Morálka jako výsledek vyšších zákonitostí

Morální a etické zákony jako by nám spadly z nebe. Prostě tady tak nějak jsou a my netušíme, odkud se vzaly. Opravdu přišly z nebe? Jaký mají původ? Rozhodně je nevymyslel člověk.

Už několikrát jsme se přesvědčili, že když vidíme finálním stav některých systémů, třeba vesmíru, života na Zemi, Země jako planety nebo lidských technologií či lidské civilizace, vedla k nim dlouhá, v danou chvíli pro nás neviditelná, cesta vývoje. Vesmír se vyvíjel od velkého třesku mnoha dnes přesně známými fyzikálními kroky a posléze kroky chemickými. Jsme například stvořeni z materiálu, který vyvrhly při své explozi novy a super-novy. Země samotná se postupně formovala miliardy let. Život na Zemi se zřejmě vyvíjel těch let asi miliardu a půl, o čemž svědčí paleontologické nálezy dokládající postupnou evoluci.

Má smysl si tedy myslet, že nám byla matematika nebo morálka dána bohem shůry, když u obou vidíme historický vývoj a morální a právní zákony se liší nejen civilizaci od civilizace, ale stát od státu i v současné době?

Máme tedy základní myšlenku, že se morálka nějak musela vyvíjet i nějak vzniknout. Můžeme úvahy začít od "atomů" morálního chování, tedy od lidí. Představme si tlupu lidí, v níž jeden například zabije nějaké dítě. Docela dobře pochopíme, jak asi bude reagovat otec onoho dítěte a že ta reakce dotyčnému vrahovi nebude moc milá. Možná ho i zabije. To se samozřejmě doví celá tlupa, a když někdo další bude chtít zabít další dítě, uvědomí si, že ho to může taky nakonec stát život. Už má tedy ve vědomí možné následky tohoto činu a nebude se chovat zcela "svobodně" a vraždit bez zábran.

Dovedeme si i představit, že nějaká tlupa má velmi agresivní muže, takže vznikne malá válka, na kterou zahyne v podstatě celá tlupa. Tím ovšem evoluce vyřadí chování této tlupy z dalšího předávání genů. A přežije spíše ta tlupa, které bude umět takové jednání regulovat. Dokonce, když ho bude regulovat málo, bude tlupa vraždami oslabena, když ho bude regulovat lépe, a vraždám zabrání, přežije celá tlupa a tedy zapojí do evoluce větší množství genů. Chování s regulací v tomto směru evoluce zdůrazní a nevhodné zlikviduje.

Je tedy evidentní, že se bude posilovat ten genetický fond, taková míra agresivity, která bude přiměřená k přežití (agrese je nutná i pro lov) a nebude obrácená směrem dovnitř tlupy (války tlup jsou méně riskantní, nebo´t se členy jiných tlup nežije jednotlivec denně). Samozřejmě, člověk ale není jen biologický tvor a zkušenosti z chování může přenášet i kulturně. Umí učit své děti nějakým pravidlům, třeba právě pravidlu nezabiješ, ale i mnoha dalším.

Morálka tedy není nic jiného než produkt sociální "termodynamiky", který kontroluje biologická evoluce (nutnost přežití) a která se dědí nejen geneticky, ale zejména kulturně, třeba ve formě náboženství. Rozhodně morálku nevymyslel člověk, ale vytvořily ji lidské sociální interakce. Jako sociální fenomén je morálka relativně nezávislá na lidské vůli, chtění individua, ale synergicky vzniká ze skupin či společenství. Proto se nutně musí každému jednotlivci jevit jako nezávislá a člověku nadřazený, protože žádný jednotlivec ji nemůže kontrolovat. Samozřejmě je ale závislá na kultuře a materiálních podmínkách společnosti, protože ty formují charakter jednotlivých subjektů vstupujících do interakcí. Protože ale tyto interakce vytváří mnoho lidí, není morálka závislá na chtění jednotlivce, tedy pokud to není silný vůdce.

Morálka může mít i nenáboženskou formu. Náboženství je jen jedna z jejích historických forem, nikoliv forma nutná, jak lze na Zemi pozorovat. Jde spíše o prvotní formu morálky, kde se nezávislost morálky ještě naivně personalizuje v podobě boha.