ale třeba i barevný vzor, typický hlas jediné kočky a její individuální "osobnost". A to nemluvíme o spoustě molekul a atomů, které tvoří její tělo, které v obecnině kočka nejsou, a jsou-li, pak jen jako jediná obecnina a ne kvantilióny individuálních atomů. Vypadá to tedy úplně obráceně: pojem kočky je extrémním zjednodušením mnoha konkrétních koček. Z toho plyne, že primární jsou hmotné kočky ne pojem kočky. Zdrojem fotografie je vyfocený člověk, který obsahuje nezměrně více informací než jeho fotografie.

Navíc je jasné, že každá abstrakce má svého materiálního nositele. V našem případě jsou to neurochemické signály v naší hlavě. U fotografie je to papír nebo dnes už magnetické médium. Bez hmotného nositele žádné informace nemohou existovat. Informace je jen struktura něčeho hmotného. V případu zmíněné bakterie a viru, je touto abstrakcí, rozpoznávacím znakem, typickou vlastností, část DNA viru v bakterii. Hmotná podstata abstrakce nemůže být ukázána jasněji a přesvědčivěji.

---------------------------------------------------

Jestli vás zajímají další blogy podobného stylu, zkuste třeba:
Důkaz neexistence bohaKde neexistuje čas a teplota, jak to spolu souvisí a proč tomu skoro nikdo nerozumíNevědecké pohádky moderní vědy III - "náboženství" Schrödingerovy kočky