Jak vyrobit mrak duhových motýlů

Patří to k mým životním zážitkům, na jejichž vyprávění jsem dřív balil holky. Jak známo, balení na sbírku motýlů funguje dost slušně. Tohle ale byli dokonce živí motýli. A jak se mi povedlo vyrobit motýlí mrak? No, to bylo tak:

Jednou o prázdninách jsem šmejdil po zahradě naší chalupy na Opavsku a našel jsem tam na kopřivách podivné černé housenky. Logicky jsem usoudil, že když jsou na kopřivách, musí to být housenky Babočky kopřivové. Jaké to byly housenky vidíte na obrázku.

Byl jsem zrovna na dvouměsíčních prázdninách (bylo mi tak asi 12), tak mě napadl šílený nápad, že je všechny vykrmím a vypěstuju z nich motýly. Naše chalupa je fakt hodně stará, postavená asi před první světovou válkou, takže je z vepřovic, tedy z nepálených cihel. Zdi má tedy tlusté snad metr. Má dvojitá okna, ale mezi nimi je vzdálenost dobrých 30 cm, ne-li víc. To je ideální místo na chov takových housenek. Aby se nezapařily, odstranil jsem přední okno a místo ní jsem tam nechal jen síť proti hmyzu, takže milé housenky mohly krásně dýchat. Když už jejich předchozí dávka kopřiv byla dost sežraná, přinesl jsem jim čerstvé kopřivy a dal jim je do vody. Housenky vypadaly spokojeně, baštily a rostly a rostly, až byly pěkně vypasené. Takže jsem musel pravidelně odstraňovat jejich hovínka.

Rodiče sice pobrblávali, co to dělám za hlouposti, ale pořád je to lepší než pít, chodit po mejdanech, nebo krást či brát drogy, ne? Pak se začaly housenky jedna po druhé kuklit, i když některé zahynuly ještě před tímto stadiem, nebylo jich ale mnoho. Získal jsem tak asi 200 kukel takového typu, jako vidíte na obrázku. Vlastně se prakticky všechny si vytvořily zámotky během jednoho týdne, pamatuju-li si to dobře. A nastalo velké čekání, co z toho nakonec bude. Bylo ale očividné, že asi 10 zakuklení se sice povedlo, ale vývoj kukel nebyl dobrý. Kukly podivně na některých místech ztmavly a následně se ani nevylíhly. A když v průběhu několika dnů nastalo velké líhnutí motýlů, zjistil jsem, že líhnutí z kukel je nebezpečný proces. Snad 30 motýlů se vylíhlo s pokřivenými křídly, takže ani nemohli létat.

Při líhnutí ale přišlo pro mě překvapení. Místo Baboček kopřivových (Aglais urticae (Linnaeus, 1758)) začaly přicházet na svět Babočky paví oko (Inachis io (Linnaeus, 1758)). Ty byly tedy pro mě daleko krásnější a v té době byly také vzácnější než Babočky kopřivové, na rozdíl od dneška.

Zdravých motýlů se mi vylíhlo skoro 150. Mí prarodiče byli entomologové, takže jsem po jejich vzoru vybral jednak ty nejkrásnější a největší exempláře, ale také ty nejmenší a poněkud pokřivené. Všechny jsem usmrtil éterem, a na napínadlech jsem jim urovnal nohy, křídla a tykadla a vytvořil z nich dokonalou sbírku.

Přesto mi zbylo přes 100 Pavích ok. Ale ne nějakých jetých, ale krásných čerstvých, s dokonalými nezašlými barvami, lesklými neotřepanými křídly. Počkal jsem, až byli vylíhnutí prakticky všichni, a také na krásné slunečné počasí a té stovce jsem otevřel onu síť proti hmyzu. Reagovali poměrně rychle, neboť se už nějakou dobu snažili uletět a najednou jich vzlétlo více než polovina, čímž vytvořili na chvíli malý barevný, lesknoucí se mrak, který se zřeďoval až se celý rozplynul a za ním vyrazilo několik opozdilců. Jak říkám, zážitek na celý život.